Lidé přišli na prezentaci reformy a odešli bez ní
Kabinet uspořádal minulý čtvrtek v Praze na Žofíně „veřejnou prezentaci reformy důchodového systému“. Konala se v takzvaném malém sále, což jako by neodpovídalo významu tématu. Skromnost prostředí ale vyvážila jména hlavních řečníků: Vladimír Špidla, Zdeněk Škromach, Bohuslav Sobotka. S koreferáty o konstruktivní koaliční spolupráci vystoupili Jan Kasal z KDU-ČSL a Karel Kühnl z Unie svobody.
Kompromis.
Základní pozice vlády, konkrétně ministerstva práce a sociálních věcí, je tato: Při zachování současného stavu by očekávaný demografický vývoj – podle nejnovější studie expertů z Karlovy univerzity horší, než se dosud předpokládalo – zvedl společenské náklady na důchodový systém v příštích padesáti letech z dnešních 9,3 na téměř devatenáct procent HDP. Z řady teoreticky možných cest se jako kompromisní varianta, která má šanci vytvořit široký politický i společenský konsensus, jeví transformace nynějšího povinného, průběžně financovaného a dávkově definovaného hlavního pilíře na opět povinný a průběžně financovaný, ale příspěvkově definovaný systém s pomyslnými osobními záznamy neboli účty pojištěnců. Je to systém zdánlivě definovaných příspěvků (notionaly defined contribution - NDC). Jeho předností je mimo jiné to, že výši důchodů těsněji odvozuje od výše odvedeného pojistného a odpracovaných let.
Čas oponou trhnul.
Vláda připouští, že navrhovaný systém není možná ideální, ale podle premiéra není reálná možnost přejít od průběžného financování k povinnému důchodovému spoření. Nemáme na to peníze. Čas oponou trhnul a změněn svět, říká Vladimír Špidla. Ekonomický expert ING ČR a SR Jiří Rusnok, bývalý Špidlův náměstek na ministerstvu práce a sociálních věcí, to formuluje tak, že jsme propásli dobu, kdy bylo možné uskutečnit kapitálovou restituci a výnosy z prodeje státního majetku nasměrovat do transformace důchodového systému.
Politický básník Sobotka.
Součástí reformy by bylo i intenzivnější využívání doplňkových pilířů – dobrovolného penzijního připojištění se státním příspěvkem a soukromého životního pojištění. To intenzivnější využívání by se událo formou vyšší motivace lidí, tedy různými způsoby státní podpory. Poučeným čtenářům týdeníku EURO jistě nad konturami vládních záměrů nespadne ohromením brada. Jiří Rusnok tvrdí, že tuto variantu zkoumalo ministerstvo práce už v dobách jeho náměstkování a od té doby se příliš nepokročilo, například pokud jde o kvantifikaci dopadů. To si myslí i další ekonom dlouhodobě se zabývající otázkami penzijního systému – Vladimír Bezděk z ČNB.
Význam současné prezentace „nové architektury důchodového systému“ (Bohuslav Sobotka je politický básník) ale podle vlády nespočívá v převratnosti myšlenek, nýbrž v tom, že se poprvé v historii České republiky dokázala valná část politické reprezentace na nějakém způsobu reformy shodnout. Ministr Zdeněk Škromach konstatoval, že by to teď mělo jít takovým fofrem, že by byl příští rok získán „široký politický i odborný konsensus o budoucí podobě důchodového systému“, v roce 2005 návrhy věcných záměrů příslušných zákonů, které by v roce 2006 projednal a schválil parlament, v letech 2008 a 2009 by se systém připravil na jejich realizaci a od roku 2010 už by se jelo ponovu.
Vzor.
Vláda se inspiruje premiérovým milovaným Švédskem. Ne že bychom k stáru měli skončit přímo v bavlnce, ale aspoň bavlnu prý lze očekávat. Váha veřejného, průběžně financovaného systému a soukromých fondových systémů při zajištění průměrného příjmu ve stáří by měla dosáhnout zhruba poměru 3 : 1. A ten průměrný starobní příjem by snad měl činit šedesát procent čistých předdůchodových příjmů. Jenomže Česko čeká dvojnásobně tvrdší demografický šok než Švédsko ve stejném období. V Čechách jsou také podstatně příkřejší mzdové rozdíly a to může mít fatální důsledky, upozorňuje Vladimír Bezděk. Severská země přitom může na penzijní reformu uvolnit značnou část svých kapitálových rezerv, které dosahují čtvrtiny HDP.
Riziko času.
Nejen Vladimír Bezděk, ale i ostatní experti přistupují k představě kabinetu rezervovaně. Bývalý náměstek ministra práce, dnes člen představenstva pojišťovny Kooperativa Jaroslav Dostál tvrdí, že je třeba se důkladně podívat, zda je navrhovaný systém optimální a možný. „Dovedu si představit i jiné cesty,“ říká. Vladimír Špidla v této souvislosti nepřímo uznal, že tiskový odbor Úřadu vlády to v pozvánce s tou prezentací reformy poněkud přehnal. Ještě není nic nalinkováno, rozhodnutí padne až „po určité době diskuse“.
Otázkou ale je, jak se čas na diskusi rýmuje s ambicí vlády mít příští rok pod střechou konsensus o podobě systému. Aby bylo dosaženo konsensu, musí to nejdřív někdo spočítat a sepsat. Kdo jiný to udělá než odborníci? Jenomže Švédové dali svým odborníkům na spočítání reformy pět let, podotýká Igor Tomeš, profesor Univerzity Karlovy a také bývalý náměstek ministra práce a sociálních věcí. Čtvrtým bývalým náměstkem z ministerstva práce byla na Žofíně dnešní šéfka premiérových poradců Jarmila Škvrnová, která akci moderovala.
