ČESKÉ MUZEUM VÝTVARNÝCH UMĚNÍ NA JARO LETOŠNÍHO ROKU PŘIPRAVILO SOUBORNOU VÝSTAVU DÍLA VÁCLAVA ŠPÁLY - MALÍŘE PEVNĚ ZAKOTVENÉHO V ČESKÉM PROSTŘEDÍ, ALE ZÁROVEŇ OVLIVNĚNÉHO ŘADOU ZAHRANIČNÍCH VZORŮ.
Život a tvorba Václava Špály ztělesňovaly příběh jedné celé generace českých umělců. Jeho tvůrčí dráha vychází z domácích kořenů, prochází dlouhou etapou okouzlení evropskou modernou, nicméně zůstává od začátku do konce věrná vlastním zásadám a osobním výtvarným předpokladům. Spolu s dalšími příslušníky takzvané české kubistické generace těžil hlavně z průkopnického projevu takových osobností, jakými byli Picasso, van Gogh, Gauguin a Cézanne. Špála ovšem veškerou tuto inspiraci osobitě interpretoval - přitom dával přednost spíše životu a svým smyslům před programově vymezenými problémy tvaru či obsahu. Díky tomu je v jeho životě patrná spřízněnost spíše se skupinou Tvrdošíjných s Josefem Čapkem a Janem Zrzavým, než s programem ortodoxního kubismu Skupiny výtvarných umělců v čele s Emilem Fillou. Výstava soustřeďuje v několika desítkách prací široký pohled na životní tvorbu tohoto mimořádně činorodého autora. Vystavené práce přitom dobře a výmluvně mapují vývoj Špálovy obrazové řeči. Ten začíná v době jeho tvůrčího dospívání, doprovázeného klasickými znaky vstřebávání čerstvých vlivů (Vila v Dubrovníku, 1908; Vlastní podobizna ve žlutém klobouku, 1909), pokračuje přes zásadní přehodnocení kubizmu, které pak zanechalo trvalé stopy v jeho díle (Dívčí akt, 1912; Procitnutí, 1913), etapu jeho působení v rámci Tvrdošíjných (Tři ženy u vody, 1919, Harlekýn a Kolombína, 1920) a končí obdobím autorova zrání, které zasvětil především přírodě (Krajina u moře, 1923; Vltava u Červené, 1927; Kytice, 1928; Zátiší s ovocem, 1937). n
(„Václav Špála (1885-1946) - Vybraná díla z českých galerií“, České muzeum výtvarných umění, Husova ulice 19 21, Praha 1, 25. 2. 11. 4, denně 10.00 18.00 hod., kromě pondělí)
