PRAHA (zdf) – Jiný názor na to, co je čerstvé zboží, má obchodník a zcela odlišně touto skutečnost vnímá zákazník. Prokazují to výsledky několika výzkumů, které na specializované konferenci Retail in Detail / Fresh Food 2002 prezentovali minulý týden zástupci pořadatelské společnosti Incoma Consult.
Spotřebitelé u potravin vnímají dvě základní charakteristiky čerstvosti: emotivní složku popisující vzhled a vlastnosti potraviny a racionální charakteristiky, které popisují způsob zacházení s potravinou – zda jde o výrobek bez chemické konzervace s krátkou trvanlivostí, či zda jde o zboží právě vyrobené nebo dodané na pult. Manažerka Barbora Krásná z Incomy Research tvrdí, že právě faktor „právě dodáno na pult“ má velkou váhu.
Při nákupu sleduje zákazník u různých kategorií čerstvých potravin odlišné atributy. „Zajímavé je, že se význam atributů liší u baleného a nebaleného zboží,“ říká Krásná, přičemž u balených výrobků mají větší roli racionální charakteristiky čerstvosti. Zatímco například u nebaleného pečiva je to křupavost, u mléčných výrobků zákazníka zajímá jasně viditelné datum doporučené spotřeby.
Výzkumníci mimo jiné sledovali vztah mezi čerstvostí a trvanlivostí, tedy nakolik dá zákazník přednost čerstvému výrobku s kratší lhůtou spotřeby, nebo trvanlivému produktu stejné kategorie se vzdálenějším datem spotřeby. Podle Jaroslava Kuchaře, konzultanta firmy Incoma Consult, zákazník vnímá výrobek jako čerstvý zhruba v první polovině lhůty jeho doporučené spotřeby. Zatímco obchodník považuje za čerstvý výrobek s krátkou lhůtou spotřeby, pro zákazníka je to vše, „co právě dovezli“. Tato skutečnost představuje pro obchod zajímavý námět k zamyšlení – právě z toho důvodu jednička světového maloobchodu, americká společnost Wal*Mart, pro své prodejny vyžaduje dodávky mléka každých osm hodin.
Maso, uzeniny, lahůdky či ovoce a zeleninu stále ještě lidé nejčastěji kupují v pultových prodejnách nebo na tržištích. Není to ani tak proto, že by u tohoto sortimentu dávali přednost specialistům, spíš proto, že o rozložení sil na trhu s čerstvými potravinami stále ještě rozhoduje nabídka a nikoliv zákazník. Rozhoduje však i „náročnost“ spotřebitele, což je těžko měřitelný ukazatel, který se dá vyjádřit i příslušností do příjmové skupiny. Nejchudší vrstvy prakticky nekupují čerstvé potraviny v hypermarketech, ale dávají přednost speciálkám, diskontním prodejnám a tržnicím. Ty ale preferují i lidé s nejvyššími příjmy – podle Krásné zřejmě v očekávání lepší kvality. V supermarketech naopak s rostoucím příjmem roste i zájem nakupovat „fresh“ zboží.
