Česká hausnumera

Jaroslav Míl označil plán ministerstva financí za iluzi

Ministerstvo financí dalo nedávno najevo, že sliby předchozích vlád ohledně redukce rozpočtového deficitu v příštím roce jsou nesplnitelné. Úřad vedený Vlastimilem Tlustým (ODS) přišel s plánem na snižování deficitu v letech 2008 a 2009 (EURO 46/2006). Potíž je v tom, že ani takový slib nebude možné podle řady odborníků dodržet.
„Domnívat se, že deficit se v roce 2008 sníží, je iluze,“ uvedl prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Jestli má Míl pravdu, Česku může hrozit nebezpečná finanční krize. Země by v zahraničí byla stále více přirovnávána k Maďarsku, které také neplnilo své sliby, až se nedávno ocitlo na pokraji finančního krachu.
Snižování schodku slibuje ministerstvo financí v takzvaném konvergenčním programu, který by měl ukazovat cestu k zavedení eura v Česku. K tomuto dokumentu se ještě vyjadřují ostatní resorty včetně České národní banky a na konci listopadu by ho měla schvalovat vláda.

Zbožná přání.

Míl poukazuje především na to, že od ledna příštího roku má začít platit zákoník práce, který rozpočtové výdaje naopak ještě zvýší. Přímé dodatečné náklady v sociální oblasti a ve zdravotnictví, především vzhledem k růstu mezd ve veřejném sektoru, prezident Svazu průmyslu odhaduje na více než devět miliard korun.
Nynější verze konvergenčního programu realisticky počítá s tím, že schodek se v příštím roce vyšplhá na úroveň čtyř procent hrubého domácího produktu. V dalších letech se má každoročně snižovat o půl procentního bodu, což by znamenalo, že Česko začne plnit maastrichtskou podmínku pro zavedení eura v roce 2009. Stejné údaje o redukci deficitu se objevily již dříve ve společném materiálu ministerstva financí a ČNB ohledně plnění příslušných podmínek pro vstup do eurozóny.
Viceguvernér ČNB Miroslav Singer nicméně na nedávném semináři Fontes Rerum (družstva pro ekonomická a další studia) řekl, že tato čísla pro léta 2008 a 2009 pouze vyjadřují minimální požadavek daný pravidly EU na zlepšení stavu, aniž by odrážela jakoukoliv představu ministerstva financí, či dokonce shodu politiků o tom, jak k tomu zlepšení má dojít. V tomto smyslu tedy vlastně jde o „hausnumera“ či „spíše zbožná přání“.

Je to vůbec možné?

Konvergenční program neobsahuje jasná opatření, která by vedla ke zlepšení stavu veřejných financí. Proto lze také předpokládat, že vůči němu bude mít Evropská komise výhrady. Může ho dokonce přímo odmítnout, jak se to stalo v případě Maďarska. A Singer v této souvislosti upozorňuje: „Navzdory posledním výrokům nás Evropská centrální banka a Evropská komise netlačí zdaleka tak do eura, ale především do reforem!“ Klíčovou otázkou nyní je, zda je v Česku vůbec možné nějaké reformní kroky očekávat. Míl je v tomto ohledu skeptický. Poukazuje na nedostatečnou vůli politických stran i povolební pat. Naději nevidí ani ve vytvoření velké koalice, v níž by byly zastoupeny obě nejsilnější strany - občanští a sociální demokraté. „Velká koalice nepovede k tomu, že se budou řešit zásadní věci,“ domnívá se Míl.
O trochu nadějněji situaci líčí muž číslo dvě v současné vládě, ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (ODS). Ani on si ovšem nedělá iluze. V rozhovoru pro týdeník EURO zdůraznil, že zemi by nepomohly ani pouhé rozpočtové škrty. Je nutné uskutečnit reformní změny v sociálním a důchodovém systému i na trhu práce. Také upozorňuje na zvýšené náklady vzhledem k pravděpodobnému vstupu v platnost nového Zákoníku práce, který by zvýšil výdaje - především na mzdové prostředky ve veřejném sektoru - o sedm miliard korun. „Pokud však příští vláda nebude pouze udržovací, může reformní kroky připravit,“ dodává Nečas. Prvním krokem by mohlo být zastavení nominálního nárůstu rozpočtového schodku, čímž by se fakticky snížil jeho podíl na HDP.

Zatím žádné datum.

Na druhé straně Nečas nijak nepopírá, že při současném rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně je každopádně zapotřebí dohoda s ČSSD. Ta by byla ostatně nutná, i kdyby se podařil dřívější pokus o koaliční vládu s lidovci a zelenými. Reforma důchodového systému je navíc záležitostí, v níž je širší politická shoda tak jako tak potřebná, neboť ovlivní budoucnost země na desítky let.
První vicepremiér „chce věřit, že odpovědnost u sociálních demokratů nakonec převáží - až se debata posune od jejich neobhajitelné obhajoby hospodaření v minulých letech“. ČSSD snad bude chtít rozložit „politické náklady“ na reformní opatření tím způsobem, aby to pro ni bylo výhodné. Nemusela by tedy vše blokovat. „A my jsme připraveni reformní kroky dělat,“ řekl Nečas.
Politik ODS nyní odmítá stanovovat další datum pro zavedení eura v Česku. Původní termín, rok 2010, byl dle jeho názoru hausnumerem, pouhým propagandistickým výstřelem. Další datum by se mělo stanovit až ve chvíli, kdy bude Česko bezpečně a opakovaně plnit příslušná maastrichtská kritéria a provádět reformu celkového sociálního systému. V zavedení eura nevidí politicky prestižní cíl, ale prostředek. Vstup do eurozóny je navíc možný tehdy, až to bude pro Česko skutečně výhodné.

Není výtka jako výtka.

Podobně se Nečas dívá také na případné výtky Evropské komise. Upozorňuje, že ani celá řada zemí eurozóny nedodržuje stanovená kritéria. Výtku Bruselu by nicméně považoval za pozitivní, kdyby ukázala aktérům na české politické scéně, že není možné rozpočtové schodky eskalovat. To, že padl původní termín pro zavedení eura v roce 2010, však za žádnou ekonomickou katastrofu nepovažuje.
V tom se zřejmě shoduje s viceguvernérem Singerem. Představitel ČNB vypracoval „Singerovu stupnici zemětřesení spojených se vstupem do eurozóny“. Ta řadí podle úrovně nebezpečnosti různá úskalí, jež mohou potkat země, které chystají zavedení eura nebo tak již učinily. Situaci z letošního léta, kdy byl vstup do eurozóny sice naplánován, ale datu nikdo nevěřil, označil stupněm číslo čtyři. Nynější stav, kdy zavedení eura naplánováno není a datum je nejasné, Singer také přirovnává k zemětřesení. Jeho síla je však přece jen o dva stupně nižší.
Podle Singerovy stupnice je na tom paradoxně hůře Švédsko, kterému vstup do eurozóny zakázali vlastní obyvatelé v referendu (stupeň číslo šest). Ale skutečně špatně dopadly země, jež euro zavedly podvodem (stupeň číslo osm či devět). Singer sice nikoho nejmenuje, ale lze spekulovat o tom, zda se v takové situaci ocitly třeba Řecko či Itálie.

Opuštěný sirotek.

Hrozí něco podobného Česku? Ekonom a politik ČSSD Jan Mládek upozorňuje na něco jiného. Tvrdí, že euro je v tuzemsku poněkud osiřelé. Levice sice jeho zavedení podporuje, ale nehodlá kvůli němu dostatečně šetřit. Pravice mu zase není příliš příznivě nakloněna, zřejmě pod vlivem názorů prezidenta Václava Klause. Mládek, který je zakladatelem zmíněného družstva Fontes Rerum, nicméně politiky trochu brání. Problém je údajně v tom, že reagují na poptávku, a proto dávají přednost jiným věcem.
Na druhé straně však právě Mládek mluvil také o tom, jak se poslanci chovají v posledních šesti měsících svého funkčního období. Část z nich už počítá s tím, že stejně znovu zvolena nebude, a ti ostatní naopak chtějí být zvoleni za každou cenu. Schválení různých pozměňovacích návrhů k zákonům před posledními volbami přitom i třeba bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka označuje za jednu z příčin současného stavu veřejných financí.

Singerova stupnice zemětřesení spojených se vstupem do eurozóny 1° Naplánován na zbytečně pozdní datum, dodržen
2° Nenaplánován a datum nejasné (situace v Česku dnes)
3° Naplánován a nedodržen
4° Naplánován, nikdo datu nevěří (situace v Česku letos v létě)
5° Odložen a v nedohlednu
6° Zakázán obyvatelstvem - konflikt závazků
7° Uskutečněn trochu brzo (ekonomika krátkodobě strádá)
8° Uskutečněn podvodem (tedy příliš brzo), obyvatelstvo happy (ještě si totiž pamatuje, jak vypadala měna před eurem)
9° Vstup uskutečněn podvodem, obyvatelstvo debatuje o vystoupení (zapomnělo, co bylo před eurem)
10° Vystoupení z eurozóny

Pramen: Miroslav Singer, viceguvernér ČNB