Známé rčení praví, že nový rok znamená i novou příležitost. A to v mnoha různých ohledech. Třeba i tom ekonomickém.
Na definitivní čísla ohledně toho, jak moc se české ekonomice v loňském roce dařilo, si ještě budeme muset chvíli počkat. Už nyní je však jisté, že minimálně pár věcí se povedlo.
Tou první bezpochyby je zkrocení extrémní inflační vlny, jíž v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu a následnou energetickou krizi v letech 2022 a 2023 čelila. Podle dosud posledních zveřejněných dat, tedy těch za listopad, dosáhl index spotřebitelských cen, na základě kterého se inflace měří, úrovně 2,8 procenta meziročně. Je to sice stále nad dvouprocentním cílem České národní banky (ČNB), ovšem vzhledem ke skutečnosti, že o pouhých 12 měsíců dříve byla zdejší inflace 7,3procentní, lze toto považovat za úspěch.
Dobrou zprávou bezpochyby je, že ruku v ruce s klesající cenovou hladinou snižovala ČNB i základní úrokovou sazbu. Ta jen během letošního roku poklesla o 275 bazických bodů, tedy na úroveň rovných čtyř procent.
Co se hrubého domácího produktu týče, ten vloni vzrostl, třebaže jen mírně. Naopak, situace na trhu práce se lehce zhoršila, když došlo k pozvolnému nárůstu míry nezaměstnanosti na 3,9 procenta a poklesu volných pracovních míst.
Tolik ve zkratce k roku minulému. Jaký bude ten letošní?
HDP pravděpodobně poroste nanejvýš dvouprocentním tempem
Dle analytiků oslovených redakcí Euro.cz čeká české hospodářství několik zásadních výzev – především na straně „vnějších“ faktorů. Svým způsobem by rok 2025 měl být podobný tomu právě skončenému. Avšak rozhodně nebude nudný.
„Domácí ekonomika sice přidá mírně na tempu, ale s opravdu výraznějším hospodářským růstem přes dvě procenta nepočítejme,“ říká na rovinu Miroslav Novák, analytik společnosti Akcenta. „Vývoj českého HDP je úzce spjat s vývojem německé ekonomiky, která je hlavním obchodním partnerem České republiky. Německá ekonomika v posledních letech stagnuje a tento trend by mohl pokračovat i v roce 2025,“ přidává se ekonom finanční skupiny Partners Martin Mašát. I podle něj se by tuzemské hospodářství mělo růst zhruba dvouprocentním tempem.
Jan Vejmelek, hlavní ekonom Komerční banky (KB), je toho názoru, že zvyšování zdejšího HDP bude o něco pomalejší, konkrétně by si mělo polepšit o asi 1,5 procenta, přičemž jeho hlavním hnacím motorem má být domácí poptávka. „K oživení spotřeby domácností by měl přispívat oživený růst reálných mezd. Obnovování kupní síly domácností bude však pouze pozvolné. Zatímco během let 2022 a 2023 reálné mzdy v důsledku vysoké inflace klesly v souhrnu o skoro 12 procent, v roce 2025 odhadujeme jejich růst jako 3,8procentní,“ konstatuje s tím, že k obnovení předpandemické úrovně reálných mezd podle prognózy KB dojde až zhruba v polovině roku příštího. To samé by navíc mělo platit právě i pro spotřebu domácností.
Inflace poblíž cíle ČNB, úrokové sazby klesnou
Co se v úvodu zmíněné inflace týče, její současná úroveň by se ani v nadcházejících měsících nijak závratně měnit neměla. Myslí si to alespoň Oxana Šnajberg, řídící partnerka v poradenské společnosti EqSA.
„Inflace by se měla v roce 2025 pohybovat mezi dvěma až třemi procenty, což je blízko cíle ČNB. I přesto však zůstane vliv vysokých cen energií a potravin patrný. Tento faktor ovlivní především nízkopříjmové domácnosti a jejich schopnost participovat na ekonomickém oživení,“ uvádí a vzápětí dodává, že ve snaze udržet výši cenové hladiny právě jen lehce nad inflačním cílem pravděpodobně centrální bankéři ponechají v prvním pololetí základní úrokové sazby na o něco vyšší úrovni: „Pokud se však cenová hladina bude dále stabilizovat, můžeme ve druhé polovině roku 2025 očekávat jejich mírné snížení. To by mohlo podpořit investice a hypoteční trh, který stagnoval kvůli drahým úvěrům.“
Novák z Akcenty je naopak přesvědčen, že navzdory svým proklamacím bude ČNB sazby snižovat rychleji. A sice proto, že k tomu bude z důvodu jen slabšího růstu české ekonomiky a rapidnějšího odeznívání jádrové inflace de facto přinucena. „Navíc si to ČNB bude moci dovolit i s ohledem na předpokládané rychlejší snižování sazeb v eurozóně. Hlavní sazba ČNB se tak dostane na tři procenta, přičemž vyloučit nelze ani posun pod tuto úroveň,“ predikuje.
V Komerční bance počítají s tím, že inflace se v průměru za letošní rok pod dvouprocentní cíl centrální banky dostane. Zlevňovat by totiž měly energie i pohonné hmoty. Opačným směrem se naopak zřejmě vydají potraviny a ceny bydlení.
„Obnovený růst cen nemovitostí se podle nás projeví ve vyšší dynamice imputovaného nájemného. Dále poroste zřejmě i skutečně placené nájemné, když zvyšování cen domů a bytů povede k opětovnému zhoršení dostupnosti vlastnického bydlení. Zhoršená dostupnost by však na druhou stranu měla růst cen nemovitostí brzdit,“ míní Vejmelek, který pro rok 2025 počítá konkrétně s 1,8procentní inflací.
Průmysl a stavebnictví mohou čelit tlaku na snižování míst
V čem se oslovení ekonomové shodují, je, že letošní rok bude rokem zvyšující se míry nezaměstnanosti v Česku. Nutno však zdůraznit, že její růst by neměl být nijak výrazný. Dle Mašáta z Partners bude zdejší trh práce i nadále čelit výzvám spojeným s nedostatkem kvalifikované pracovní síly, což může firmy teoreticky tlačit ke zvýšení mezd pro své zaměstnance.
Že avizovaný nárůst míry nezaměstnanosti bude jen mírný, je přesvědčen i Vejmelek. Firmy se nynější situaci na trhu práce začínají postupně přizpůsobovat, avšak nikoliv propouštěním, nýbrž nižší tvorbou nových pracovních míst. „To dokazuje vývoj počtu neobsazených pracovních pozic, které jsou nabízeny prostřednictvím úřadů práce a jejichž počet je meziročně o přibližně šest procent nižší,“ upřesňuje.
„Česká republika si nadále udržuje nízkou míru nezaměstnanosti, kolem tří procent. Tento ukazatel zůstane pravděpodobně stabilní, i když určité sektory, zejména průmysl a stavebnictví, mohou čelit tlakům na snižování pracovních míst. Naopak služby a technologie budou pracovní příležitosti vytvářet i nadále,“ tvrdí Šnajberg z EqSA.
Euro za něco přes 25 korun
Jedním z dalších klíčových ukazatelů vypovídajících o stavu ekonomiky dané země je bezpochyby kurz její národní měny. V případě té české dle Nováka z Akcenty platí jednoduché pravidlo, a sice že koruna většinou posiluje v případech, kdy svižně roste tuzemský HDP a produktivita práce, kdy je zahraniční poptávka silná a zároveň se daří exportně orientovanému průmyslu. Naneštěstí, většina těchto scénářů po větší část letošního roku nejspíš splněna nebude.
„Nejpravděpodobnějším scénářem pro příští rok je stabilizace koruny v rozmezí 25,0 až 25,5 CZK/EUR s průměrným kurzem zhruba 25,30 Kč za euro,“ kalkuluje analytik Akcenty. „Oslabování koruny by naopak měla bránit skutečnost, že úrokové sazby v eurozóně budou klesat rychleji než v Česku, tedy že se bude úrokový diferenciál rozevírat ve prospěch české měny. Alternativně – v případě výrazného zhoršení situace ve vnějším prostředí v návaznosti například na výraznější nárůst obchodního protekcionismu – však rozhodně nelze vyloučit ani razantnější oslabení koruny k hladině 26 CZK/EUR a případně i výše,“ varuje.
V EqSA jsou o něco optimističtější. „Koruna si i v roce 2025 pravděpodobně udrží relativní stabilitu vůči euru, pohybující se v pásmu 24,0 až 25,0 CZK/EUR. Nicméně tlak na oslabení může přijít v případě zpomalení zahraniční poptávky a nižšího přebytku obchodní bilance,“ souhlasí Šnajberg s tím, že takové situace by mohli využít exportéři, zatímco dovozcům a domácnostem by se naopak zboží dovážené z cizích zemí zdražilo.
Podle Mašáta z Partners představuje vývoj na devizovém trhu z pohledu koruny aktuálně jednou velkou neznámou. Připomíná, že ČNB ve svém výhledu sází spíše na oslabování české měny, což může v případě extrémně otevřené ekonomiky, jakou je právě ta česká, teoreticky způsobit velké problémy. Zároveň dodává, že v průběhu loňského roku zdejší měna ve srovnání s tou americkou oslabila o více než sedm procent.
Byla by na tom česká ekonomika lépe, kdyby byla součástí eurozóny? „Bohužel je to spíše politická otázka, přičemž dokud se přijetí eura nestane polickým tématem, nemusíme se o korunu bát,“ podotýká a doplňuje: „Vedle volatility kurzu, a tedy cen zboží, působí euro i na účinnost měnové politiky. Podle posledních dat centrální banky si v honbě za nižšími náklady vzala úvěr v eurech již více jak polovina firem. Na tento segment trhu přitom české sazby nepůsobí, takže je oslaben transmisní mechanismus měnové politiky ČNB.“
Politické krize v Evropě a Trumpova cla
Jedním z daleka nejpalčivějších témat, která mají potenciál významně ovlivnit to, jak se bude českému hospodářství letos dařit, je pochopitelně ekonomicko-politický vývoj v zemích našich partnerů, respektive ekonomicko-obchodní opatření přijímaná tamními politiky. Největším pomyslným strašákem v tomto ohledu je pochopitelně lednová inaugurace zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se již několikrát nechal slyšet, že pokud se do Bílého domu vrátí, uvalí clo na veškeré zboží, jež na sobě nemá vyrytou značku „Made in USA“.
„Nastíněný vývoj tuzemské ekonomiky pro příští rok příliš optimisticky nevypadá,“ uznává Novák s tím, že k takovému konstatování jej přivádí právě velké množství nejistot ve vnějším prostředí. „Jde především o slabý růst ekonomiky eurozóny, pokračující ztrátu konkurenceschopnosti německého průmyslu či politická rizika v největších evropských ekonomikách – hlavně v Německu a Francii. To vše je navíc zarámováno do hrozby výrazného nárůstu obchodního protekcionismu,“ přibližuje v narážce právě na proklamovaná sdělení osmasedmdesátiletého Trumpa, který v rámci své volební kampaně avizoval zatížit dováženou evropskou produkci přinejmenším 10procentním clem.
Také Vejmelek ve svém komentáři pro Euro.cz označuje staronového amerického prezidenta za riziko pro další vývoj domácí ekonomiky. Jeho druhé volební období znamená pro Česko „nejistotu“. To samé se však dle něj dá říct i o zmíněném Německu a Francii, kteréžto země čelí po nedávném pádů vlád značné politické krizi.
Mašát pak na samotný závěr poznamenává, že jedním z předních témat, jež mají potenciál ovlivnit vývoj tuzemského HDP v roce 2025, bude i politika domácí. „Blíží se parlamentní volby, takže určitě během roku uslyšíme kvanta volebních slibů, ale až výsledky ukážou, které budou realizované a které vyšumí. Když do celého tohoto mixu přidáme až nábožné plnění klimatických cílů v Evropě a faktor Trump s jeho upřednostňováním amerických firem – ať už pomocí cel, kvót či daňových úlev –, tak českou ekonomiku čeká zajímavý a nelehký rok. Držme si place,“ uzavírá.
