Provozovatel přenosové soustavy společnost ČEPS usiluje o spravedlivá pravidla
Rozmach velkých fotovoltaických elektráren o výkonu 0,4 až 50 megawattů nastal během loňského roku. Byl důsledkem výrazného poklesu investičních nákladů na fotovoltaické a nemožnosti reagovat na ně snížením výkupní ceny elektřiny ze strany Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Meziroční pokles ceny je totiž dle zákona limitován pěti procenty.
Jiná situace
Reagovat na extrémní nárůst instalovaných fotovoltaických elektráren v předstihu deseti let, což je doba přípravy a výstavby nových linek a rozvoden distribuční a přenosové soustavy, by nebylo technicky proveditelné ani ekonomicky obhajitelné před regulačním úřadem. Navíc 99,9 procenta fotovoltaických elektráren žádá o připojení k distribučním soustavám. Žadatel-investor či provozovatel distribuční soustavy však nemají povinnost informovat společnost ČEPS, která provozuje přenosovou soustavu, ani o žádostech o připojení, ani o skutečně připojovaných zdrojích.
Ze zkušenosti s větrnými elektrárnami z minulých let navíc vyplývalo, že podíl záměrů a skutečně připojeného výkonu tvořil necelých deset procent. V případě fotovoltaických elektráren je však situace jiná. Za prvé odpor veřejnosti proti nim není stejně výrazný jako proti větrným parkům. Za druhé podpora ve formě povinného výkupu a zejména výše pevné výkupní ceny po dobu životnosti zařízení jsou řádově vyšší. A za třetí investiční náklady na fotovoltaické panely loni klesly o desítky procent.
Dramatický nárůst
Dramatický nárůst připojených fotovoltaických elektráren nastal až na konci loňského roku. Během listopadu a prosince bylo připojeno téměř 450 MW převážně velkých instalací na volných prostranstvích. Na začátku roku však bylo připojenou pouze 50 MW většinou střešních instalací. V současnosti evidují provozovatelé distribučních soustav žádosti o připojení nových fotovoltaických elektráren o celkovém výkonu více než 7000 MW a o další tři tisíce ve větrných elektrárnách.
I kdyby se z tohoto množství uskutečnilo pouze deset procent, jde společně s 600 MW již připojených fotovoltaických a větrných elektráren o výkon na hranici, kterou může elektrizační soustava vstřebat. Bylo by tedy nutné provést další nákladná a mimořádná opatření včetně exportu této elektřiny za nulovou cenu.
Bratrovražedný boj
Poměr využití – produkce přepočtené na teoretický plný výkon – je u solárních panelů v podmínkách České republiky okolo deseti procent. V elektrických sítích přepravujících vyráběný výkon do míst spotřeby však musejí síťoví provozovatelé zajistit rezervaci plné kapacity instalovaného výkonu elektrárny po celý rok – bez ohledu na její využití. Například při instalaci desetimegawattové fotovoltaické elektrárny je příslušný provozovatel povinen garantovat v každém okamžiku deset megawattů volné kapacity v síti. To znamená vysoké použití zdrojů s nízkým využitím: je třeba dimenzovat kapacity sítí na veškerý instalovaný výkon fotovoltaické elektrárny, přičemž využita bude jen z několika procent. Instalace solárních systémů v podmínkách ČR je pro její síť jedním z nejnákladnějších a nejrizikovějších způsobů plnění podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, které vplývají z evropských .
Síť, respektive elektrizační soustava ČR, není v současné době v důsledku výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů přetěžovaná. Problémy na úrovni distribučních sítí v důsledku transformace distribuční soustavy na přenosovou, a zejména kvůli regulaci soustavy, nastanou, připojí-li se významný podíl z dnes již provozovateli distribučních soustav schválených nových elektráren využívajících energii větru a především slunce. Dle aktuálních informací provozovatelů distribučních soustav jde v případě fotovoltaických elektráren zhruba o 7000 MW nově instalovaného výkonu. U větrných parků pak o 1700 MW. Bez zahrnutí již připojených elektráren – tedy 500 MW z fotovoltaických a 180 MW z větrných.
