Autor článku Červená pro Nečase (EURO 20/2008) napadá projednávané zásadní změny zákona o zaměstnanosti ministra práce a sociálních věcí, především nově navrhovaný systém zelených karet. Už jen odvolávky na anonymní zdroje budí pochybnosti, zda mu byly poskytnuty seriózní informace.
Na jedné straně zaznívá kritika, že zelené karty přicházejí příliš pozdě, zatímco na druhé straně je systém kritizován jako takový. Lze souhlasit s tím, že vlády ČSSD zaspaly dobu. Administrace získání zahraničního pracovníka je dnes příliš dlouhá a komplikovaná. Těžko však lze věřit zmínce o tom, že by si současný systém podnikatelé pochvalovali. Z podnikatelské sféry naopak dominantně zní, že je nejvyšší čas tyto karty zavést v situaci, kdy je u nás rekordní počet 152 000 volných pracovních míst a řada firem má problém sehnat zaměstnance, což brzdí jejich rozvoj. Pokud Svaz průmyslu a obchodu a Hospodářská komora zavedení těchto zelených karet vítají – i když přicházejí s časovým skluzem a samy o sobě nejsou všelékem na trh práce -, není zcela zřejmé, odkud pramení obavy některých anonymních podnikatelů.
Není pravda, že zaměstnavatel bude muset najmout cizince, kterého nechce, a bude muset kvůli tomu obcházet zákon. Nahlášené volné pracovní místo bude po 30 dnech nabízeno cizincům jedině tehdy, bude-li s jeho zveřejněním v příslušné databázi zaměstnavatel souhlasit. Když tedy nebude mít zájem o cizince se zelenou kartou, souhlas s takovým zveřejněním volného pracovního místa nedá. Pracovní pozice tak bude nadále nabízena pouze českým občanům nebo lidem z jiného členského státu Evropské unie. V této situaci však nebude zaměstnavateli nic bránit v tom, aby na takové pracovní místo přijal cizince, který bude mít klasické povolení k zaměstnání vydané na základě předchozího vyjádření zaměstnavatele, že cizince zaměstná.
Obavy z organizovaného zločinu a pronikání mafií, které by mohly tento systém využívat, jsou nadsazené. Snahou je naopak omezit nelegální zaměstnávání a z toho vyplývající daňové úniky. Když budeme vycházet z toho, že zaměstnavatel cizince opravdu potřebuje, pak nebude čekat a využije buď vlastních kontaktů v zahraničí, nebo využije služeb některé z agentur práce. V tomto procesu je nutné zdůraznit úlohu ministerstva vnitra, které bude v rámci řízení o vydání zelené karty hodnotit i bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Zároveň budou přísněji prověřovány jak současné, tak nově vznikající agentury práce. Nelze předjímat, že by tato systémová změna znamenala zásadní imigrační problém, jelikož půjde řádově o tisíce časově omezených pracovních míst a budou existovat pojistky proti vyvolání problémů, známých z jiných vyspělých evropských zemí.
Zcela nepřiměřená je kritika, že nízká minimální mzda vyhání kvalifikované Čechy do zahraničí. Pomiňme, že čistá minimální mzda, která se týká zhruba dvou procent našich občanů, po daňových změnách letos stoupla. Například samoživitelce se třemi dětmi s minimální mzdou stoupl čistý měsíční plat zhruba o 1400 korun. Vůbec není zřejmé, jak by zvýšení minimální mzdy například o několik stokorun zabránilo kvalifikovaným pracovním silám ucházet se o místo v zahraničí, když je jejich průměrný plat podstatně vyšší. Výrazný růst minimální mzdy by vedl k větší nezaměstnanosti a větším tlakům na zvýšení mezd, což si v dnešní situaci nemůžeme dovolit, protože by to vedlo k dalšímu zvyšování inflace. Porovnání s minimální mzdou v Dánsku (cca 30 000 korun) není fér a snad není nutné podrobně zdůvodňovat proč. Ekonomické možnosti České republiky a vyspělých evropských zemí jsou zkrátka zatím rozdílné.
Argumentace nízkou minimální mzdou je v kombinaci s dalšími nepřesnostmi natolik zavádějící, že by si tentokrát červenou zasloužil spíše autor článku, paradoxně šéfredaktor seriózního ekonomického časopisu, nikoli ministr práce a sociálních věcí.
Jiří Sezemský
vedoucí oddělení styků s veřejností
ministerstvo práce a sociálních věcí
