Zahraniční zpravodajství ze stránek novin pomalu mizí, na internetu jej příliš mnoho lidí nečte, filmy v originálním znění drtivá většina obyvatelstva poslouchat nechce a občas mám pocit, že velkou část obyvatel obtěžují i zahraniční turisté. Jako příklad může skvěle sloužit článek v deníku Dnes o napětí v Teplicích kvůli hostům z arabských zemí. Proč?
Nedokážu na to odpovědět, ale ve čtvrtek jsem se setkal s českým manažerem, který už téměř osm let řídí problematické továrny v Rusku a na Ukrajině. Jmenuje se Pavel Cesnek a svou poslední štaci v ukrajinském Luhansku musel opustit poté, co se před jeho domem strhla přestřelka mezi separatisty a vládními vojáky.
Zarazilo mě, že se jej v Rusku nikdo neptá, zda je s nimi nebo proti nim. Údajně jediný, kdo se jej na to ptá, jsou opět Češi a to včetně těch, kteří žijí v Rusku. Je klidně možné, že by se s ním přestali bavit, kdyby odpověděl, že drží s Rusy. On však jenom chce, aby válka skončila, vybombardované části továrny mohl nechat opravit a celkem 6500 zaměstnanců se vrátilo do práce. A je mu jedno, kdo vyhraje.
Dělení na tábory podle ideologie máme nicméně tak nějak v krvi. Vždy mě mrazí, když vidím internetové diskuse plné zášti vůči českým vojákům sloužícím v zahraničí. Vzpomenu si vždy na to, jak komunisté zatočili s legionáři Ludvíkem Krejčím a Janem Syrovým.
Když jsem Pavla Cesneka asi dvě hodiny poslouchal, říkal jsem si, že bychom se na podobné chování jednou mohli vykašlat a to nijak nepopírám, že i mě někdy ovládne zášť vůči někomu, kdo zastává jiný názor. Věřím, že až si rozhovor s českým managerem v pondělním Euru přečtete, budete z něj mít stejný pocit.
Další komentáře autora:
Kolaps českého zdravotnictví na dohled
