Zahraniční tisk se snaží zhodnotit šance na úspěch českého předsednictví EU
Na konci minulého roku věnovalo několik prestižních západních médií analýzám právě skončeného francouzského předsednictví Evropské unie a komentářům, jak si se stejným úkolem poradí v příštích šesti měsících Česká republika. Týdeník EURO přináší ve zkrácené formě názory francouzských deníků Le Figaro a Le Monde a britského The Independent.
Francouzská nedůvěra i naděje
Le Figaro naznačil nedůvěru v české předsednictví již dříve. Na konci prosince se list k otázce znovu vrátil a rekapituloval nedávné události. Dle deníku dosud žádné chystané předsednictví nedoprovázel takový rozruch – podezření, nevyřčené otázky, odmítnutí vyvěšení evropské vlajky či únik informací. Česká vláda se sice dle Le Figara snaží minimalizovat euroskeptický postoj Václava Klause, ale náš prezident dává svůj rozdílný názor zřetelně najevo. Paříž proto vkládá naděje do premiéra Mirka Topolánka. Nejdůležitějším faktorem při předávání žezla v čele EU je dle listu zachování kontinuity. Již předloni proto začali intenzivně jednat zástupci Francie, České republiky a Švédska. Tyto země se totiž v čele unie během osmnácti měsíců vystřídají.
Pro zajištění plynulého přechodu si také Francie a Česko vyměnily diplomaty a ti od loňského léta působí na příslušných ministerstvech zahraničních věcí. Navzdory roztržkám dává Paříž českému předsednictví důvěru. Dle European Policy Centre není žádný důvod pochybovat, že Praha bude schopná řídit evropské záležitosti. Nicolas Sarkozy však již naznačil, že v případě českého selhání nezůstane pasivní.
Deník Le Monde se v komentáři Thomase Ferencziho věnuje věci z jiného úhlu. Zmiňuje sice euroskepticismus prezidenta Václava Klause, ale připomíná, že české předsednictví bude spočívat na Topolánkovi, protože vláda je dle české ústavy „nejvyšším orgánem výkonné moci“. Z posledních průzkumů Eurobarometru dle Le Mondu vyplývá, že Češi nejsou zapálenými obránci sjednocené Evropy. „Unie však vděčí Čechům za mnohé,“ uvádí Ferenczi. Tato země, která dnes vzbuzuje pochyby eurofilů, hrála během 20. století důležitou roli při znovunalézání „evropského ducha“. Byli to především čeští intelektuálové, pokračovatelé filozofa Jana Patočky, kteří bojovali proti totalitě ve znamení návratu k duchovní identitě Evropy.
Skepse z Velké Británie
Shrnutí francouzského předsednictví a šancím nastupujícího Česka se věnoval i britský list The Independent. Vyznění? Pro Francii v zásadě příznivé, pro Čechy přinejlepším pochybovačné. Půjde prý o jednu z nejpodivnějších výměn stráží v historii EU. Štafetový kolík má putovat od hyperaktivního francouzského lídra do slabé a rozdělené Prahy.
Třebaže Nicolas Sarkozy stačil v čele unie mnoho států naštvat, zároveň princip rotujícího předsednictví nově definoval, domnívá se The Independent. Jen výjimečně stanul dříve v čele EU člověk, který by chtěl být viděn při tolika aktivitách a zároveň byl obdařen takovým množstvím problémů k řešení. Sarkozymu se to podařilo, ať už šlo o srpnový konflikt v Gruzii, klimaticko-energetický balíček EU nebo finanční krizi.
Sarkozyho tempo bylo natolik vysoké, že by některé evropské vlády mohly přechod k tlumenějším Čechům přivítat s úlevou. Potíž však spočívá v tom, že největší problém – celosvětová recese – není ani zdaleka vyřešen. To nejhorší Evropu včetně států eurozóny teprve čeká. Právě mezi zeměmi, jejichž měnou je euro, může brzy nastat prudký spor kvůli rozdílným představám o správných řešeních. Rozhodovat o něm by v příštích šesti měsících měla země, kterou přístup k evropským záležitostem ostře rozděluje a během předsednictví ji možná čekají volby do Parlamentu.
Českého prezidenta Klause označuje deník za „nesmiřitelného euroskeptika“, premiéra Mirka Topolánka zase jako proevropského umírněného antifederalistu. Oba muži se dle informací The Independent „nenávidějí“. Česko také dosud nezačalo s ratifikací Lisabonské smlouvy a není součástí eurozóny. Právě posledně jmenovaný fakt bude Čechům znesnadňovat dohled nad případnou roztržkou mezi zeměmi euroklubu. Deník znovu připomíná také nechuť Václava Klause vyvěsit nad Pražským hradem vlajku EU a jeho negativní postoj k Lisabonské smlouvě včetně nedávné schůzky s jejím irským odpůrcem Declanem Ganleym.
