K sociálnímu systému natahuje ruku každý, kdo se umí podepsat do vyznačené kolonky.
Postřílet je vyžírky, jen berou sociálku, suverénně hřmí dobře živené holé lebky, z nichž většina do třiceti bydlí u rodičů a jejichž inteligenční schopnosti stěží vystačí na takto složitou větu. „Menšiny je třeba integrovat,“ oponují salonní intelektuálové a politici, kteří nějakého „barevného“ viděli možná tak v časopise National Geographic. Natož aby třeba s Romy bydleli v jednom domě a mohli si výhody této skutečnosti plně vychutnat.
Na Jesenicku mají s menšinami řadu zkušeností a zde narozený autor komentáře si tak dovolí glosovat obě skupiny. I on si totiž užil těch příjemných okamžiků, kdy obklopen hloučkem menšinových spoluobčanů přemýšlel o tom, jestli dokáže utíkat dost rychle na to, aby nemusel příštího půl roku konzumovat jen tekutou stravu a brčkem. Stejně tak ale sotva o pár dní minul pochod těch jediných a pravých ochránců bílé rasy, kteří na den úmrtí Rudolfa Hesse pochodovali s planoucími pochodněmi městem, pochopitelně za blahosklonného přihlížení policie. Nebo si mohl přečíst o podmíněném rozsudku, který jeho známý od vidění dostal za vloupání do bytu romské rodiny, kde cihlou udeřil těhotnou ženu do obličeje tak, že prakticky oslepla na jedno oko.
Pokud právě tyto a další zkušenosti zamícháte a necháte vychladnout, získáte trapně banální recept. Prostě se smíříte s tím, že všichni jsme jen lidé, peněženku vám otočí bílý i černý a k monoklu přijdete i na arielovsky čisté diskotéce. A zneužívání sociálního systému? Vždyť k němu natahuje ruku každý, kdo se umí podepsat do vyznačené kolonky. Pro část našich daní si šel i místopředseda české vlády s miliony v bance, rozhodně přitom nebyl ani první, ani poslední. Otázka tady stojí jinak – jak je možné, že námi placení politici nejsou schopni vyladit systém dávek tak, aby pomáhal potřebným a nemakačenky všech barev nahnal k lopatě? „Chci jen razítko kvůli podpoře, jinak dělám na černo v Praze.“ To je krédo dne, takhle se ta hra hraje. Na matky s postiženými dětmi, které žijí z ruky do úst, už prostě peníze nejsou, smůla.
Takže místo rozlišování toho, kdo a jak barevný nebo nebarevný sociální dávky zneužívá, bychom se raději měli ptát, co dělají lidé, kteří takto zneužitelný systém za naše peníze vytvářejí.
