Martin Kotek je prezidentem Asociace virtuální a rozšířené reality a také nadšený průkopník tohoto oboru v Česku. Mimochodem tuzemsko je ve světě virtuální reality (VR) pojmem. Z Prahy pochází nejlepší VR hra na světě Beat Saber, vyvíjejí se tu unikátní VR brýle, české a slovenské týmy také pracují na nejkomplexnější anatomii lidského těla pro výuku. Letošní Czech VR Fest měl za cíl na tyto úspěchy upozornit a propojit byznysovou sféru s vývojovými týmy.
Mise letošního ročníku je ukázat, že se Česká republika stává čím dál silnějším hráčem na poli virtuální reality ve světovém měřítku. Hodně vývojářských týmů se stěhuje do Prahy, do Brna a chtějí tu pracovat. Máme tu velmi kvalitní vývojáře a rozvinutou VR komunitu.
Letos jsme si dali za cíl, že chceme tyto vývojáře propojit s pracovníky výzkumných ústavů a byznysem. Také chceme představit pár konceptů vzdělávání učitelů středních a základních škol ve výuce virtuální reality, aby už tam mohla probíhat výuka. Pokud se tuhle linku povede nastavit, bude vznikat čím dál více originálních konceptů.
Co jste si předsevzali jako cíl VR Festu?
Můžete dát příklad?
Jedna věc je vytvořit hezkou počítačovou hru nebo aplikaci třeba na prezentaci produktů, ale dnes už je takových na světě spousta. Pokud jste ale napojeni na správné kolegy a budete vycházet ze zajímavých dat, která vám poskytne například Národní ústav duševního zdraví, nebo třeba výstupu výzkumu Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky a společně vytvoříte aplikaci založenou na podkladech, které nikdo na světě nemá, tak je jednoznačné, že váš výtvor bude hodně na očích a třeba dobude svět.
Jaké jsou překážky, které brání té vzájemné širší spolupráci?
Je to zejména v návycích. Komunity vědců bývají uzavřené do sebe, byznys se zase tolik nezajímá o výzkum, protože tam trvá všechno měřeno jeho časem dlouho. My chceme ale říci, že není nutné čekat, až nějaký výzkum skončí, dá se vycházet i z předpokladů či předběžných výsledků. Jde o to, aby výzkum a byznys našly společnou řeč, uvědomily si, jak významně si mohou pomáhat.
Jaké zajímavé projekty v oboru virtuální reality se v Česku zrodily? Patří mezi ně třeba Sense Arena pomáhající hokejistům zdokonalovat techniku?
Sense Arena je fascinující projekt. Jde o skvělou ukázku spolupráce vývojářů a vědců. Ve zkratce jde o to, že díky 3D brýlím, které má hokejista při virtuálním tréninku na hlavě, je možné všechny jeho dovednosti zaznamenávat a přesně analyzovat, kde třeba dělá chyby, na jaké úrovni jeho dovednosti jsou, jak se zlepšují nebo ho porovnat s ostatními. Úkol umět zaznamenat trénink dostali právě vědci, kteří říkají ano, tahle metoda nám skutečně umožní být efektivnější než bez virtuální reality, tady vidíme nárůst o x procent a jsou schopní k tomu dát zprávu, která ve světě řekne, že tohle jsme vymysleli v České republice.
Jak je Praha, potažmo Česká republika významná v komunitě VR?
Hodně. Jsme nesmírně silní díky tomu, že z Prahy pochází nejlepší VR hra na světě, že se v Praze vyvíjejí unikátní VR brýle, že české a slovenské týmy pracují na nejkomplexnější anatomii lidského těla pro výuku mediků a studentů středních škol. Pokračovat bych mohl dál a dál. Ve světě se mluví o tom, že Češi mají velmi dobré technické univerzity a mají spoustu dobrých vývojářů. Proto se sem také stěhují velké firmy. Není to o tom, že bychom byli o tolik levnější, je to o kvalitě. Pokud se podíváme na měřítko byznysu, Česko samozřejmě nemůže konkurovat Číně nebo USA, ale světově unikátní aplikace tu vznikají už teď a bude jich vznikat čím dál více. Vím o spoustě projektů, o kterých se ještě nemluví, ale mají skvělý potenciál.
Jak se Česko dostalo takhle nahoru? Přeci jen jsme postkomunistická země, která si v systému školství nese svou zátěž a talenty musel někdo v nějakých podmínkách vychovat, ne?
Nemám pocit, že by se říkalo, že máme málo technických univerzit nebo že chrlíme málo vývojářů. Do značné míry je to dáno celosvětovou poptávkou po tomhle oboru, která budí ve studentech hlad a nabízí jim mnoho příležitostí i ve světě. Každý rok narůstá potřeba vývojářů o 15 procent, což sice univerzity očividně nedokážou pokrýt, ale ve srovnání s ostatními státy jsme na tom stále hodně dobře.
Že jsou Češi hodně vidět v oblasti umělé inteligence, virtuální reality nebo nanotechnologií, je dáno hodně tím, že jsme hodně kreativní a přizpůsobiví. Když se objeví nová technologie, Češi si s ní začnou okamžitě hrát. Nebudou čekat, až jim někdo pošle manuál. Využili jsme to, že technologie jsou úplně nové a startovní čára je pro všechny stejná.
Sledujte také rozhovor EuroTV s Martinem Kotkem:
