Hodnota firem na pražské burze klesla za týden o 145 miliard korun
Pro investory do akcií obchodovaných na pražské burze byl květen nejhorším měsícem za posledních osm let. Hlavní index PX oslabil o více než jedenáct procent, například akcie Unipetrolu ztratily dokonce více než čtvrtinu své hodnoty. Z devíti hlavních pražských titulů sedm oslabilo o více než deset procent. „Bylo to hodně, ale opravdu hodně na hraně,“ uvedl jeden z obchodníků na kapitálovém trhu. Onou hranou neměl ani tak na mysli ztráty drobných investorů, přestože ty se pohybují ve stovkách milionů korun, ale stabilitu kapitálového trhu. Všechny firmy zprostředkovávající obchody na pražské burze situaci nakonec ustály, což je dobrá zpráva, ale riziko, kterému se vystavily, bylo vysoké. „I když to zní ošklivě, pro trh jako celek je možná špatná zpráva, že některý z nich na způsob svých obchodů nedoplatil. Třeba by se poté něco změnilo,“ dodal broker s odkazem na nízké zástavy k úvěrům, jež někteří obchodníci svým klientům nabízejí.
Drobní a drobnější.
Ještě na přelomu tisíciletí na českém trhu obchodovaly především velké zahraniční instituce, a obchodníci se tedy soustředili především na ně. V posledních letech se však objevuje stále více retailových klientů a výnosy plynoucí ze zprostředkování jejich obchodů nemohou brokeři opomíjet. Naopak. S výjimkou velkých zahraničních bank a společnosti Wood & Co., která se stále soustřeďuje jen na velké klienty ze zahraničí, mají ostatní o drobné klienty velký zájem. Aplikují však rozdílný přístup. Patria Finance a brokerjet patří velkým bankám - KBC a České spořitelně –, nemohou si proto dovolit příliš agresivní přístup, jaký volí menší brokeři. Mezi nezávislé, jež tvoří často i na půdě burzy „opoziční skupinu“, patří například Atlantik FT, Fio, BH Securities či Cyrrus. Právě z nich by se v případě prolomení hrany s největší pravděpodobností rekrutoval onen nešťastník, jenž by situaci neustál. Důvodem není velikost firem či počet klientů, ale orientace výhradně na retailový trh a na takzvané marginové obchody. Domněnka, že retailový trh je plný lidí, kteří si za několik tisícikorun koupí pár akcií s nadějí, že si zajistí spokojené stáří, není v případě pražské burzy na místě. Platí to pouze u skupiny opravdu drobných investorů, kteří si koupí za vlastní peníze několik akcií a drží je s nadějí, že na tom za čas vydělají. Hodně populární jsou mezi nimi například dosud úžasně rostoucí akcie elektrárenské společnosti ČEZ. Skupinou s mnohem vyššími objemy obchodů jsou s nadsázkou řečeno gambleři, kteří na burze hrají v pravém slova smyslu. Neustále sledují pohyby akcií a na základě vývoje trhu nakupují a prodávají. Poslední skupinou, nejméně početnou, ale co se týče objemu jednotlivých obchodů rozhodně největší, jsou lidé, kteří v uplynulých letech vydělali převážně na dluhopisovém trhu obrovské množství peněz. A snaží se je na „úžasně rostoucích“ českých akciích ještě rozmnožit. Občas mají opravdu obrovské pozice. Jeden z takových „retailových“ investorů například držel akcie Českého Telecomu za miliardu korun.
Prodávám, či kupuji?
V pondělí 22. a úterý 23. května se brokeři a investoři nenudili. Jeden z nich s nadsázkou, jež prý není příliš vzdálená realitě, uvedl, že v určitých chvílích ani nevěděl, zda akcie prodává, nebo kupuje. Systémy firem jely na sto procent své kapacity, obrovskému náporu čelil i systém vypořádávání obchodů Univyc. Některé tituly v průběhu úterý bez zřejmé příčiny výrazně oslabovaly a historický pondělní objem obchodů ve výši 8,9 miliardy korun byl v úterý překonán téměř o 23 procent. Investoři zobchodovali přes deset miliard korun za jediný den, což do té doby byla nepředstavitelná částka. Z propočtů společnosti Cyrrus vyplývá, že tržní kapitalizace firem na burze se za jediný týden snížila téměř o 150 miliard korun. Velký podíl na negativním vývoji a obrovských objemech obchodů měl právě retail. Představa, že jde o lidi, kteří si vyzkoušejí, jaké je to obchodovat na burze, něco prodělají a jdou od toho, je mylná. „Zažil jsem mnoho lidí, kteří v akciích nechali životní úspory. Museli pak prodávat auta, domy, jeden z nich se dokonce zastřelil,“ řekl týdeníku EURO jeden z brokerů s tím, že také v květnu přišlo mnoho lidí o všechny své peníze. Prodeje, které hnaly akcie směrem dolů, byly vyvolané jak panikou investorů, kteří se obávali dalšího hlubšího propadu, tak vynucenými prodeji u marginových obchodů. Zahraniční investoři bývají obvykle zdrženlivější, a tak se zpočátku výprodejů neúčastnili, avšak ani nenakupovali, takže prodejní tlak hnal kurzy stále níž. Ke stabilizaci trhu nepřispěla ani absence českých institucionálních investorů, kteří by znalostí poměrů a rychlejší reakci pomohli ke snížení propadů. Kurzy tedy letěly dolů hnány drobnými investory, které k opouštění pozic nutil především fakt, že peníze investovali prostřednictvím marginových obchodů.
Omezme marže.
Principem takového obchodu je zástava akcií vůči penězům. Broker svému klientovi půjčí peníze na nákup akcií, za což, kromě úroků, požaduje určité zajištění. Právě výše zajištění úvěru může být dle názoru části trhu v budoucnu problémem. V současné době omezena není a někteří obchodníci požadují jištění pouze patnácti či dvaceti procenty z celkové částky. V případě prudkých poklesů akcií brokeři vyzvou své klienty, aby zajištění zvýšili, když však nemají další peníze, obchodník si vezme svou zástavu, akcie nuceně prodá a jeho klient o peníze přijde. Zvýšit hodnotu minimálního zajištění se burza společně s Komisí pro cenné papíry snažila již v loňském roce. Proti tomu se však postavila skupina menších brokerských firem. Zatímco Patria a brokerjet mají striktnější předpisy a výše poskytovaných marží se pohybuje mezi 30 a 50 procenty, firmy jako Atlantik FT, BH Securities či Cyrrus poskytují svým klientům úvěry za nižší zajištění. Této výhody se bez boje vzdát nechtějí a tvrdí, že jejich konkurenti jim hodlají omezením marží přebrat klienty. Na jedné straně je obrana menších obchodníků logická. Jejich úrokové výnosy často tvoří polovinu veškerých výnosů. Navíc jestliže mohou banky poskytovat úvěry téměř na cokoli, proč by nemohli brokeři, na které dohlíží stejný regulátor, půjčovat na akcie. Diskuse ohledně zvýšení minimálního krytí úvěrů v loňském roce utichla, avšak ihned po květnových propadech propukla znovu. Generální ředitel pražské burzy Petr Koblic týdeníku EURO řekl, že marže budou omezeny, tedy když si to členové burzy odhlasují. Bezpečnějším substitutem marginových obchodů by, jak dodal, mělo být obchodování s futures, které burza připravuje. Jako model omezení marží Koblic uvádí americký systém, ve kterém jsou regulovány minimálně třiceti, respektive padesáti procenty z celkové částky úvěru.
Je třeba regulovat?
Argumentace zastánců omezení marginových obchodů je jednoduchá. Při vývoji, jaký nastal v květnu, kdy se uskutečnilo mnoho vynucených prodejů, by nízké zajištění mohlo některé obchodníky položit a ochromit důvěru v český kapitálový trh. Marginových obchodů totiž velmi často využívají investoři pro nákup méně likvidních cenných papírů, jako jsou například akcie Unipetrolu. U nich dochází k vyšším výkyvům kurzů, a tím pádem potenciálně k rychlejšímu a vyššímu zisku. Ale i ke ztrátě. Další problém vidí ve výši kapitálu menších obchodníků. Velcí hráči s ním nemají problém a ani výrazné propady by je neměly ovlivnit. K penězům se dostávají přes otevřené linky svých mateřských či dceřiných bank, nemusejí dávat do zástavy cenné papíry. Menší obchodníci však musejí nakoupit akcie a dát je bance do zástavy za hotové peníze. Tím se dostávají do podobné pozice, v jaké jsou jejich klienti. Když akcie výrazně klesnou - zástavy u těchto obchodů se také pohybují okolo 15 či 20 procent - musejí je navýšit či upravit. Jinak o ně také mohou přijít. „Kdyby pád burzy pokračoval ještě jeden či dva dny, myslím si, že by se některé firmy dostaly do vážných problémů. Bylo také štěstí. že akcie Českého Telecomu, jež v úterý 23. května silně oslabovaly, nespadly ještě o deset korun. Jsem názoru, že na úrovni 410 korun za akcii by došlo k dalším obrovským nuceným prodejům. Co by se s trhem a některými obchodníky stalo poté, nechci raději ani domýšlet,“ řekl týdeníku EURO jeden z brokerů. O tom, kolik stoplossů se na českém trhu opravdu na konci května udělalo, neexistuje žádná statistika. Brokeři pochopitelně počet a objem vynuceně prodaných akcií nechtějí zveřejňovat a opatrně mluví o desítkách. Přehled bude mít pouze burza, jejíž inspekce všechny firmy na trhu vyzvala, aby ji o tom informovaly. „Jestliže malí brokeři nabízejí marginy deset procent na Unipetrol či ČEZ, tak riziko, že Unipetrol klesne o deset procent, je obrovské. V úterý v průběhu dne oslabil o 17 procent a na závěr skončil se ziskem dvou procent. S trochou nadsázky řečeno, jeden investor mohl dvakrát investovat na desetiprocentní margin a jeho akcie mohly být dvakrát nuceně prodané,“ uvedl další obchodník. Silným protiargumentem však zůstává, že všechny firmy květnový nápor prodejů i pokles kurzů ustály bez viditelných problémů, jejich procesy jsou tedy na to připravené. Investory rovněž nikdo nenutí, aby do tak obrovského rizika šli.
Jak dál.
Vývoj na začátku května nenasvědčoval tomu, že by měl nastat největší propad burzy od srpna 1998, kdy české akcie oslabily kvůli ruské měnové krizi o více než 23 procent. Do 22. května sice trh klesal poměrně silně, avšak drobné i vyšší poklesy kurzů jsou běžnou záležitostí na burzách po celém světě. Není tedy důvod, proč by v České republice tomu mělo být jinak. Sice již několik let převažuje euforie ze zisků počítajících se minimálně na desítky procent ročně, a to dvouciferné výnosy nejsou brány jako příliš dobrý výsledek, ale nikdo nepředpokládá, že to bude trvat věčně. Určité varování, jež potvrzuje klišé, že minulé výnosy rozhodně nejsou zárukou budoucích, přišlo již loni, kdy burza prošla dvěma výraznějšími korekcemi. Českému trhu, stejně jako maďarskému, polskému či tureckému, nepřidal na kondici ani americký FED, jenž zvyšováním sazeb láká investory k přesunu peněz z těchto oblastí do Ameriky. Ani letošní čtveré parlamentní volby ve středoevropském regionu a priori nestimulují dynamický růst akciových trhů. Jedním ze spouštěcích mechanismů byly rovněž klesající ceny komodit. Otázkou zůstává, zda burza má své rajské časy opravdu za sebou, jak předpokládají někteří odborníci. Růst o desítky procent ročně již nikdo nepředpokládá, jeden zcela nový impulz by však dostat mohla. kdyby se snížily korporátní daně, či dokonce byla zavedena rovná daň, jak plánují pravicoví politici, uspořené peníze by se promítly do cen akcií. Z analýzy společnosti Atlantik FT pro týdeník EURO vyplývá, že zatímco při předpokládané korporátní dani 24 procent činí například cílová cena Zentivy 1302 korun, při avizované dani patnáct procent stoupne o 31 procent na 1707 korun. Očekávaná cena akcií Českého Telecomu by činila 692 korun, což představuje desetiprocentní nárůst. Při možném zvýšení korporátních daní v Maďarsku by více peněz zahraničních portfoliových investorů mohlo připlynout do Prahy. Takže nemusí být zas tak zle.
