Onkologické a radiologické centrum Multiscan Pardubice, Nemocnice Hořovice a Rehabilitační nemocnice Beroun se staly ve světě české medicíny pojmem. Druhý největší soukromý poskytovatel zdravotnické péče Sotirios Zavalianis u nás moc nepřehání, když říká, že se stal „obětí vlastního úspěchu“. Jeho heslem je nabízet pacientům efektivní a dostupnou službu. To si vyžádá stamilionové investice do rozšiřování zařízení. A k tomu si usmyslel, že v Berouně postaví „blázinec“ 21. století.
* > Dokážete všechno, co si usmyslíte?
Dokázal bych podstatně víc, ale snaha celého systému a politické garnitury je tlačit nás do průměru. Pokud se do něj napasujete, bez problémů žijete a přežijete. Jakmile se snažíte vyčuhovat, věčně bojujete.
* > To mluvíte o dotaci na centrum duševní rehabilitace, kterou jste nedostal?
Není to jen o dotaci. Pojišťovny a ministerstva se ptají: Proč to děláš, nikdo to po tobě nechce. Nám stačí pro naše lidi šestilůžkový pokoj v LDN, Češi si nezaslouží lepší. Za posledních 25 let, kdy ve zdravotnictví působím, nebyl žádný můj projekt předem akceptovaný. Vždy jsme ho zaplatili a po nějaké době se dospělo knázoru, že je dobrý. Ale kdybych se měl řídit rozhodnutími a úředními dopisy, nepostavil bych ani psí boudu.
* > Tvrdíte, že jste se navzdory systému stal druhým největším soukromým poskytovatelem zdravotní péče…
Před dvaceti lety jsme zřizovali v Pardubicích onkologické centrum, pan doktor Calta vymyslel vynikající systém pro celý kraj, lidé ve Svitavách nebo Chrudimi by přece měli dostat stejně dobrou péči jako jinde. Tehdy všichni byli proti tomu. Jsem rád, že po 20 letech dospěla i oficiální místa k názoru, že pardubický systém by měl být platný po celé zemi. A vidíte, když se teď snažíme postavit centrum duševní rehabilitace, také jsou všichni proti, ale mám pro ně speciální nabídku. Budu mít pro vás připravené ty nejkrásnější pokoje, protože budete první, kteří u nás budou chtít pobýt…
* > Jak jste na to přišel? Byl jste se podívat v Bohnicích?
Já jsem tam i pobýval. Měl jsem problém s Napoleonem, ale nevyřešil jsem ho. Mají tam veliký park a on se mi v tom parku stále někde schovával.
* > Není vám trapné o tom mluvit?
Víte, každý dospělý člověk se prokazatelně jednou dvakrát za život ocitne v situaci, kdy potřebuje odbornou psychologickou pomoc. Celá léta tato společnost před těmito problémy zavírá oči. Investovali jsme obrovské peníze, aby nás nebolely nohy, kyčle, abychom spravili srdce, abychom neumírali na rakovinu, ale že se lidé od rána do večera trápí a trpí kvůli psychickým poruchám, tím se nikdo dlouho nezabýval, a podle toho také vypadá úroveň psychiatrické nebo psychologické léčby v Čechách. Pokud má vaše dítě psychické problémy, zkuste tady najít odpovídající péči.
* > Proč je to pořád u nás tabu?
Tabu je mezi lidmi. Ale politická garnitura by taková tabu neměla mít. Statistiky už tu jsou dávno. Přitom nedovolí posunout psychiatrickou léčbu na úroveň 21. století.
* > Oni vám snad úředníci napsali, že jste předběhl dobu?
Řekli, že naše zařízení neodpovídá standardům v České republice.
* > A jaký je standard?
Buď bych se měl přizpůsobit průměru a být kamarád, nebo musím jít za svojí vizí a stavět sám. Jak vidíte, zahájili jsme stavbu a doufám, že do pěti let nová éra psychiatrie začne. Ten projekt bude stát více než miliardu ve skutečných penězích, bez státních nebo krajských peněz budeme bohužel stavět déle. Musíme odvézt 11 tisíc nákladních aut zeminy. Aby mohlo být centrum v tomto areálu, celý kopec zmizí.
* > Jak bude v Berouně fungovat psychiatrie 21. století?
My tomu neříkáme psychiatrie, chtěli bychom fungovat jako duševní rehabilitace. Nejde jen o psychiatrickou léčbu, ale i o obrovské množství jiných aktivit. V centru by měly být tělocvičny, divadlo, kino, muzikoterapie, arteterapie, bazény. Problémy lidí samozřejmě někdy souvisejí s jejich sociálním postavením, počítám, že by tady byla řada sociálních pracovníků, ekonomických poradců, právníků. Náš plán je komplexní řešení, ne jen medikamenty. Já říkám, že se snažíme být inovativní firma s konzervativními postupy. V medicíně se mají respektovat lékařské postupy, ale je třeba nezakrnět.
* > Říkáte, že necháte doktory, aby si plnili sny. Je toto něco podobného?
Mám filozofii najít ty nejlepší doktory, kterými republika disponuje, a umožnit jim, aby se realizovali. Začali jsme kdysi s doktorem Caltou, nedávno jsme otevírali jednotku pro chronicky nemocné děti s paní Mojžíšovou. Válku nemůžete vyhrát s žoldáky, musíte ji vést s vojáky, kteří jsou přesvědčení. Proto se na tomto projektu podílí přední čeští psychiatři a psychologové a nějací další psychiatři ze zahraničí.
* > Nápadů máte spoustu, kdo vás brzdí?
Ne, nápadů není spousta, nápad je jen jeden - poskytovat komplexní a efektivní zdravotnické služby pro lidi. Na další nápad se cítím moc malý… Moje nápady řeší následky, ale neřeší příčiny. Měli bychom začít od začátku a naučit lidi vážit si sebe sama, vážit si svého těla, ale to je úloha státu.
* > Pak se asi dostaneme k tomu, že nám selhává další stupeň - primární péče. Co s tím?
Za komunistů bohužel, i když se nám to nelíbí, nebyla primární péče se všemi těmi poliklinikami špatně vymyšlená. Byl nějaký řád. Dnes většinou nefunguje primární síť, její funkci částečně převzaly nemocnice, ty ale na to nebyly stavěné. Když nevíte, co vám je, nejdete na polikliniku, jedete do nemocnice, protože funguje 24 hodin denně.
* > To je jedna věc, druhá je, že vPraze těžko seženete rychle specialistu. Na revmatologa čekáte čtyři měsíce, takže s oteklým kolenem skončíte v nemocnici.
Měla jste se obrátit na pojišťovnu, aby vám ho zajistila. Protože pojišťovny mají mít nasmlouvanou efektivní, dostupnou a rychlou péči.
* > Myslím, že v systému úhrad pojišťovny doktorům proplácejí jen něco, a ti pak nejsou motivovaní mít více pacientů.
Systém se samozřejmě snaží chovat podle toho, co je nastaveno v ekonomických pravidlech. Proto říkám, ekonomika by neměla být primárním úhlem pohledu na zdravotnictví. Já to vidím denně, kolik lidí mi zavolá, protože nevědí, co mají dělat, kam mají jít. Za dnešek jich bylo 22.
* > Aco vy jim můžete říct, když v Berouně se na ortopeda také čeká půl roku?
Jsme oběti vlastního úspěchu. To je jedna z chyb, které jsem udělal. Měl jsem předpokládat, že když vybudujeme zařízení s lidským přístupem a vysokou lékařskou úrovní, bude se na nás obracet víc a víc lidí. My už ale nemáme kapacitu, například v ortopedii teď dáváme termíny na listopad. Na neurologii se čeká pět měsíců. Už to začíná být extrém, proto teď máme velký investiční plán, jak zdvojnásobit naše kapacity. Jak si přečtou tuto větu pojišťovny, už vidím, jak jim leze hrůzou mráz po zádech. Zase ten Řek něco vymyslel a bude od nás chtít peníze.
* > A proč by si tedy měl třeba revmatolog vzít pacienta navíc, když mu ho pojišťovna nezaplatí?
To je prostě ten společenský rozměr. Národ by měl rozhodovat, co chce, ale ten národ moc nechce platit, nebo chce platit málo a s velkou muzikou až do rána. Dohromady to moc nejde. Tato společnost vynaloží na zdravotnictví oproti vyspělým státům podstatně menší procenta HDP než Němci, Rakušané atd., přitom naše spoluúčast je minimální. Už je v nás zakořeněné, že zdravotnictví je bezplatné a každý má právo na všechno v nejvyšší kvalitě. A takto nám to slibují od rána do večera politici.
* > V reálu to tak není.
Není, ale národ realitu nechce vidět a politická garnitura tomu dopomáhá. Všem všechno zdarma v nejvyšší kvalitě a národ si s tím pak poradí takovým tím švejkovským způsobem. Každý se snaží limity systému sám nějak obejít přes známé, přes zrnkové kávy, někdo přes králíky, marmelády, někdo přes peníze. Černá ekonomika samozřejmě postupně s nedostupností či nevčasností služby poroste. Protože jako celek si zdraví nevážíme, ale individuálně každý z nás ano a snažíme se najít cestičku. A pokud stále ty cestičky nacházíme, k žádné změně systému nedojde. Podle mého názoru musí dojít k novému definování primární péče, k redukci nemocniční sítě a k tomu musí přijít racionalizace celého systému. V dalším kroku se musí zvýšit procento HDP, které vynakládáme na zdravotnictví.
A já si myslím, že se nevyhneme spoluúčasti pacientů. Neříkám, že bez toho systém zkolabuje, ale postupně bude klesat jeho úroveň.
* > Když se bavíme o tom, že žijeme v iluzi, donedávna se dávala biologická léčba u revmatoidní artritidy až ve čtvrtém stadiu, když už nemocní měli nevratně poškozené klouby. Kolik takových věcí je zabudovaných v systému?
My to říkáme každý den. Je snaha, aby tu zodpovědnost za nedokonalou léčbu pacientů převzala zdravotnická zařízení. To ale není možné…
* > Léčíte nemocné s Crohnovou chorobou, tam je to podobné jako u artritidy…
Samozřejmě.
* > Také nesmíte dát nemocným biologickou léčbu, přitom by jim pomohla, zabránila invaliditě.
Nesmíme, takže jsme zaplatili ze svého skoro sedm milionů korun, protože jsme překročili limit. Já si ale nemůžu jako člověk dovolit nařídit doktorům už dál neléčit. Nebo říci: dělejte, že to nevidíte. Nejsem Bůh, abych takto ovlivňoval osud lidí. Jak jsem říkal, lidé žijí ve snu a politická garnitura tomu napomáhá. Ale bohužel tento systém není schopen dávat každému to nejlepší, co dnešní medicína umí.
* > To chápu, ale tady je to hloupé i z ekonomického hlediska. Tito lidé jsou invalidní, platíme jim důchody, a přitom by mohli s biologickou léčbou fungovat.
To je zajímavé téma. Například v Německu, protože mají racionálnější způsob myšlení, mají spojené zdravotní a sociální systémy. Tady nikoho nezajímá, že když někdo přijde k nám do rehabilitace, můžeme ho v hodně případech vrátit do normálního života, není zátěží pro společnost a může být ještě několik roků ekonomicky činný. Něco to stojí ve zdravotnictví, ale je to podstatně levnější pro společnost, protože ušetří v sociálním systému. V poslední době jsem dospěl k názoru, že naši politici nejsou schopni komplexně přemýšlet. Nežijí pro budoucí slávu, ale pro okamžitý efekt. Proto vidíte ten velký nástup populismu. Je vynikající pustit národu krásnou zábavnou hudbu, ale už neříct, hele, za chvíli nám dojde pivo, víno…
* > Skupina senátorů podala ústavní žalobu na systém úhrad, kdy pojišťovny platí jiné úhrady různým zařízením. Spolupracovali jste na ní?
Ne, to není naše práce. My máme jiné žaloby u Ústavního soudu. Do léta můžeme mít také nějaký zajímavý rozsudek. Už několik roků se domáháme práva, aby i naše projekty byly posouzeny. Asi nechtějí, aby vyšly najevo skutečné ceny. Protože kdyby naše společnost dokázala nějaký projekt udělat za sto milionů a dlouhodobě se dělají za 300, jak by to vysvětlili? Raději od nás nechtějí ani ten projekt.
* > Stejně pořád přemýšlím, co dělá špitál špičkovým?
Špičkový špitál dělají špičkoví lidé.
* > Jak dosáhnete toho, že se se mnou bude doktor bavit? Dáváte jim školení?
To je otázka kultury zařízení. Vstřícnost a lidský přístup k pacientovi se nedá naučit ze dne na den, musíte tvořit zdravé jádro a postupně přilepit další a další. A kdo se tomu nepřizpůsobí, tento organismus ho jako cizí těleso vyloučí.
* > Myslím, jestli třeba neřeknete doktorovi: Můžeš pacientovi věnovat hodinu, i když to pojišťovna nezaplatí?
Naši doktoři musejí efektivně pracovat, ale ani primáři se nezabývají ekonomikou. Já nechci, aby přemýšleli, jestli ještě můžeme dát pacientovi drahá antibiotika, jestli jsme nepřekročili limit. Vzhledem k tomu, že jsme veliký podnik a máme dobré ekonomické výsledky, které nepocházejí jen z čistého provozu nemocnic, jsme schopni pokrýt takové případné ztráty.
* > Vy byste byl pro to, aby se změnila úhradová vyhláška?
Doufám, že to praskne, protože si myslím, že by měly být za stejnou práci stejné peníze, za lepší kvalitu lepší platby. Měli jsme donutit systém k efektivnosti a ke zlepšení. Nebyla ale snaha. Slepák u nás stojí 15 tisíc, v jiných nemocnicích stojí 50. To je samozřejmě neudržitelné, akorát všichni doufali, že to praskne až někdy, když oni tam už nebudou sedět, ale bohužel černý Petr zůstal u jinak sympatického ministra. V tom měl smůlu.
* > V rámci holdingu Akeso máte pokrytý skoro celý řetězec od porodnice, nemocnice, rehabilitace, lékárny, snad jen ta pohřební služba vám chybí…
Naše ambice je, abychom nepotřebovali pohřební službu. A byl bych ve střetu zájmu. Postupně bychom chtěli obsadit celý řetězec. Jediné, v čem jsem řekl, že nebudu podnikat, je byznys se starými lidmi, úložiště starých lidí tomu říkám. Maximálně jsem ochotný udělat školky pro starší lidi, kam by je rodina ráno přivezla a večer by je zase odvezla domů, aby spolu mohli koukat na večerníček.
* > Další nemocnici už kupovat nechcete?
Než extenzivní způsob rozvoje, chci jít tím intenzivním. Mít deset podprůměrných nemocnic by mě neuspokojovalo víc než mít tři zařízení, která budou na světové úrovni.
* > Stále mluvíte o primární péči. Jste ochoten síťovat i ambulance?
O to jsem se několikrát snažil, chci uzavřít ten řetězec. Mám teď plán vybudovat někde na periferii Prahy smysluplné komplexní nonstop zařízení jak primární péče, tak diagnostiky. Momentálně máme nějaké pozemky, ale získat v Praze stavební povolení, to je na delší dobu. 0
Mám filozofii najít ty nejlepší doktory, kterými republika disponuje, a umožnit jim, aby se realizovali.
Buď bych se měl přizpůsobit průměru a být kamarád, nebo musím jít za svojí vizí a stavět sám. Jak vidíte, zahájili jsme stavbu a doufám, že do pěti let nová éra psychiatrie začne.
Systém se samozřejmě snaží chovat podle toho, co je nastaveno v ekonomických pravidlech. Proto říkám, že ekonomika by neměla být primárním úhlem pohledu na zdravotnictví.
Sotirios Zavalianis (54)
Sotirios Zavalianis přijel do Československa v roce 1984 jako student v rámci stipendijního programu. Původně chtěl jít na medicínu, místo toho ale vystudoval pražskou VŠE. Nakonec v Česku začal podnikat, založil rodinu a medicínu teď studuje jeho dcera. Po škole se vrátil do Řecka, pak ale přijel zpět, aby tu vybudoval pobočku firmy obchodující se vším možným. Když na přelomu tisíciletí tak trochu omylem přišel k podílu v poliklinice na Chodově, přičichl ke zdravotnictví a už u něj zůstal. Začátky prý nebyly pro člověka bez titulu MUDr. lehké, našel si ale respektované odborníky, kterými se zaštítil a postupně s nimi budoval síť zdravotnických zařízení a firem. Kapitalista z donucení, jak Zavalianis sám sebe tituluje, loni před koncem roku sloučil všechny své podnikatelské aktivity do holdingu Akeso, který teď čítá více než deset firem a dosahuje téměř třímiliardového obratu. Roční zisk jeho firem se pohybuje kolem 200 milionů korun. V souhrnu v roce 2017 obsloužily 35 tisíc hospitalizovaných, tisíc onkologických pacientů, na kontě mají 1800 narozených dětí, tisíc totálních endoprotéz, čtyři tisíce artroskopických zákroků a 750 tisíc ambulantních návštěv. Hořovická nemocnice také léčí téměř třetinu z českých pacientů s Crohnovou chorobou, tedy chronickým zánětlivým onemocněním trávicího traktu. Naposledy začátkem ledna Zavalianis kapitálově vstoupil do firmy Mediservis, distributora zdravotnického materiálu s obratem 300 milionů korun. V holdingu má ovšem i vlastní stavební firmu, což je prý jedním z důvodů, proč se mu daří modernizovat a stavět za jiné ceny než erár. Jeho dělníci ale nedávno dostali trochu jiný úkol - postavit u hořovické nemocnice byty. „Skoro jsme vyčerpali možnost pracovních sil v regionu - zaměstnáváme 1600 lidí -, což je problém vzhledem k plánovanému rozšíření. Souvisí to samozřejmě s bytovou politikou. Začínající sestra nebo doktor nejsou schopni si sami zajistit bydlení. A pracovat, abyste 80 procent svých příjmů vynaložili na to, abyste měli kam složit hlavu, vede k návratu k myšlence podnikových bytů,“ vysvětluje Zavalianis. Momentálně staví sto bytů, které chce zaměstnancům nabídnout za symbolický nájem. A hledá pozemky pro další. Chce také rozšířit firemní školku a vybudovat další při nemocnici v Berouně.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
