Je třeba záhadou, kde KDU – ČSL přišla na motiv slunečnic, který svítí za každým jejich kandidátem. Vypadá to spíš jako reklama na ztužený rostlinný tuk, což by vlastně i docela sedělo. Nebo ČSSD. Všimli jste si, co dělají s rukama? Každý ji má nějak vytrčenou před sebe (což působí komicky zejména na těch billboardech, kde stojí dva muži za sebou). Jsou kožení, prkenní, nepřirození. Mluví sami za sebe.
Nebo hnutí Úsvit Tomia Okamury. Jeho lídr na plakátě gestikuluje velmi podobně jako moderátorka Tereza Pergnerová někdy v polovině 90. let – čágo belo. Tomio Okamurovi také duo Eva a Vašek natočilo znělku, což je vlastně vykradená melodie písně Japanese Boy skotské zpěvačky Mary Sandemann. Ve znělce se nezpívá nic víc než název Okamurova hnutí a jeho křestní jméno a příjmení. Pokud čtenář přemýšlí nad duchaplností oné znělky, tak ano, opět to může cosi vypovídat o hnutí samotném.
Zpěvu se drží i Tomáš Úlehla. Kverulant z ODS, který nyní kandiduje za Janu Bobošíkovou a její Hlavu vzhůru zpívá něco o tom, že by lidé měli přijít k volbám. Jeho Bobohymnu vydrží člověk poslouchat tak deset vteřin. Platí o ní totéž co o znělce Úsvitu.
Předvolební billboard Strany práv občanů-zemanovců (SPOZ) s tváří prezidenta Miloše Zemana v Praze-Letňanech (5. září 2013).
Ostatní strany, které o sobě tvrdí, že jsou napravo politického spektra, pojaly kampaň konzervativněji, ale pořád nikdo z nich nenašel odvahu neukazovat svůj lesklý obličej na billboardech v nadživotní velikosti.
Nejhorší na tom je, že minimálně část nákladů za takovouhle kampaň se úspěšným stranám po volbách vrátí z veřejných peněz. Je to krutý způsob pro humor, platit takovýhle cirkus. Ale abych nezapomněl na to, že na sebe kandidáti do sněmovny dost prozrazují. Podívejte se, jaký pásek na kalhotách má Andrej Babiš a pak řekněte éru, ze které podle vás pochází.
