Červené s čokoládou

1. 5. 2008

Mírné pijáctví vína léčí i dobrou náladou

Kdo nepije, umře. Kdo pije, umře samozřejmě taky, ale později a v lepším zdraví, tvrdí londýnský profesor experimentální léčby Roger Corder na základě dlouholeté studijní praxe pití červeného vína. Objevil v něm totiž kromě antioxidantů, které oddalují stárnutí, ještě také látky zvané polyfenoly, které chrání před srdečními a koronárními chorobami, infarkty, Alzheimerovou chorobou, sklerózou, demencí, mrtvicemi, cukrovkou, některými druhy rakoviny a srážením krve. Ke studiu červeného vína jako léku ho přivedlo pozoruhodné zjištění, že australské vinice zakládali lékaři, aby ozdravii původně pivařskou a pálenkářskou Austrálii. Taky si za to vysloužili přezdívku „vínoví doktoři“. Většinou to byli britští emigranti scestovalí po vinařské Evropě, odkud si s sebou přiváželi sazenice.
Řekněme si pár slov o třech nejznámějších, kteří založili hlavní australské vinice v letech okolo roku 1840. Henry Lindeman osázel vinicemi Hunter Valley a do třiceti let už sklízel tolik, že v lékařském tisku doporučoval, aby se víno stalo australským národním nápojem. Christopher Penfold založil Magill Estate u Adelaide. Alexander Kelly založil slavný Tintara Vineyard. Trvalo sice ještě skoro celé století, než se Austrálie stala vyhlášenou vinařskou zemí, ale průzkumy australských doktorů soustavně potvrzovaly, že červené víno je zdraví prospěšné.
Stoprocentně doktora Cordera přesvědčilo zjištění francouzské studie z roku 1983, že lidé, kteří pijí dvě až čtyři deci vína denně, mají o třicet procent nižší úmrtnost na všechny studované choroby než úplní nepijáci na jedné straně nebo silní alkoholici na druhé. U srdečních chorob mírné pití červeného vína snižuje riziko smrti až o polovinu. Potvrzují to i studie negativních následků alkoholu například na prostatu, kde červené víno jako jediný z alkoholických nápojů nemá škodlivý vliv. Ke zdraví mírných pijáků červeného vína navíc přispívá i dobrá nálada a smysl pro legraci, kterou víno člověku dává, na rozdíl od pochmurné opice pivařské a kořalnické a vážnosti a nedůtklivosti abstinentské.
Vedle léčivých látek obsažených v červeném víně si doktor Corder také všímá, že k vínu volíme i zdravější dietu a že nejzdravěji se jí v evropském Středomoří. Více zeleniny a ovoce, lehčí maso, pestřejší kombinace jídel. A jsme opět u pravicové kuchařky.
Ochranné polyfenoly jsou obsažené i v brusinkách, borůvkách, ostružinách, rybízu, malinách a lesních jahodách. Pak ještě také v menší míře v jablkách, ale ze všech ovocných plodů nejvíce v granátových jablkách a kaki (též zvaném persimon nebo sharon fruit), které obsahují nejsilnější ochranu proti arterioskleróze. Dalším bohatým nositelem léčivých polyfenolů jsou ořechy, čaj a ze všeho nejvíceskořice. A nakonec jako korunka zdravé diety čokoláda. Silná kombinace těchto potravin by mohla nahradit účinky červeného vína u abstinentů, ale už by jim nezaručila dobrou náladu. Všímejme si opět, že mezi těmito léčebnými potravinami není žádné maso. Proto budeme naši sérii pravicové kuchařky bezmasé natahovat, co nejdéle to půjde.
Nejzdravější dietou by tedy asi byl koktejl z lesních plodů a ořechů posypaný skořicí jako první chod zapíjený jablečnou šťávou, granátové jablko s kaki zapíjené čajem jako druhý, hořká čokoláda s minimálním obsahem cukru, mléka a jiných příměsí (nejméně 70 procent) zapíjená červeným vínem jako třetí. A jen tak, aby nám to líp procházelo zažívacím ústrojím, do toho přimíchávat nebo přikusovat nějaké ty vlákniny a obiloviny. Jenže i ta by nám časem zjednotvárněla a znudněla, takže ji berme jen jako nějaký ideál, kterému se můžeme přibližovat, ale proti němuž hřešíme. Třeba i tím, že nepijeme dvě skleničky červeného vína každý den..
Proto si k ideální dietě přidáváme potraviny bohaté na minerály, což je zhruba všechna zelenina, ovoce, houby a semínka, s občasným jogurtem, sýrem a rybou, a nejméně ze všeho masem, jen tak pro pestrost a dobrodružnost.
Ale o těch vínech ještě pár upozornění. Víno pité samo o sobě nemá stejný účinek jako víno pité s jídlem. Je to zřejmě proto, že víno samotné se tráví jako tekutina, tedy odchází ze žaludku do ledvin, kde jeho léčivé účinky nepůsobí a alkohol naopak mírně škodí. Pité společně s jídlem se mísí v žaludku s potravou a tráví se ve střevech, odkud se vstřebává do celého těla. A dále ne všechna červená vína mají stejný obsah antioxidantů a polyfenolů. Nejlépe jsou na tom vína se silným obsahem taninu, tedy vína drsnější, trpčí a svíravější. Nejhůř dopadají vína sladká a vína vyráběná moderními technikami tak, aby byla vždy stejně hebká. Nejzdravější je prý francouzský madiran a hned za ním sardinské canonau těsně následované ostatními víny z odrůdy zvané francouzsky grenache a španělsky garnacha a pak piemontské barolo čili nebbiolo. Nejhůř dopadají zámořské cabernety s malým obsahem taninu.
A tím jsme si objevili nový princip zdravého pravicového stravování, jímž není otázka jaké víno pít k jakému jídlu, nýbrž jaké jídlo jíst k jakému červenému vínu.