Tak zase jednou pokrok zvítězil. Vláda odhlasovala, že se nepřidá k polské žalobě na nové emisní limity nařízené Bruselem. To, jaké tyto limity budou mít dopady na ekonomiku státu i jednotlivých domácností, nebylo podstatné.
Ministr průmyslu Hüner, který polskou žalobu podporoval, neuspěl. A Greenpeace jásá, že se konečně zařadíme mezi vyspělé země bojující s emisemi.
No bodejť. Zvláště ve velkých městech zásobovaných teplem prostřednictvím velkých zdrojů bude krásný vzduch jako na horách. Myslím těch Krušných v sedmdesátých letech minulého století. Rozpad soustav centrálního zásobování teplem po jeho dramatickém zdražení nepovede k tomu, že se topit přestane, ale k tomu, že dosavadní velký a relativně dost čistý zdroj bude nahrazen tisícovkami malých kotelen na plyn a topenišť, z nichž nejekonomičtěji vycházejí skvělé ekologické kotlíky na spalování dřevěných pelet.
Velká energetická revoluce. Odvětví se mění před očima
Jaký je to významný krok k čistému ovzduší, vědí třeba obyvatelé podkrovních bytů, kolem nichž se díky naší ozeleněné politice na sousedních střechách už nyní množí plechové komínky těchto zdrojů jak houby po dešti. O ekologických dopadech výroby tohoto paliva a jeho přepravy často přes půl Evropy nemluvě. Prostě nic nového pod sluncem, jen klasický projev zelené centrálně plánované stupidity mimo ekonomickou realitu, který bude stát hezkých pár tisíc korun každého občana.
Skoro by to nestálo za komentář. Co ale za glosičku stojí, je zjevně nová orientace naší krásné vlády bez důvěry, pro niž je ekonomický zájem státu totožný s osobními zájmy jejího premiéra.
A ten evidentně především nechce být v Evropě za potížistu, protože doufá, že tím něco změní na současném okázalém ignorování ze strany předních evropských politiků, kteří si nechtějí potřásat rukou před kamerami s někým, kdo zneužil evropské dotace. Takže: „Čau, lidi. Přece na tak důležitou věc nebudete litovat nějaké koruny..“
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
