Našinci kopírují celosvětový trend rostoucího zájmu o mořské plavení
Flotila osmnácti námořních lodí tehdy Československé námořní plavby, plujících pod českou a maltskou vlajkou, zajímala ještě v roce 1993 svou přepravní kapacitou 78. místo na světě. Mezi suchozemskými státy jsme byli dokonce druzí. Jenže společnost, zařazenou do první vlny kuponové privatizace, postupně ovládly firmy spřízněné s nechvalně proslulým „pirátem z Prahy“ a přeměnily ji z rejdařské firmy ve správce lodí. Necelých deset let po největší námořní katastrofě v českých dějinách, kdy Viktor Kožený rozprodal zbylých šestnáct lodí českého námořního úřadu, můžeme znovu zvolat johohó! A skoro by se chtělo dodat, že česká námořní flotila je obnovena…
Po Koženého zásahu naše suchozemská námořní tradice nabrala nový kurz a kormidlo drží stále početnější skupina fanoušků jachtaření rekreačního a sportovního. Kolik občanů České republiky vlastní námořní plavidlo, s určitostí zjistit nelze. Většina si svou loď registruje pod vlajkou jiné země, nejčastěji podle místa trvalého kotvení. Údaje námořní plavby ministerstva dopravy a Státní plavební správy, které námořní a rekreační plavidla pod českou vlajkou registrují, však o lecčems napoví.
Rejstřík námořních jachet námořního úřadu čítá okolo 340 plavidel, plavební správy téměř dva tisíce, což je dvojnásobek proti stavu před deseti lety. Podle odhadů šéfredaktora Yachting Revue Jana Langšádla ale vlastní nějaké plavidlo podléhající registraci okolo čtyř až pěti tisíc Čechů. A Vladimír Navrátil, jehož firma Avar-Yacht je jediným sériovým výrobcem větších jachet u nás, potvrzuje na základě prodejů i u nás patrný celosvětový trend: „Většina našich zákazníků přechází z menších, šestimetrových lodí na desetimetrové a větší.“
Jak Langšádl tvrdí, Češi za novou plachetnici utratí v průměru okolo stovky tisíc eur. „Cena za plachetnici, na které se dá vyplout na moře, začíná na zhruba šedesáti tisících,“ dodává a upozorňuje, že motorové čluny se pohybují řádově dva až třikrát výše, tedy kolem 250 tisíc eur. Rychleji než počet nových majitelů mořských skvostů pak přibývá těch, kdo vyrážejí na jachty pronajímané u charterových společností. Podle analytiků tedy letos vyrazí na moře okolo osmnácti tisíc Čechů, což je o pět procent více než loni.
Tyto údaje v podstatě kopírují šesti až osmiprocentní růst evropského námořního průmyslu, kde zhruba třetinu celkového obratu ve výši 24,3 miliardy eur vygenerovaly prodeje nových motorových lodí a plachetnic. Podle zpráv z loňského mezinárodního veletrhu Boat Show v německém Düsseldorfu můžeme v současném vývoji tohoto hospodářského odvětví, v němž v roce 2006 působilo v Evropě okolo 37,2 tisíce společností zaměstnávajících více než 272 tisíc lidí, popsat následujících pět trendů.
Trend první: Prodeje na evropském trhu vykazují růst. V roce 2004 se na něm prodalo kolem 201 tisíc motorových člunů a plachetnic, o dva roky později zhruba 213 tisíc lodí. Typický evropský zákazník je přitom poměrně imunní vůči negativním ekonomickým jevům, jako je například růst ceny pohonných hmot, a stále častěji využívá alternativní formy placení jako leasing nebo poskytnutí lodě charterové společnosti.
Trend druhý: Roste poptávka po delších lodích, což ovlivňuje i zvyšující se ceny luxusních plavidel. Přestože se nepodílejí výrazněji na celkovém počtu prodaných lodí, nezanedbatelný je jejich přínos do celkových obratů.
Trend třetí: Motorové lodě jsou stále populárnější než plachetnice. V roce 2004 představovaly 72 procent, o dva roky později již 86 procent prodaných lodí. Plachetnice jsou nejoblíbenější u tradičních přívrženců mořského plavení, atraktivita motorových člunů pro širší masy zákazníků je zřejmá - snazší ovladatelnost, design, komfort, rychlost a výkon.
Trend čtvrtý: Stále důležitějším symbolem, jímž se skuteční boháči odlišují od zbytku populace i sami mezi sebou, se stávají lodě o délkách přesahujících dvacet metrů. Poptávka roste především u výrobců v Řecku, Francii a zejména v Itálii, z jejíž produkce pochází téměř čtyřicet procent prodaných lodí této třídy na světě.
Trend pátý: Revoluce v námořním průmyslu. Evropský lodní průmysl přechází z manuální výroby k sériové, což se projevuje i v rostoucí koncentraci trhu. Top trojice evropských výrobců se podílí více než deseti procenty na celkových evropských prodejích a desítka největších představuje čtvrtinu trhu Starého kontinentu.
Johohó, atraktivita námořního průmyslu stoupá a nabízí rostoucí potenciál nejen pro samotné výrobce lodí, ale i dodavatele jejich dílů a vybavení. Tak proč si nezazpívat s sebou: Na obzoru plachta bílá, s vlajkou modro-bílo-červenou.
