Investiční skupiny private equity v USA paběrkují a těší se na Evropu
Třetí největší italská telekomunikační společnost Wind byla vždycky slabým článkem domácího energetického koncernu Enel (EN ). Proto začal Enel loni na podzim připravovat počáteční veřejnou nabídku pro odštěpení Windu. Nic z toho, co je dnes v Evropě na prodej, však neunikne zkoumavému zraku investorů private equity. A tak se 15. února po kořisti vrhla americká firma Balckstone Group. Nabídka, kterou učinila, vzala sjednocené Evropě doslova dech.
Čísla vzbuzující chuť.
Blackstone navrhuje spekulační výkup Windu v hodnotě 16,6 miliardy dolarů. Tím by bylo dosaženo druhé největší transakce vůbec, hned za odprodejem RJR Nabisco (NO ) za 25 miliard dolarů v roce 1988. Návrh Blackstonu je mimořádný – lze očekávat jeho podíl ve výši dvou miliard dolarů, zbytek připadne na ostatní investory a banky – a nemusí být jediný. Ostatní investoři usilovně zkoumají účetní záznamy Windu, aby mohli svými konkurenčními nabídkami náležitě osladit bank. „Na obou stranách by teď mohly věci nabrat rychlost,“ říká manažer z okruhu Windu. „Taková čísla povzbuzují chuť.“
Evropa se náhle stává světovým kolbištěm pro transakce private equity. V loňském roce investovaly soukromé investiční fondy do evropských firem 156 miliard dolarů, to je o 66 procent více než v roce 2000. Více než polovina evropských transakcí v odvětví fúzí a transakcí (M&A) v roce 2004 byla financována právě skupinami private equity. Z nejvýznamnějších uveďme alespoň: investiční firma Clayton, Dubilier & Rice uskutečnila odkup francouzského dodavatele elektrosoučástek Rexel za 4,5 miliardy dolarů, Blackstone převedl holandskou společnost New Skies Satellites v hodnotě 1,3 miliardy dolarů. Určující změnou je evropský boj o vyšší konkurenceschopnost. Po letech zaostávání na poli restrukturalizace se subjekty starého kontinentu – od malých rodinných podniků po giganty sjednocené Evropy – ochotně pouštějí do renovace, která přinese produkci a zisky.
Zlatý důl.
Někteří experti již vyjadřují své obavy z toho, že ve snaze nalézt obchodní příležitosti v Evropě nadsadí pravděpodobně mamutí objemy čerstvého kapitálu ceny a zmaří budoucí výnosy. Většinou jsou ale toho názoru, že Evropa si teprve začala kasat rukávy. „Spojené státy mají na Evropu asi desetiletý náskok pokud jde o zkušenosti s jednotnou efektivitou,“ říká Nigel McConnell, generální ředitel londýnské pobočky Electra Partners Europe.
Vůdčí skupiny private equity naopak považují nedotčenou krajinu výkupů za lepší tip než jaký může poskytnout nasycených americký trh. Současný zájem dokonce vyvolal fundrasingovou mánii, a skupiny, jakými jsou například Blackstone, Warburg Pincus, JPMorgan Chase (JPM ) a Goldman Sachs (GS ), se pokoušejí sehnat investice pro nové obří fondy s úmyslem utrhnout si v Evropě pořádné sousto. Manažeři private equity říkají, že evropské společnosti se nesnaží tvrdě ani sveřepě vyrovnat bilanci a nalézt úspory. „ S nákupem obchodní aktivity v Evropě nejspíš přijdete i k dalším možnostem, co zlepšovat,“ říká Johannes Huth, ředitel evropské pobočky kapitálové společnosti Kohlberg Kravis Roberts & Co.'s.
Společnost Blackstone by svou nabídku za Wind nekomentovala, ale od poloviny devadesátých let hraje na scéně transakcí první housle. Svou kancelář v Londýně zřídila roku 2000 a loni se zhruba polovina jejího celkového obchodu odehrála v Evropě. Není ale sama. Přidali se i všichni další velcí američtí hráči a přetahují se o transakce s místními fondy. Konkurent KKR nastartoval své aktivity v Londýně v roce 1999 a v minulém roce spolkl pět společností v celkové hodnotě 9,8 miliardy dolarů, včetně MTU Aero Engines, Dynamit Nobel a Royal Vendex. Aby to nebylo málo, Carlyle Group, která otevřela své první evropské působiště v roce 1997, se chystá ustavit v Evropě nový fond ve výši 2,7 miliardy dolarů.
Moc akcionářů.
Investice private equity zrychlují restrukturalizaci napříč kontinentem a podporují rodící se kulturu akcionářů v době, kdy většina evropských burz cenných papírů má z IPO panickou hrůzu a opatrnické banky nejsou ochotné půjčovat společnostem závislým na finanční hotovosti. „Před deseti lety si němečtí generální ředitelé nedokázali představit, že by jim financování prostřednictvím private equity mohlo pomoci,“ vzpomíná Henry R. Kravis, zakladatel a partner společnosti KKR. Doby se změnily. Mnozí investoři v oblasti private equity dokonce sondují prostředí v Bulharsku, Rumunsku a na Ukrajině, kde se do dražby dostávají i těžkopádné, státem řízené společnosti.
Ztrátový Wind je skvělým příkladem dozrání společnosti k obnově. Byl založen v roce 1998 firmou Enel a jako součást chybné diverzifikace postupně odumírala. Na lukrativním italském trhu v oblasti mobilních telefonů nyní Wind s pouhými 19 procenty následuje mocné soupeře Telecom Italia (TI ) a Vodafone Italia. Analytici však tvrdí, že tu je ohromná příležitost, jak převést ambiciózní investice společnosti Wind do jedné z právě integrovaných pevných a bezdrátových telefonních evropských sítí, neboť nový trh se širokopásmovými službami se právě otevírá.
„Wind může nabídnout hned čtyřnásobnou službu – současný přenos hlasu, obrazu, Internetu a mobilních služeb po jedné síti“, říká Emilio Pucci, ředitel výzkumného ústavu e-Media Institute s pracovišti v Miláně a v Londýně. Pomocí restrukturalizace a nabídky vyšších prémií manažerům hodlá Blackstone učinit z firmy Wind pružnějšího a ziskovějšího hráče v oboru technologie nové generace.
Pozor na disciplinu.
Aby mohlo dosáhnout stavu vhodného k prodeji, snížilo vedení Windu v loňském roce náklady o dvě stě milionů dolarů. Provozovatel mobilních telefonů nyní dokonce předpovídá, že náklady klesnou i v roce 2005. Čím vyšší je ale nabídka, tím obtížnější bude přimět restrukturalizovaný Wind k výplatě tučných dividend. Proslýchá se, že přinejmenším jedna skupina, Egypt's Orascom Telecom, se chystá v nadcházejících dnech nabídku Blackstone přebít. Ozývají se i hlasy, že se trh přehřívá. „Kdo nemá disciplinu, může zaplatit víc než je rozumné,“ říká Benoît Colas, ředitel pařížské divize Carlyle Group.
Svého času polekaní a nepochopení, jako supi lační rozdělit a rozprodat společnosti po kousíčkách, zjišťují nyní skupiny private equity, že většina Evropy už pokládá uvítací koberec. Není divu: řada subjektů, kteří v první vlně podstoupily restrukturalizaci v rukou vnějších investorů, se nerozpadla. Zdaleka ne. Manažeři private equity jim pomohli zvýšit produkci i zaměstnanost. Wincor Nixdorf, přední specializovaný dodavatel bankovních informačních systémů, kterého KKR získala v roce 1999, se řadí na 8. pozici ve vytváření pracovních míst v Německu v období od roku 2000 do roku 2005. Podobně uspěl investiční fond GIMV se sídlem v Antverpách v transformaci Gaelanu, malého rodinného podniku na výrobu okenních rámů ve Východním Německu. Během tří let se dostal na pozici hlavního hráče střední Evropy zvýšením prodeje o 56 procent na 160 milionů dolarů, přičemž výnosy fondu jsou více než dvojnásobné, a počet zaměstnanců se za stejnou dobu zvýšil z 530 na 760. „Dopad na evropský průmysl je dalekosáhlý a velmi zdravý,“ říká Benoît Leleux, profesor v oboru podnikání a financí na mezinárodním obchodním institutu IMD v Lausanne.
Jak dlouho může tento transakční boom trvat? Se stále většími fondy, které se snaží ulovit omezený počet transakcí, vzrůstá riziko, že licitační války začnou krátit budoucí zisky, zejména v horní části trhu. Prozatím se však zdá, že přísun investic prostřednictvím private equity nejeví známky oslabení. A to je pro sjednocenou Evropu dobře.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
