Červnové pastorále

Obyvatelé rudé brdské Brežněvsi se mračí na radar i na amerického prezidenta

Se sovětskými soldáty v osmašedesátém vesele sbírali brambory a popíjeli vodku, ale z amerických seržantů mají strach. Právě tak by mohl náladu ve čtrnáctisethlavé podbrdské vesnici Zaječov na Hořovicku minulé úterý během pražské návštěvy amerického prezidenta George Bushe popsat někdo, kdo by se zaječovským chtěl vysmát za jejich nechvalně známé angažmá v normalizačním propagandistickém filmu Srpnové pastorále z roku 1970. Zatímco Bush z Černínského paláce káral ruského šéfa Vladimira Putina a vychvaloval radar, nebyla v uličkách ospalého Zaječova téměř ani noha. Vsí, která si kvůli nadprůměrné koncentraci komunistů vysloužila přezdívku Brežněves, se rozléhalo jen pár travních sekaček. Skoro prázdnotou zely i místní hospody V Hamburku a Liďák (Lidový dům). Pod tichým povrchem však bylo cítit bublající bezmocný vztek.

Stejně nic nezmůžeme.

Dávná historie způsobila, že se kdysi chudé, železářské obce kolem vojenského újezdu Brdy staly baštou komunistů. Přesto je raritou, že v Zaječově, uprostřed Čech daleko od přeoraného pohraničí, dostala KSČM ještě loni v komunálkách 51 procent hlasů, takže má v devítičlenném zastupitelstvu pět křesel (po dvou obsadili ODS a nezávislí). Jenže předminulý víkend se mimo jiné i v Zaječově konalo místní referendum o umístění amerického radaru v brdském vojenském prostoru a dopadlo téměř stoprocentně odmítavě. Z 1125 oprávněných osob hlasovalo 740 lidí, z toho při dvou neplatných hlasech bylo 728 proti radaru a jen deset pro. A když o radaru hlasovalo zastupitelstvo, byl pro jenom jediný zastupitel, a to z ODS. Nabízí se laciné vysvětlení, že pověstná náklonnost Zaječova k Rusům pokračuje odporem k Američanům. Diagnóza je však horší: jako by se vsí přehnala třicetiletá válka, obyvatelstvo je apatické ke každé vrchnosti, respektive pasivně reptá proti nápadům shora. „Mě se na žádný radar neptejte, my jsme tady všichni proti, ale oni si stejně udělají, co budou chtít,“ odmítá kupodivu rozhovor na téma Američané v Brdech předsedkyně zaječovských komunistů, důchodkyně Anna Frantová. „No, co bych vám řekl, Američané si radar postaví podle svého, i když nebudeme souhlasit,“ reaguje obdobně na dotaz týdeníku EURO někdejší dlouholetý předseda zaječovského JZD Jaroslav Ungr, přezdívaný Kristián. Jeden z hlavních „herců“ Srpnového pastorále si dokonce v obýváku své chalupy vysoko nad vsí zřídil jakousi síň tradic, historické dokumenty však ukazuje jen svým známým. Že by i staří komunisté hodili flintu do žita a kromě vzdoru v referendu rezignovali na revoltu? „Ale ne,“ namítá Ungr. „Jenže co můžeme dělat?“ krčí rameny muž, který dodnes považuje komunistickou diktaturu za nejlepší éru v dějinách republiky.

Radar nad Zaječovem.

Zatímco média chrlí zprávy o právě končící Bushově návštěvě Česka, u stolu v zaječovském Liďáku pod rozměrným nástěnným výjevem krajinky s jeleny od ruského malíře Šatrova sedí u piva opuštěná skupinka chlapů v montérkách a mudruje o práci, politice a životě. Je mezi nimi i zastupitel František Plecitý z KSČM, který si pochvaluje, že zaječovský starosta Josef Hrubý (nezávislý za KSČM) je zrovna tou dobou v Rožmitále na komunistické demonstraci proti radaru. „Třeba mlíko bejvalo za korunu,“ přisazuje si s nadsázkou vedle sedící Pavel Kohout, který se do Zaječova přiženil ze Svatého Jana pod Skalou v roce 1969, kdy se vsi začalo říkat Brežněves. S radarem zásadně nesouhlasí. O předchozím víkendu to prý vyjádřil i tím, že se spolu s dalšími zaječovskými včetně starosty Hrubého vypravil zvláštním autobusem do Prahy, kde všichni na Václavském náměstí protestovali proti americké základně v Brdech. „Starosta tam také řečnil, to bylo veliké,“ líčí zážitek. „Nejvíce se bojíme, že radar nepostaví u Trokavce, jak slibují, ale přímo nad Zaječovem, na takzvaném Benešáku,“ popisuje Kohout obavu, která koluje po Zaječově. Benešák je bývalé letiště na území brdského újezdu, z něhož údajně Edvard Beneš v roce 1938 opouštěl republiku. Zatímco lokalita u Trokavce je od Zaječova vzdálená vzdušnou čarou přes les kolem osmi kilometrů, Benešák je jen zhruba dva až tři, takže zaječovští by měli americkou posádku doslova za ploty. Toho včetně zdravotních následků se bojí i Ungr, který upozorňuje na možnost úplného uzavření okolních lesů a postupného rozšiřování vojenského prostoru.

USA chtějí uran.

Nestor zaječovských komunistů podezírá Američany i z toho, že si Brdy pro radar vybrali namísto Libavé u Olomouce hlavně kvůli výskytu uranu poblíž nedaleké Příbrami. „Bush je jako Hitler, v každém vidí nepřítele,“ nerozpakuje se Ungr říci, co si myslí o prezidentovi hlavní světové velmoci. A pak se přece jen rozpovídá o tom, jak se v Zaječově po listopadu 89 rozpadlo svého času prominentní JZD a jak šel celý soběstačný zemědělský systém do háje. Jak nedaleké Strašice či Trokavec před nedávnem kvůli radaru navštívil „knížepán“ Schwarzenberg, ale jak do Zaječova nepřijel, takže informace musela vesnice získávat až od trokaveckého starosty. Na otázku, zda by si před třiceti lety dokázal představit, že se v ostře střežených lesích nad Zaječovem jednou budou prohánět američtí vojáci, Ungr přiznává, že nedokázal. Ale že tlak Západu na Varšavský blok už v té době sílil, až dosáhl svého.
Je fakt, že kdyby Američané radar postavili v kopcích poblíž Trokavce, Zaječov by na rozdíl od Trokavce, Skořic, Mirošova, Dobřívi a ještě i Strašic nebyl v první linii dotčených vesnic. Jenže podle zaječovských může radar stát kdekoli v nekonečných lesích středních Brd. Rezolutní „Ne radaru!“ stojí i na nástěnce komunistů uprostřed obce, jen kousíček od nich zdevastovaného kláštera Svatá Dobrotivá, který se jen zvolna probírá k životu.

Avaři v asijském Hamburku.

„Brežněves“ je obec ostrých protikladů. Na fasádě vyhořelé historické hospody hned za vitrínou KSČM se skví rukou psaný nápis Smrt komunistům, zatímco výstavné, břízolitem omítnuté vily z osmdesátých let přežily přechod do éry kapitalismu bez úhony. Je vám divné, proč před vstupem do restaurace V Hamburku musíte zazvonit na vietnamského provozovatele, který vám přijde osobně odemknout, a pak vás stejným způsobem pustí ven? „V Zaječově máme skupinu Maďarů, kteří se do Hamburku chodili prát a neplatili, tak tam prostě nesmějí,“ vysvětluje Kohout u stolu v Liďáku.
Jižně od Zaječova je kopeček, kde se v srpnu 1968 utábořili sovětští okupanti. Jak navždy zachytil normalizační film, chodili odtamtud na pole pomáhat místním jézéďákům sbírat brambory, které pak někteří lidé z okolních vesnic odmítali kupovat. „Chlapci a děvčata,“ nabádá film Srpnové pastorále tehdy mladou generaci, „nepromarněte nic z toho, co díky vašim tátům udělalo z vaší malé vesnice vesnici s velkým zvučným jménem.“ V Brežněvsi sedí uvnitř zašlého Hamburku zamčena u piva parta dnešních čtyřicátníků. Že vedle běží televize, kde právě řeční Bush na Hradčanech, vůbec neregistrují. A možná si bez upozornění ani nevšimnou, až na slavném kopečku za vsí vyroste veliká, bílá koule.