Hrozí, že rozdělování dotací nebude vždy průhledné
Peněz z evropských fondů poteče v budoucnu do Česka ještě mnohem více než v současné době. To, co mohou Češi čerpat v letech 2004 až 2006 ze strukturálních a dalších fondů Evropské unie, bude v dalším rozpočtovém období (2007 až 2013) připadat na jeden jediný rok. Tedy zhruba 80 až 90 miliard korun. Kdyby však Evropská komise prosadila svůj nedávný návrh, může se tato suma dostat i nad hranici sta miliard korun.
Bude však záležet především na Češích samotných, jak dokáží tyto finance – určené na dopravní infrastrukturu, podporu podnikání, rozvoj lidských zdrojů, životní prostředí či obnovu venkova – zhodnotit. A o lecčem se rozhoduje už dnes. V Česku se už začaly přijímat žádosti o první projekty v rámci jednotlivých operačních programů. Pokud Češi v příštích měsících ukážou, že jsou schopni peníze smysluplně využít, podpoří své šance na získání vyšších částek v budoucnu.
Také by měli prokázat, že jsou připraveni rozdělovat peníze transparentním způsobem. Odborníci vidí velké riziko zejména v českých krajích. Část peněz se má totiž rozdělovat přímo na regionální úrovni a mnozí se obávají, že tam převáží politické či jiné ohledy.
Dobré signály, ale…
Časté byly také obavy, že například soukromým firmám bude hodně dlouho trvat, než se rozhoupou k předkládání svých projektů. Ale první signály nejsou špatné. CzechInvest jako implementační agentura ministerstva průmyslu od začátku července zaregistroval téměř dvě stovky žádostí o podporu ze strukturálních fondů. Na dalších projektech se pracuje a budou předloženy do konce léta. V rámci operačního programu „Průmysl a podnikání“, ale i dalších.
„Česká podnikatelská veřejnost je připravena na čerpání. Pesimistické prognózy se nepotvrdily,“ prohlašuje Vladimír Kokoška, jednatel společnosti Direkta Group, která poskytuje poradenství žadatelům o evropské dotace.
Detailnější pohled na zatím předkládané žádosti nicméně ukáže, že největší výzvy jsou ještě před námi. Z dosud registrovaných projektů v CzechInvestu se naprostá většina váže k programu „Rozvoj“. Malé a střední firmy díky němu mohou získat dotace především na zavádění nových technologií. Direkta uvádí příklady projektů, díky nimž by menší podniky mohly nakoupit či zavést nové technologie i pro výrobu hudebních nástrojů, barvicích strojů či k výrobě válcovaných kroužků do ložisek. Získat tyto peníze je relativně snadné, mnohem náročnější je připravit projekt na budování vědeckotechnických parků, rozvoj průmyslové zóny či vytváření „klastrů“ – odvětvových sdružení.
Šéf CzechInvestu Martin Jahn je však přesvědčen, že i takové projekty přijdou. Věří, že v rámci operačního programu „Průmysl a podnikání“ se nakonec vyčerpá 80 až 90 procent přidělené částky. Ta činí více než jedenáct miliard korun pro období 2004 až 2006. Jahn upozorňuje, že není nutné spěchat za každou cenu. Pro všechny strany bude lepší, když se projekt předloží později, ale zato lépe připravený.
Rébus pro ministerstvo.
Frontální útok menších firem na program „Rozvoj“ asi představitelům ministerstva průmyslu zamotá hlavu. Na celé období 2004 až 2006 se pro tuto oblast počítalo s částkou asi 400 milionů korun. Už během prvních dnů po zahájení příjmu žádostí bylo jasné, že vzniká převis – poptávka je mnohem vyšší přesto, že dotace pro jednotlivé podniky v těchto případech činí necelou polovinu celkové investice.
Co s tím? Jahn vidí v zásadě dvě možná řešení. Jedno z nich spočívá v tom, že se na program „Rozvoj“ převedou finanční prostředky z jiných opatření operačního programu „Průmysl a podnikání“, nebo přispěje český státní rozpočet. Druhým možným řešením je zpřísnění podmínek. Program „Rozvoj“ je příliš otevřený a bylo by možné ho omezit na určité sektory. Jahn v této souvislosti upozorňuje, že také v Evropské unii se odchází od přímých podpor spíše k podpoře budování podnikatelské infrastruktury.
Evropským trendům spíše než „Rozvoj“ vyhovuje program „Inovace“, do něhož se zatím přihlásily necelé dvě desítky firem. V něm nelze získat dotaci pouze na zavedení nové technologie – je nutné prokázat, že projekt povede k produkci kvalitnějšího výrobku či efektivnějšímu poskytování služeb. Na rozdíl od programu „Rozvoj“ se v tomto případě mohou ucházet o příspěvek i velké firmy.
Jak pomáhat malým firmám.
Jan Havránek z poradenské společnosti Raven Consulting nicméně upozorňuje, že přímá podpora malým a středním podnikům má v současné době velký smysl. Náročnější projekty v jejich případě zatím často nepřicházejí v úvahu. Není možné očekávat, že se menší firmy pustí třeba do investic do vzdělávání, když ještě nemají vyřešeny základní provozní záležitosti.
Vladimír Kokoška z Direkty se domnívá, že na rozvoj stabilizovaných podniků by mělo být věnováno podstatně více prostředků, neboť právě ty budou motorem ekonomického rozvoje. Považuje za zarážející, že například na podporu začínajících podnikatelů mělo jít pětkrát více finančních prostředků.
Havránek připomíná, že malé a střední podniky v české ekonomice zdaleka nehrají tak významnou roli jako v Evropské unii. Proto je nutné povzbudit dynamiku jejich růstu, tím spíše, že jde o perspektivní segment ekonomiky. Šéf Ravenu vidí problém také v tom, že jakmile má firma více než 250 zaměstnanců, nemůže už se o přímou podporu ucházet. Přitom posuzováno na základě jiných parametrů – včetně obratu – stále patří mezi střední firmy.
Právě Raven přišel na startovní čáru operačního programu „Průmysl a podnikání“ s velkými ambicemi. Jan Havránek uvádí, že každý druhý projekt, který se nyní posuzuje v CzechInvestu, zpracovávala jeho poradenská společnost. Určitě není náhodou, že nejvíce žádostí přišlo do CzechInvestu přes regionální pobočku v Brně, kde Raven sídlí, byť poskytuje poradenské služby i firmám z jiných oblastí republiky.
„Chceme, aby Česká republika byla nejlepší v čerpání peněz ze strukturálních fondů ze všech nových členských zemí Evropské unie,“ prohlašuje Havránek. Dodává však, že ani takové prvenství by nebylo příliš radostné, kdyby Česko získalo pověst země, v níž se peníze rozdělují s pomocí nečistých praktik.
Odhalit roušku tajemství.
Že by Jan Havránek slyšel trávu růst? „Ta tráva už je metr vysoká,“ říká výkonná ředitelka české pobočky Transparency International Adriana Krnáčová. Tvrdí, že strukturální fondy jsou zahalené rouškou tajemství, neboť jen zasvěcení lidé mají jasnější představu o tom, jak se budou peníze poskytovat.
Jednotná kritéria, na jejichž základě se budou prostředky ze strukturálních fondů přidělovat, neexistují. Vytvářejí se dle potřeb v rámci jednotlivých operačních programů. Odborníci se shodují v tom, že nejrizikovější může být Společný regionální operační program. Ten řídí ministerstvo pro místní rozvoj, ale část peněz se bude rozdělovat přímo v krajích. Tam se údajně mohou projevit různé politické preference nebo se žadatelé o evropské dotace mohou vybírat na základě starého známého principu „já na bráchu“.
Transparency International každopádně hodlá celý proces bedlivě sledovat. Adriana Krnáčová soudí, že by se především měl změnit zákon o zadávání veřejných zakázek. Je nutné zajistit, aby při rozhodování o přidělení financí byly zveřejňovány veškeré dokumenty, i to, jaké rozhodnutí kdo podporoval. Zákon by měl rovněž obsahovat ustanovení, které zakáže diskriminaci.
Adriana Krnáčová prosazuje vytvoření monitorovacího systému pro strukturální fondy, na němž by se společně s českou pobočkou Transparency International podílely i další pobočky ze zemí, které letos vstoupily do Evropské unie – především ze Slovenska a pobaltských republik.
Pojistky Evropské komise.
Nevládní organizaci Transparency International možná poněkud ulehčí práci skutečnost, že sama Evropská komise při dřívějším vyjednávání s nováčky požadovala maximální transparentnost. Evropská unie se v minulosti setkala s případy pochybného rozhodování ve starých členských zemích. Proto si vymohla důsledné kontrolní a monitorovací mechanismy. I tak ale hodně záleží na tom, kdo bude v konečné fázi o poskytnutí evropských peněz rozhodovat. Tím spíše, že tento výběr mezi jednotlivými žadateli bude u některých programů nutně subjektivní. „Jak kdo posoudí, zda je vhodnější dát přednost firmě, která se věnuje polygrafii, či třeba té, jež se zabývá zpracováním dřeva?,“ dokresluje situaci Vladimír Kokoška.
Martin Jahn ujišťuje, že v rámci operačního programu „Průmysl a podnikání“ žádný prostor pro manipulaci neexistuje. Připouští, že jednotlivá hodnocení mohou být subjektivní. Proto by se rozhodování mělo účastnit více odborníků. Každý projekt u zmíněného programu se bude hodnotit nadvakrát. V první fázi ho posoudí projektový manažer příslušné agentury, a pokud bude projekt komplexnější, požádá se o externí posudek. Ve druhé fázi se sejde hodnotitelská komise, v níž budou zasedat představitelé ministerstev i profesních svazů. Konečné rozhodnutí pak bude na řídícím orgánu, tedy na příslušném ministerstvu.
Šéf CzechInvestu se domnívá, že další zpřísňování zákona o zadávání veřejných zakázek nemusí být vždy tím nejlepším řešením. Česká zkušenost ukazuje, že sebedokonalejší zákon nemusí manipulacím zabránit. Někdy naopak může celý proces přidělování peněz zkomplikovat, zvláště pokud ho budou neuspokojení žadatelé zneužívat k vedení neodůvodněných sporů.
Hledat irské stopy.
V příštích měsících se každopádně bude rozhodovat o tom, jakou pověst si Češi v Evropské unii získají. Budou následovat Irsko, které je všude opěvovaným příkladem země, jež dokázala peníze z Evropské unie využít? Nebo půjdou spíše cestou Řecka, které svou šanci těžit ze strukturálních fondů v minulosti do značné míry propáslo?
Jestliže se Čechům podaří přiblížit spíše k tomu prvnímu modelu, mohou reálně počítat se spojenectvím Evropské komise. Brusel bude muset právě v příštích měsících hájit svůj návrh rozpočtového rámce Evropské unie pro léta 2007 až 2013 vůči zemím, kterým už se nechce do společné pokladny tolik přispívat – včetně Německa. Komise plánuje, že během oněch sedmi let by unie měla na politiku soudržnosti (tedy strukturální a další fondy) věnovat více než 370 miliard eur. Asi polovina z této částky by měla připadnout novým členům, byť zkrátka nemají přijít ani ty regiony ve starých členských zemích, které by po rozšíření normálně o své peníze přišly. Pro Česko to znamená desítky miliard korun ročně. I kdyby bylo nutné odečíst to, o co celkovou částku při rozhovorech zkrátí čistí plátci, české příjmy by se mohly pohybovat stále ve stejném řádu.
Klíčový argument, který Brusel pro svůj plán používá, je potřeba konvergence: vyrovnávání rozdílů v ekonomické úrovni. Žádný český region kromě Prahy nedosahuje v úrovni hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele ani 75 procent průměru unie. I z toho je patrné, že je o co bojovat.
Trh poradců pro fondy EU se rozšiřuje Stačí klientův telefonát…
Dokumentace k projektu, díky němuž může obec či soukromá firma získat peníze ze strukturálních fondů Evropské unie, obvykle obsahuje stovky stran. K žádosti je nutné připojit balík dokumentů včetně - dle typu programu - podnikatelského plánu, studie proveditelnosti, stavebního rozhodnutí, posouzení vlivu na životní prostředí. Někteří žadatelé si mnohé z toho pořídí sami. Velká část se ale obrátí na poradenské firmy.
Zájemce o evropskou dotaci může oslovit specializované poradenské firmy, které se zaměřují právě na strukturální fondy, jakými jsou Raven Consulting či Direkta Group. Na trh poradců však vstupují i další společnosti, včetně těch, které získaly renomé v jiných oblastech. Nabídku služeb pro žadatele o peníze z fondů unie předložilo v červnu také nové konsorcium Živnostenské banky, poradenské společnosti Ernst&Young a právní firmy Weinhold Legal. „Přicházíme s komplexním řešením, na jehož začátku je klientův telefonát a na konci výplata ze strukturálních fondů,“ říká Petr Beránek ze Živnostenské banky.
Síla konsorcia by měla být v tom, že pod jednou střechou nabízí nejen poradenské služby, ale i financování. A to je další klíčová věc, nad níž se musí zájemce o příspěvek z fondů Evropské unie zamyslet. Peníze přicházejí až zpětně, po realizaci projektu či přinejmenším jeho části. Je tedy nutné uvažovat o překlenovacím úvěru. Kromě toho strukturální fondy neposkytují prostředky na celý projekt, ale pouze na jeho část – do maximální výše 75 procent. Zbytek si musí žadatel zajistit sám. Zde pochopitelně přichází v úvahu dlouhodobý úvěr.
Někteří zájemci o podporu zřejmě zvolí jiný postup - po konzultaci s poradenskou firmou osloví více bank a pak zvolí nejvhodnější možnost. Nabídka konsorcia Živnostenské banky, Ernst&Young a Weinhold Legal bude vyhovovat spíše těm potenciálním klientům, kteří dávají od počátku přednost „zakázce na klíč“ a obsluze z jednoho místa, včetně poradenství i financování. Pokud bude nutné zajistit služby, jež členové zmíněného týmu neposkytují, konsorcium slibuje, že zajistí jejich kontrahování.
Petr Beránek uvádí, že banka se společně se svými partnery hodlá zaměřit mimo jiné na projekty rozvoje podnikatelské infrastruktury (včetně regenerace průmyslových nemovitostí), zdokonalování dopravní infrastruktury (včetně třeba modernizace civilních letišť) či zlepšování životního prostředí v obcích a regionech.
