Pandemie psychických poruch nebývají zrovna obvyklé, ale s touhle konkrétní máme vážný problém. Říkám jí „česká ekonomická konzerva“ (zkráceně ČEK) a za uplynulých dvacet let se rozšířila nebezpečně rychle. Není tak docela jasné, odkud pochází, původním přenašečem byl však podle mnoha indicií Václav Klaus.
Od té doby se nákaza rozšířila zejména mezi osoby vystavené politickému prostředí, obzvlášť pravé straně jeho spektra, postihuje ale také akademiky a bankéře. Jejích následků se musíme bát všichni.
Nemoc napadá mozková centra ekonomického myšlení a typickým symptomem je přesvědčení o vlastní pravdě. Pacient je následně schopen popírat realitu a vytvářet si iluzorní obraz o světě. Může mu být například úplně fuk, když ekonomika tři čtvrtletí za sebou klesá, důvěra podnikatelů je na bodu mrazu, domácnosti prakticky neutrácí a v některých regionech nezaměstnanost dosahuje dvouciferných čísel. V takové situaci obvykle „postižení“ prosazují, ba přímo žadoní o tvrdé rozpočtové škrty a zvyšování daní, přestože tím prokazatelně škodí sobě i svému okolí.
Doporučuje se pacienta nedráždit a v klidu ho vyslechnout. Patrně vám řekne, že šetřit se musí, protože mezinárodní investoři musejí mít v Českou republiku důvěru, aby jí mohli levně půjčovat. Nemá cenu nemocným v takovou chvíli vysvětlovat, že investoři sledují především schopnost dané země dosahovat stanovených rozpočtových cílů. Když si jednou dáte dlouhodobý cíl umřít do pěti let hlady a splníte plán, mezinárodní ratingové agentury vám budou tleskat (bohužel, přesně o to postiženým obvykle jde).
Můžete zkusit opatrně pacientovi ukázat příklady, ty dobré i špatné. Ukažte mu například Polsko, které se větším škrtům úplně vyhnulo a stále má nízkou úroveň zadlužení (56 procent HDP) a jeho ekonomika solidně roste. Půjčuje si sice dráž než my, ale výnosy polských dluhopisů stabilně klesají.
Ukažte mu Velkou Británii, která škrtala nejaktivněji z celé Evropy, a to, do jakého ekonomického svrabu se dostala, a jak pomalu mění názor na účinnost úspor. Patrně to ale nezabere.
Na českou ekonomickou konzervu jen tak vyzrát nejde. Ostatně, o epidemiích psychických onemocnění se toho moc neví. Například v Singapuru v roce 1967 se volně (a dodnes nevysvětlitelně) šířila psychická porucha jménem „koro“ . Stovky mužů získaly nepřekonatelný pocit, že jejich penis se neustále zmenšuje, až jim nakonec zmizí v těle a postižení zemřou. Odeznělo to samo…
Čtěte další komentář Tomáše Plhoně: Proč musíme růst
