Podobně jako se běžnou součástí našich životů zkraje nového tisíciletí stával internet, začínáme si o dvě dekády později pomalu, ale jistě zvykat na nástroje umělé inteligence (AI). Tato technologie, k jejímuž masovějšímu využití do značné míry přispěl nástup chatbota ChatGPT od společnosti OpenAI, nachází uplatnění v celé řadě ekonomických odvětí – financemi počínaje, zdravotnictvím konče. Zvládá tvořit text či obrázky, ví, jak se obléct v ten který den, a dokonce si poradí s přijímačkami na vysokou.
Není proto divu, že lidí, kteří si umělou inteligenci již „osahali“, neustále přibývá a pomalu si ji začínají osvojovat. A ani Češi v tomto ohledu nejsou výjimkou, jak dokládá nový průzkum, který si u agentury STEM/MARK nechala vypracovat česká IT společnost Qinshift.
Z uvedeného šetření vyplývá, že alespoň nějakou zkušenost s použitím AI má takřka polovina zdejší populace, konkrétně 47,8 procenta obyvatel. Pokud však jde o její každodenní využití, o tom se v jejich případě ještě zdaleka hovořit nedá. Tak často ji používá pouze 3,5 procenta z celkem 508 dotázaných. Dalších 18,9 procenta Čechů k jejímu využití sáhne občas, zatímco asi čtvrtina obyvatel ji dosud použila jen několikrát v životě.
Lidé AI používají, aniž by o tom věděli
K čemu Češi AI využívají nejčastěji? Podle Martina Patáka, šéfa testingu ve zmíněném Qinshiftu, je předně potřeba říct, že existuje mnoho služeb, u kterých ani není na první pohled zřejmé, že se o umělou inteligenci jedná. „Jsou to různé personalizace například hudebních a video služeb jako Spotify nebo Netflix, kde nám systém nabízí personalizované playlisty na základě našeho poslechu. Dále je to třeba vylepšování fotek v mobilních telefonech, personalizace obsahu sociálních sítí a vyhledávačů nebo nabízení různých produktů v rámci e-commerce,“ vyjmenovává.
„Velkou skupinu tvoří asi nejzajímavější část, a sice generativní umělá inteligence. Ta se zaměřuje na vytváření nového obsahu, například obrázků, hudby nebo textů,“ doplňuje Paták s tím, že obecně vzato se dnes AI dotýká v podstatě už všech myslitelných oblastí – od vědy přes výrobu až po marketing.
Starší generace je důvěřivější
Používat umělou inteligenci je jedna věc, tou druhou ale je naučit se ji používat správně. Protože i když jsou tyto nástroje každým rokem čím dál sofistikovanější, k dokonalosti mají pořád daleko. A tak se hravě může stát, že výsledky, které nástroje AI zobrazí či doporučí, nemusí být vždy úplně správné. A i proto je potřeba je následně ověřovat.
Myslíte si, že umělá inteligence v budoucnu zcela nahradí některé profese?
Naneštěstí, jak se ukazuje, v tomto mají Češi značné mezery. Dodané výsledky si vůbec neověřuje na 16 procent dotázaných, tedy zhruba každý šestý. Občas nebo výjimečně tak činí bezmála dvě třetiny obyvatel (62,1 procenta), zatímco pravidelně jen asi jedna pětina, totiž 19,3 procenta lidí.
„Absolutní důvěra (a tedy absence ověřování výsledků) poněkud paradoxně stoupá s věkem respondentů. Zatímco mladých lidí do 29 let se na AI zcela spoléhá pouze 7,2 procenta populace, s postupujícím věkem tato ,zdánlivá důvěra‘ stoupá až k nejstarší generaci nad 60 let, kde nikdy výsledky neověřuje celá polovina dotázaných,“ uvádí se v průzkumu.
Regulovat, či nikoliv?
Jak bylo nastíněno výše, informace dodané umělou inteligencí nemusejí být vždy správné. Na druhou stranu ale platí, že když nejsou správné, nemusejí být nutně ani mylné či zavádějící. Jinými slovy, někdy zkrátka mohou být jen nejednoznačné. Jak by se v takovém případě AI měla zachovat?
Z výzkumu vyplývá, že největší část respondentů (37,8 procenta) by preferovala, aby si technologie sama řekla o lidský zásah. Necelá třetina Čechů (29,3 procenta) by pak byla nejraději, kdyby jim AI nalezla „nejbližší možné řešení“, a to na základě jí dostupných dat. Naopak jen každý dvacátý by umělé inteligenci umožnil nalezení a definování takových pravidel, podle nichž by odpověď našla a zhodnotila zcela samostatně.
V návaznosti na to je nabíledni otázka, jak moc by technologie měla být testována, potažmo regulována ze strany příslušných úřadů. „Zajímavým momentem je, že nějakou formu testování předpokládají spíše mladší respondenti a s věkem tento předpoklad jasně klesá. Zatímco u lidí do 29 let je to téměř polovina (48,5 procenta) u lidí do 64 let je to méně než třetina (30 procent),“ píše se ve zprávě.
Co se regulace týče, většina dotázaných ji alespoň v nějaké určité formě podporuje. Nejčastěji volenou možností (42,5 procenta, přičemž respondenti mohli vybírat hned několik odpovědí najednou – pozn. red.) byl názor, že činit by tak měl vždy ten obor, v němž se umělá inteligence používá. Mezinárodně platné normy by uvítalo 40,2 procenta lidí, zatímco standardy vytvořené spoluprací mezi vládami, průmyslem a akademickou sférou považuje za správné 38,4 procenta Čechů. Zcela volný průběh by fungování AI nechal zhruba jen každý dvacátý.
Sám Paták by k problematice regulace umělé inteligence přistupoval případ od případu. „Asi nejzákladnější regulace by se měla týkat transparentnosti toho, z jakých dat AI vychází a jak je zpracovává,“ míní a pokračuje: „Celkově lze za regulaci považovat i rozdělení, v jakých oblastech je AI využívána. Daleko větší důraz by měl směřovat do sektorů, kde může chybný výsledek ohrozit lidské životy. Špatné vyhodnocení rentgenových snímků při vyšetření bude mít rozhodně větší dopad než špatně upravená fotografie z dovolené. Stejně tak chybně vyhodnocená situace v samořiditelném autě bude mít větší dopad než špatně zvolená fráze v překladu textu.“
Na druhou stranu ale podle něj existují oblasti, kde je přemíra regulace spíše na škodu, neboť tak brání novým inovacím. Což je v poslední době velké téma zejména v rámci Evropské unie.
„Přeregulovanost Evropu totiž postavila do pozice spíše uživatelů než tvůrců určujících směr vývoje AI,“ říká na závěr s tím, že v určitých případech by mělo svoji úlohu sehrát takzvané automatické ověřování, které si lze zjednodušeně představit jako „testování jedné AI druhou a třetí AI, kdy do procesů vkládáme otázky a hodnoty, které známe a u kterých můžeme ihned ověřit výsledek, a tím tak potvrdit, že daná AI funguje správně“.
ČLÁNKY DO MAILU