Justice Lubomír Müller je dost možná nejumíněnějším českým advokátem. Kromě toho je také svědkem Jehovovým a zastupování souvěrců ve věci křivd vytrpěných v minulosti tvoří značnou část jeho agendy. Většinou jde o průkopnické a zapeklité případy, které zhusta končí u Ústavního či Nejvyššího soudu. Jenže Müller je nezdolný a u těchto dvou soudů dokázal uspět minimálně dvěstěpadesátkrát. Tentokrát zvítězil hned u pražského městského soudu, když ke spravedlnosti pomohl muži, který si v padesátých letech odkroutil takřka dva a půl roku otrocké práce v pracovních praporech tehdejší Československé lidové armády. Problém byl v tom, že ministerstvo vnitra muži přiznalo odškodné jen za první polovinu jeho služby, kdy sloužil u Pomocných technických praporů (PTP), a nikoli za tu druhou, kdy se PTP změnily na Technické prapory (TP) – právě v nich sloužil autor Černých baronů Miloslav Švandrlík (na snímku dole).
Vnitro to zdůvodnilo tak, že u TP byl režim přece jen volnější. Nic nepomohlo, když muž namítal, že „formální transformace“ PTP na TP neměla na jeho službu prakticky žádný vliv. Naopak pracovní podmínky se pro něj prý ještě zhoršily, protože „byl převelen do dolu Pluto Litvínov-Louka, který byl jeden z nejhorších a nejnebezpečnějších“. V zimě se chodilo fárat i při teplotách minus 27 °C, přičemž v hloubce bývalo plus 45 °C, „stále hrozilo samovznícení“, a navíc – „pracovalo se denně kromě jedné neděle v měsíci“.
Advokát Müller vyrukoval u soudu mimo jiné s argumentem, že dokonce i ve stanovisku ministerstva obrany z října 2013, kterým se vnitro při svém rozhodování ohánělo, stojí: „Přeměnou či přesněji pouhým přejmenováním PTP na TP se z hlediska podmínek služby a pracovního nasazení prakticky nic nezměnilo.“ Městský soud dal Müllerovi za pravdu, a vnitro tak nyní musí o odškodném rozhodnout znovu a lépe.
