Systém přidělování zelených karet pro cizince je nedomyšlený
Poslanecká sněmovna projednává zásadní změny zákona o zaměstnanosti, které mohou rozkolísat trh práce v Česku a způsobit vážné problémy s imigranty. Ty prozatím na rozdíl od Francie nebo Nizozemska nemusíme řešit. Českým zaměstnancům hrozí mzdový dumping. Nejproblematičtější částí vládní novely je nepříliš dotažený systém přidělování zelených karet pro cizince pocházející ze zemí mimo území Evropské unie (EU). Vyplývá to ze zjištění týdeníku EURO, který hovořil s několika zástupci úřadů práce.
Otázky dotýkající se regulace trhu práce řeší především zákon o zaměstnanosti. Již od počátku roku 2007 se současně s významným růstem české ekonomiky dynamicky zvyšuje počet volných míst, které zaměstnavatelé potřebují obsadit. Nezaměstnanost v Česku přitom klesá a nyní se začíná přibližovat takzvané přirozené míře, která činí tři až pět procent. A tak zaměstnavatelům nezbývá než se poohlédnout po lidech jinde.
Představa slovenského či ukrajinského dělníka, který v sezoně pracuje na polích nebo na stavbě, a poté se s vydělanými penězi vrací domů, bere pomalu za své. Pro Slováky přestává být Česko zajímavou pracovní destinací již delší dobu, tamní rekordní ekonomický růst a zpevňování slovenské koruny je lákají domů. Ani Ukrajinci se již k nám za prací nehrnou. Zaměstnavatelé se začínají rozhlížet v dalších zemích mimo EU. Nejčastěji se v hledáčku objevují Vietnam či Mongolsko a další exotičtější státy.
Zelené karty? Pozdě!
Problém mají podle návrhu místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase narychlo vyřešit takzvané zelené karty pro cizince pocházející ze zemí mimo EU. Projekt zelených karet formou změny zákona by měl spojit v jednu úřední proceduru současně vyřízení pracovního povolení i povolení k dlouhodobému pobytu po podání žádosti cizince na české ambasádě nebo na českém konzulátu v zahraničí. Zelená karta by tedy měla být duálním dokladem, který spojí v sobě pracovní povolení a povolení k dlouhodobému pobytu. Vše by mělo být následně vyřízeno do třiceti dnů, zatímco současný byrokratický postup trvá běžně až šest měsíců.
Tento nápad však přichází trochu pozdě. Odborníci na zaměstnanost tvrdí, že kdyby projekt zelených karet měl být úspěšný, musel by být spuštěn již počátkem devadesátých let, kdy například ukrajinští vysokoškoláci byli v Česku zaměstnáni často jako manuální pracovníci a čekali na příležitost. Nyní se už tito lidé přesunuli do jiných zemí, převážně západní Evropy, za mnohem lepšími výdělky.
Projektu však nepředcházela žádná seriózní analýza, v podstatě popírá princip logiky práce s lidskými zdroji, jelikož zaměstnavatel neuvidí svého nového zaměstnance dříve, než mu nastoupí do práce. Případné výběrové řízení by si musel předem zorganizovat zaměstnavatel přímo v zemi, odkud hodlá zaměstnance importovat, a následně si zajistit, aby na jím oznámená volná místa si mezitím nevyřídili zelené karty úplně jiní lidé z úplně jiných zemí.
Odborníci na trh práce, s nimiž týdeník EURO hovořil, varují, že tento systém bude mnohem lépe zneužitelný především pro různé formy organizovaného zločinu, usnadní nelegální obchodování s lidmi, takzvaný trafficking, a pronikání různých mafií do Česka a celého schengenského prostoru. A ve finále problémy trhu práce stejně nevyřeší. Ozývají se také hlasy, že ministr Nečas tímto způsobem hodlá obejít lisabonskou strategii.
Podnikatelé zuří
Zástupci firem, kteří se již s předkládanými změnami převážně prostřednictvím hospodářských komor seznámili, údajně nejsou spokojeni. Mnozí z nich totiž nechtějí vůbec cizince z exotických zemí zaměstnávat. Existují obavy, že firma může být bez jejich vědomí takto lehce zneužita „k dovezení“ v podstatě jakéhokoli cizince ze zemí mimo EU do Česka a oni z toho budou mít následně jenom problémy. Osloveni zástupci úřadů práce tvrdí, že podnikatelé mají pravdu. Princip zelených karet spočívá v tom, že když volné místo, které zaměstnavatelé mají povinnost ze zákona hlásit úřadům práce, nebude obsazeno uchazečem z řad českých občanů nebo občanů zemí EU do třiceti dnů, automaticky „propadne“ do režimu zelených karet. Podnikatelé proto reálně zvažují, že již nebudou úřadům práce volná místa jako dosud hlásit, raději se nechají pokutovat za případné nenahlášení volného místa, než by riskovali potíže s některou z asijských mafií.
Objevil se údajně i nápad, že když budou podnikatelé volná místa úřadům práce hlásit, tak pouze na omezenou dobu maximálně 29 dnů tak, aby se tato volná místa do režimu zelených karet vůbec nedostala. Přitom mnozí z nich jsou se současnou praxí docela spokojeni. Služby poskytované úřady práce jsou totiž pro zaměstnance i zaměstnavatele zadarmo, zatímco komerční personální agentury požadují za zprostředkování nemalé peníze.
Špidlův pokus
Na čím dál hlasitější volání zaměstnavatelů po řešení problému nedostatku pracovních sil reagovala v minulosti již Špidlova vláda a pokračovala v něm také Paroubkova. Šlo o projekt lákání kvalifikovaných zaměstnanců k trvalé imigraci do Česka. Výsledek nesplnil očekávání. Místo několika stovek cizinců do Česka přesídlilo pouze několik desítek. Je však třeba dodat, že projekt byl dobře analyticky připraven, průběžně administrován a nebyl zneužit k pronikání kriminálních živlů z řad cizinců ze zemí mimo EU do Česka.
Ministr Nečas opět bez jakékoli předchozí analýzy v říjnu 2007 oznámil, že minimální mzda ve výši osmi tisíc korun měsíčně (zhruba 333 eur) se od 1. ledna 2008 měnit nebude, přestože životní náklady zaměstnancům výrazně porostou. Mnohé dosud váhající kvalifikované české zaměstnance tím přesvědčil, že v Česku se nevyplatí pracovat a bude lepší se poohlédnout v oboru po nějaké nabídce nejlépe v severní části EU. Například v Dánsku a jiných srovnatelných zemích totiž minimální mzda činí zhruba 1200 eur.
Minimální mzda v Česku je téměř pětkrát nižší při srovnatelných životních nákladech než například v sousedním Rakousku, kde je však stanovena kolektivními smlouvami mezi odborovými centrálami a zaměstnavateli. Takto nízká mzda sice láká do Česka zahraniční investory, současně však vyhání do celého světa kvalifikované Čechy.
Do země tak logicky přicházejí investoři, kteří staví především montovny, v nichž chtějí zaměstnávat zcela nekvalifikované pracovníky, nejlépe za minimální mzdu. Tuzemské pracovníky proto většinou neseženou, takže je importují z ciziny, ideálně ze zemí mimo EU. Vůbec se však nehodlají starat o důsledky svého počínání. Tyto náklady a následnou zátěž sociálního systému ponese český daňový poplatník. Cizinci, kteří takto přicházejí, se příliš nechtějí integrovat s většinovou společností, a přitom mnoho z nich se chce v Česku natrvalo usadit. Jejich rodinní příslušníci, kteří za nimi po čase přicestují, pak již chtějí pracovat jen málokdy.
Za několik let proto může kvůli hrubým neznalostem zejména sociologie ze strany mnoha českých vládních politiků řešit Česko stejné problémy, jaké již dnes mají s imigranty Francie nebo Nizozemsko. Situace se přitom zhoršuje ve všech odvětvích. Zřejmě s nejtěžšími důsledky se již nyní potýká sektor zdravotnictví a sociálních služeb. Například nemocnici v Dačicích bylo třeba kvůli údajně chybějícímu personálu úplně zavřít. Na volná místa jsou často přijímáni cizinci, kteří jsou ochotni pracovat za menší platy než Češi. Tento dumping dále rozevírá mzdové nůžky na trhu práce.
Pojmy
Zelená karta podle Nečase
- Duální doklad, který spojí pracovní povolení a povolení k dlouhodobému pobytu.
- Vyřízení do třiceti dnů, nyní trvá byrokratický postup až šest měsíců.
- Odborníci tvrdí, že tento nápad přichází pozdě.
