Minulý čtvrtek obletěly Českou republiku dvě zprávy. Ústavní soud dal za pravdu poslanci Miloši Melčákovi a zrušil platnost zákona o zkrácení volebního období, čímž znemožnil konání předčasných voleb naplánovaných na říjen. V ten samý den se dohodli šéfové politických skupin v Evropském parlamentu, že kandidáta na příštího předsedu Evropské komise (EK) europoslanci zvolí již tuto středu 16. září. Jedinou nominovanou figurou je současný předseda José Manuel Barroso. Zatímco první informace zalomcovala domácí politikou, druhá nechala Čechy ledově klidnými. Mandát současné EK přitom končí poslední říjnový den a čeští politici stále nevědí, koho chtějí vyslat do Bruselu jako českého komisaře. Nejprve se dušovali, že o jméně rozhodnou volby. Ty se však uskuteční nejdříve 6. až 7. listopadu, což znamená, že formálně o českém člověku v Bruselu rozhodne přesluhující úřednický kabinet. Potažmo dva jeho hlavní architekti Jiří Paroubek a Mirek Topolánek. Ani to však není jisté. Pokud se úspěšně nezavrší ratifikace Lisabonské smlouvy, bude EU fungovat podle současné smlouvy z Nice, která říká, že každá příští Evropská komise bude o jednoho člena štíhlejší. Oddálením domácích voleb, nezájmem o osud Lisabonu a neochotou prezidenta Václava Klause dokument podepsat činí Česká republika vše pro to, aby se „dobrovolně“ o svého zástupce v EK připravila.
