Češi učí Němce, jak na čistou vodu. Jejich unikátní filtr z nanovláken by mohl pomoci i budoucím astronautům

V tuzemsku zatím příliš známá není, na západ od našich hranic je ale její jméno celkem známé. Řeč je o českoněmecké společnosti Filbec, jež se zabývá výrobou vodních filtrů pro domácnost a za kterou stojí duo podnikatelů ve složení Michal Malát a Gero Buchhorn.

Vývoj jejich zařízení na výrobu kvalitní kohoutkové vody spolkl v uplynulých letech částku 50 milionů korun, přičemž na trh se dostalo teprve vloni. Dost možná o něm ale v nadcházejících měsících uslyší lidé stále častěji. A nejen tady ve střední Evropě, ale také v ostatních zemích světa.

„Během příštího roku se chystáme vstupovat na další zahraniční trhy, převážně ty, kde je kvalita vody v ještě horším stavu než v ČR nebo Německu,“ říká Malát.

Nanovlákna o délce rovníku

Proč si od vlastnoručně navrženého filtru z nanovláken tolik slibuje? Protože se podle něj od konkurence v jedné zásadní věci zcela odlišuje. Filbec je unikátní tím, že na rozdíl od standardních uhlíkových filtrů nesází na takzvané granulované aktivní uhlí, nýbrž uhlí prachové: „Prachové uhlí je mnohem jemnější, tudíž nám umožňuje zmenšit póry, kudy prochází voda. Jeho výhodou je i to, že všechny póry jsou stejně velké, voda si nemůže najít preferenční cestu, a tudíž je každá kapka filtrována stejně.“

Celkem se uvnitř filtru nachází těžko uvěřitelných 40 tisíc kilometrů nanovláken – to je zhruba obvod Země okolo rovníku. O žádného cvalíka se však rozhodně nejedená. Díky svým rozměrům sedm krát pětadvacet centimetrů a váze pouhých 420 gamů se pohodlně nasouká i do malé kuchyňské skříňky.

Filtr od českoneměcké společnosti Filbec obsahuje 40 tisíc kilometrů nanovláken

Pokud jde o několikrát zmíněná nanovlákna, v tomto oboru se Česká republika řadí mezi absolutní světovou špičku. Jejím údělem je tak předávat své znalosti ostatním, přičemž ve Filbecu, který v tuzemsku na vývoji svého filtru spolupracuje i s Technickou univerzitou v Liberci, se tímto pravidlem řídí na sto procent. „My učíme Němce, jak se to má dělat. Vycházíme z německého základu a v Čechách toto řešení zásadně inovujeme a posouváme kupředu,“ líčí Malát a dodává, že zatímco německá část firmy sídlí ve třistatisícovém Manheimu, tuzemskou lze najít v Českých Budějovicích.

Vzhůru do vesmíru

Ačkoliv samotný záměr expandovat i do dalších zemí tak krátce po svém uvedení na trh je smělý až až, ambice vedení Filbecu jsou ještě vyšší. Doslova nadpozemské. Malát s kolegou Buchhornem, který se kvalitou vody zabývá již od osmdesátých let minulého století, totiž s vlastním unikátním filtrem míří rovnou do vesmíru.

Na paluby kosmických lodí by se jejich zařízení mohlo dostat díky participaci společnosti na českém projektu Hydronaut, v jehož rámci profesionální potápěč a kosmický architekt Matyáš Šanda navrhl a zkonstruoval podvodní habitat, nacházející se někde napůl cesty mezi kesonem a ponorkou.

Hlubinná laboratoř, na níž se podílí i ČVUT, umožňuje dlouhodobé pobyty lidí pod vodní hladinou, a tedy i částečně simuluje podmínky, jaké mohou nastat během budoucích meziplanetárních letů. Výzkumnici uvnitř Hydronauta dlouhodobě testují nejrůznější technologie a výrobky. Jedním z nich je i „nanovláknitý“ filtr od Filbecu, o kterém se uvažuje jako o ideálním způsobu filtrace pro vesmírné mise.

“Potřebovali jsme filtr otestovat v hyperbarickém prostředí, abychom se mohli posunout dál. To znamená, jestli vysoký tlak nenaruší konzistenci jednotlivých složek filtru. Zároveň plní praktickou funkci. Výzkumníci nebo kosmonauti musí nezbytně nutně být v co nejlepší zdravotní kondici. Nejenže mají speciální jídelníček, ale potřebují také přísun vody v co nejlepší kvalitě,” objasňuje Malát.

Přečtěte si také:

Nanoroboti jsou jako hi-tech Lego, říká český profesor Martin Pumera, který patří mezi nejcitovanější vědce současnosti

Cílem vzájemné spolupráce se Šandovým Hydronautem je vytvoření uzavřeného kruhu, uvnitř kterého bude všechna voda používána znovu a znovu. Kromě toho by měl být jejich filtr rovněž součástí uzavřených ekosystémů sloužících k pěstování rostlin pro potravu i léčiva, bez něhož se budoucí astronauti cestující k ostatním planetám naší Sluneční soustavy neobejdou.

„Najde ale využití i v místech, kde je nedostatek vláhy, a proto i nedostatek potravin,“ uzavírá Malát s tím, že celý výzkum potrvá několik příštích let, ačkoliv je aktuálně plánovaný jen do září 2022.