Pavel Tykač
Jeden z nejkontroverznějších českých finančníků a bývalý generální ředitel Motoinvestu Pavel Tykač se od prvního května stane oficiálním poradcem ministra financí Iva Svobody. Radit by mu měl v otázkách měnové politiky.
Pavel Tykač (35)
Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze (obor výpočetní technika). Poté pracoval dva roky jako technik výpočetního střediska podniku TOS Čelákovice. Podnikat začal v roce 1990, kdy založil a řídil velkoobchod s výpočetní technikou Vikomt, který v roce 1993 prodal. Postupně se stal členem statutárních orgánů královéhradecké Regiobanky, Kreditní banky, Plzeňské banky a Agrobanky. Byl generálním ředitelem společnosti Motoinvest. Je považován za jednoho z nejmajetnějších Čechů žijících v České republice. Je ženatý a má dvě děti.
EURO: Můžete popsat, jak jste se vlastně stal poradcem ministra financí?
TYKAČ: Ivo Svoboda není první ministr, se kterým jsem nějakým způsobem spolupracoval. Navíc jsem s ním spolupracoval v době, kdy zdaleka ještě ministrem nebyl. Takže pro mě ta situace není nová. Řekněme, že dostává trochu formálnější rámec, ale musím říct, že pro mě to není až tak velká změna, jak by se to mohlo jiným lidem zdát.
EURO: Kdo to byl ten další ministr?
TYKAČ: Různí ministři různých vlád. Řekl bych, že za všech polistopadových vlád jsem s nějakými ministry komunikoval. A přijde mi to přirozené, protože si myslím, že o některých oblastech ekonomiky leccos vím a že je to pohled z praxe, zatímco ministr se nutně po nějaké době dostává do izolace - izolace je silné slovo - prostě se potřebuje setkávat s praktickou ekonomikou, s praktickým byznysem.
EURO: Kdy vám nabídl ministr Svoboda tento post?
TYKAČ: Poprvé jsme o něčem takovém hovořili - to už je téměř rok nebo třičtvrtě roku. Nebyl jsem v té době připraven, řešil jsem ještě nějaké věci ze své minulosti.
EURO: Co bude konkrétně vaše pracovní náplň?
TYKAČ: Měla by to být především měnová politika. Není to ale funkce na plný úvazek.
EURO: Budete fungovat jako poradce pro měnovou politiku, a přitom jste se měnovou politikou profesionálně nikdy nezabýval.
TYKAČ: Podle toho, co myslíte termínem profesionálně. Já si myslím, že není v této zemi mnoho lidí, kteří vydělali na měnových spekulacích tolik jako já. Dovoluji si říci, že v otázkách měnové politiky se považuji za úspěšného investora.
EURO: To souvisí s druhou otázkou. O vás je všeobecně známo, že operujete na trhu a nyní budete mít jako poradce několik dní před projednáním k dispozici situační zprávu ČNB. To znamená, že jako hráč na trhu budete jistě zvýhodněn. To je trochu konflikt zájmů, nemyslíte?
TYKAČ: Starám o svůj majetek tak, jako se nepochybně starají všichni ostatní lidé. Řekl bych, že všichni se o něj staráme nejlépe, jak umíme. Možnost zneužití informací ale naprosto odmítám. Ke konfliktu zájmů bych řekl, že já jsem o něm samozřejmě také přemýšlel, ale když se na ten problém podíváte podrobněji, tak by fakticky ministerstvo nesmělo zaměstnat žádného bohatého člověka, protože u všech bohatých lidí hrozí, že se dosta nou k nějaké informaci dříve a že ji použijí na trhu. Muselo by zaměstnávat jenom lidi, kteří o té oblasti nic nevědí nebo kteří se v ní nepohybují. Pakliže se rozhodneme, že to tak má být a že ministerstvo má zaměstnávat jenom c hudé lidi, kteří nemají vlastní majetek, tak za prvé si nejsem jist, že to je správně, a za druhé mám obavu, že u nich bude vůle po zneužití informace nebo po nějakém získání neoprávněných výhod na trhu asi ještě větší.
EURO: Jste v ČNB poměrně dost nepopulární osobou. Vaše jmenování proto může mít i nějaké praktické dopady pro spolupráci mezi centrální bankou a ministrem financí.
TYKAČ: Já jsem byl určitě nepopulární osoba v České národní bance před třemi lety. Mezitím jsem se změnil já, změnila se bankovní rada. Je proto otázka, nakolik ještě tyto problémy setrvaly. Musím říci, že u mě to není nijak zvláštní potíž.
EURO: Mluvil jste o minulosti, tam jsou samozřejmě nějaké averze vůči vám ze strany ČNB i ze strany některých politiků. A když se na to podíváte i z politického hlediska, musí padnout otázka, proč to ten Svoboda dělá. Jsou slyšet názo ry, že to může Svobodovi nakonec uškodit, když se spojuje s člověkem, který má takovou minulost jako vy.
TYKAČ: A jakou mám minulost?
EURO: Přestože jste nebyl policií nikdy obviněn, má Motoinvest, který jste ještě nedávno řídil, u části veřejnosti špatnou pověst.
TYKAČ: Názor na Motoinvest a možná i na mě vychází velmi často z emocí. To je ale pocitová záležitost. My jsme byli v mnohém první, řadu obchodů, které udělal Motoinvest a byly označeny za neobvyklé nebo nestandardní, se dnes děj í naprosto běžně. Přičemž na toho prvního svítí světla reflektorů. Navíc si nemyslím, že by ten názor byl jednoznačně negativní.
EURO: Proč člověk jako vy má zapotřebí radit nějakému ministrovi? Proč se chcete montovat do vládních věcí?
TYKAČ: Protože mám nějaké zkušenosti a něco o tom vím a protože tady chci žít. A když tedy v této zemi chci žít, tak chci, aby ta země - pokud možno - co nejlépe fungovala. A myslím si, že jsem schopen k tomu nějak přis pět. Sám bych asi nikdy nechtěl dělat politiku, nedokážu si to představit, ale tohle je funkce odborná a já si myslím, že odborné požadavky splňuji. Čas na tuto práci mám. Musím říci, že budu asi docela spokojeně žít, až nebudu poradcem. Není to moje životní poslání, ale mám pocit, že to může být ku prospěchu a nevidím v tom žádný problém.
EURO: ČNB má jasný názor na měnovou politiku - minulý týden byla publikována její měnová strategie do roku 2005. Vláda reagovala poměrně podrážděně.
TYKAČ: Vláda ještě jako celek nereagovala. Reagoval jen její místopředseda Mertlík. Ale já si myslím, že reakce kabinetu bude podobná reakci Mertlíka. Musím říct, že ani já nejsem z toho inflačního cíle příliš nadšen. Připadá mi sice, že je určitě s plnitelný. Splnitelný je dokonce i ambicióznější cíl, ale je to otázka ceny, kterou za to všichni zaplatíme. A já mám obavu, že to je příliš vysoká cena.
EURO: Myslíte si, že máme volnost v rozhodování o měnové politice v situaci, kdy usilujeme o vstup do Evropské unie v roce 2005? Při míře otevřenosti, s jakou tam vstupujeme, si nemůžeme dovolit podstatný úrokový, a tím ani inflační diferenciál.
TYKAČ: To je trošku rozdíl - úrokový a inflační diferenciál. To, co říkám já, naopak přispívá ke snížení úrokového diferenciálu, protože já si myslím, že je ještě prostor pro snížení úrokových sazeb, že je i prostor pro oslabení koruny. Ale k tomu vstupu do unie. Zatím máme prostor pro samostatnou měnovou politiku a myslím si, že ho ještě pár roků mít budeme, alespoň nevidím nějaký zásadnější tlak ani ze strany EU, ani MMF.
EURO: Tady ovšem hrozí, že v okamžiku, kdy budeme vstupovat do EU, bude inflace jiná a úrokové sazby budou muset být zřetelně vyšší. To vyvolává pohyby kapitálů, které mohou rozkývat kurs a vytvořit nestabilní ekonomiku.
TYKAČ: Já si to tak úplně nemyslím. Když se vrátíte o několik málo let dozadu, byla inflace jeden rok 56 procent, jeden rok 21 procent a nemám pocit, že to mělo nějaký zásadní vliv na míru úspor, která je u nás nadprůměrná, nebo na chování obyvatelstva. Já si myslím, že mnohem větší problém budeme mít se vstupem do EU, jestliže nebudeme vykazovat téměř žádné známky hospodářského růstu a propast v produktivitě práce a v úrovni hrubého produktu se bude spíše zvětšovat než zme nšovat. Já si myslím, že do EU vstupovaly i země, které měly dokonce dvoucifernou inflaci.
EURO: A vy si tedy myslíte, že názor vlády o přípustnosti devítiprocentní inflace lze prosadit a donutit centrální banku, aby revidovala své představy o dezinflační politice?
TYKAČ: Já myslím, že je šance na diskusi. To, že všechny dosavadní vlády nebyly schopny najít společnou řeč s ČNB, je jedním z důvodů dnešní recese. Myslím, že pokud opět nedojde k dohodě mezi centrální bankou a vládou, tak to zaplatí me všichni. Nejlevnější je ta varianta, že se obě instituce dohodnou. Ani jedna z nich totiž není sama o sobě tak silná, že svůj názor prosadí přes odpor té druhé.
EURO: Myslíte si, že cesta k oživení ekonomiky musí začít další měnovou expanzí?
TYKAČ: Měnová expanze je příliš silné slovo. Mám pocit, že momentálně panuje naopak měnová deprese, že růst agregátů v poslední době je velmi slabý. Já si prostě myslím, že úrokové sazby jsou pořád příliš vysoké. Inflační cíl pro loňský rok byl šest procent čisté inflace a dnes máme čistou inflaci zápornou.
EURO: Pokles úrokových sazeb bude znamenat oslabení měny, a tím i zesílení inflace.
TYKAČ: Myslím, že znehodnocení kursu je nevyhnutelná záležitost. Jestliže je v ČR vývoj produktivity práce a růst HDP podstatně odlišný od zbytku rozvinutého světa, tak logicky měny států s lepším vývojem produktivity a růstem HDP mus í posilovat. Můžeme kurs uměle držet, tak jak se to dělo v první a částečně v druhé polovině devadesátých let, v nějakém téměř stabilním stavu, ale pouze za cenu, že se vyčerpají naše rezervy a budeme odkládat řešení problémů. Pr ostě měna musí devalvovat o několik procent ročně, o tom není sporu.
EURO: Sdílíte tedy názor vlády, že řešením je devalvace?
TYKAČ: Myslím si, že vláda má pocit, že je ještě jistý prostor pro oslabení koruny, aniž by to přineslo bezprostřední dopady do inflace, a i kdyby to jisté dopady přineslo, tak že nebudou velké. Zatímco ČNB je velmi opatrná, a přestože svůj inf lační cíl podstřelila, tak pořád hovoří o potenciálních nebezpečích. Potenciální nebezpečí budou existovat vždycky. Prioritní cíl je růst. Já si prostě myslím, že bez růstu se nepohneme.
EURO: Kdyby byla měnová politika restriktivní, kdyby chyběly v ekonomice peníze, tak by se asi dalo těžko vysvětlit, proč je dvě stě miliard uložených v repooperacích u ČNB a nejsou pro podniky dostupné ani při sazbách kolem sedmi procent.
TYKAČ: To se dá vysvětlit. Důvodů, proč banky peníze ukládají u ČNB, je několik. Blíží se privatizace, mají takové procento rizikových aktiv, že potřebují peníze investovat do nerizikových aktiv. Management je před privatizací také logicky opatrnějš í a především hlavním problémem je vymahatelnost smluv, zástav, pohledávek. Ve chvíli, kdy klient přestane splácet a banka má třeba i kvalitní zástavy, tak má obrovské problémy se k nim dostat. Trvá to roky. Souhlas s prodejem zá stavy může dlužník kdykoliv odvolat, pak máte jedinou možnost, a to je konkurs a to jsou další roky. Takže se nedivím, že za této situace banky nechtějí půjčovat. Nevím, jestli vy sám byste své privátní peníze půjčoval do české ekonomiky.
EURO: Bezpochyby ne, ale tím se dostáváme k tomu, že i když mohu sazby snížit zřetelně víc, tak do reálné ekonomiky se více peněz nedostane.
TYKAČ: Za prvé si myslím, že se o trochu víc dostane, a to proto, že je velmi obtížné ve standardní ekonomice předkládat podnikatelské záměry, které při přeúvěrovanosti našich podniků umožňují návratnost při úrokových mírách okolo deseti, dvaná cti a více procent. Tím, jak ČNB snížila úrokové sazby, tak nijak zvláště nenapomohla množství úvěrů v ekonomice. Což je v principu dobře, pokud vím, nově poskytnuté úvěry v letošním roce mají průměrnou sazbu asi 10,4 procenta. Mám po cit, že teď za poslední měsíc, za duben, bude ještě nižší. Před rokem touhle dobou se půjčovalo za šestnáct procent, před rokem a půl za osmnáct procent. Důležitost návratnosti investovaných peněz je zřetelnější, když si všimnete, jak skončily všechny velké české podniky. Na čem skončily - Tatra Kopřivnice, Škoda Plzeň, Chemapol Group, ČKD, ZPS - na miliardových úvěrech za šestnáct, za osmnáct procent. Nedokážete přece vyrábět obráběcí stroje nebo tramvaje nebo jakékoliv investiční celky, když si na to budete půjčovat za osmnáct procent a budete mít víc než 50 procent cizích zdrojů. Možná že se to dá přežít po dobu půl roku, ale u nás takový stav fungoval sedm let.
EURO: V Maďarsku a Polsku byly úrokové sazby ještě mnohem vyšší.
TYKAČ: To je pravda.
EURO: A přesto se nedostali do problémů, ve kterých jsme my.
TYKAČ: Přesto snížení úrokových sazeb je určitě ku prospěchu ekonomiky, i když nemá takový bezprostřední dopad, protože banky nechtějí půjčovat. Navíc si myslím, že se chovají v podstatě správně, protože pět let před tím chtěly půjčovat a vidíme, jak to dopadlo. Opatrnost bank je možná trochu přestřelená, ale to se také časem srovná. Celkově si myslím, že pokles úrokových sazeb je zdravý proces a já nevím, jak moc je dobré to porovnání s Maďarskem a Polskem. Nevím, jaký byl růst cen průmyslových výrobků, kolik podniků tam zkrachovalo a jak moc byly restrukturalizovány, jaká byla jejich historie. Určitě nemají takové množství cizích zdrojů, nejsou tak přeúvěrovány. U nás po devadesátém roce podniky neměly téměř žá dné vlastní peníze. Já bych řekl, že naše situace je v tomhle specifičtější.
EURO: Budete spolupracovat s vládou, která se zmítá v daleko větších sporech a je víc jednobarevná než předchozí koaliční a je i daleko méně akceschopná - viz události kolem revitalizačního programu. Jaký z toho máte pocit? Jaké máte sympatie k této vládě?
TYKAČ: Mám z toho stejný pocit jako vy. Tato vláda se zmítá v řadě rozporů, je mnohdy nejednoznačná, přestože je jednobarevná. Ale já se nestávám poradcem vlády, já jen formalizuji svůj vztah ke konkrétnímu ministru financí. Jeho názory mi přip adají vcelku konzistentní a nijak se v čase řádově neměnící. Jinak osobně musím říci, já jsem pravicový volič a většina mých názorů je liberálních a pravicových. Nemám pocit, že se stávám spolupracovníkem sociálnědemokratické vlády. J á se stávám spolupracovníkem konkrétního ministra, poradcem vytvářejícím konkrétní názor na konkrétní problémy. Potom je samozřejmě otázka ministra, zda je přijme, nebo ne.
