Poté, co si koruna v září sáhla na páru s eurem až na své desetiměsíční maximum a prolomila hranici 25 Kč za euro, zeslábla o 2,6 % až těsně pod hranici 26 Kč.
Autor: Martin Siebert
Prudký růst české měny z minulých měsíců zdá se konečně narazil na svůj strop. Poté, co si koruna v září sáhla na páru s eurem až na své desetiměsíční maximum a prolomila hranici 25 Kč za euro, zeslábla od konce září na páru s eurem o 2,6 % až těsně pod hranici 26 Kč. Pod tlak se dostala také k americkému dolaru, ke kterému během prvních dvou říjnových týdnů ztratila necelá dvě procenta a nezvykle silně slábla i k ostatním měnám střední a východní Evropy, když obchodníci raději než koruně dávali přednost polské, maďarské, nebo rumunské měně. Jaké byly důvody tohoto výprodeje?
Hlavním impulsem byla především změna názorů obchodníků na budoucí vývoj měnové politiky České národní banky. Ta snížila úrokové sazby naposledy začátkem srpna, kdy srazila základní sazbu o čtvrt procentního bodu na 1,25 %, což bylo velkou částí trhu vnímáno jako poslední krok v sérii uvolňování měnové politiky, které banka zahájila v polovině minulého roku. Poslední týdny tato očekávání mezi obchodníky ale silně narušily, na což česká měna velmi citlivě reagovala. Že ČNB není ještě zcela se stavem měnové politiky spokojena, bankovní rada naznačila obchodníkům již koncem září, kdy na svém pravidelném zasedání sice ponechala sazby beze změny, avšak pro rozhodnutí hlasovalo jen pět ze sedmi členů. Guvernér Tůma a viceguvernér Singer totiž zvedli ruku pro snížení sazeb na 1 %. Jak Tůma, tak Singer pak v říjnu s několikadenním odstupem navíc pohrozili silné koruně intervencí, na což česká měna okamžitě reagovala oslabením.
Domácí poptávka zůstává nadále velmi slabá **
Prostor k dalšímu snižování úrokových sazeb se otevřel nejen díky snaze zabránit koruně v růstu, ale také díky samotné situaci v české ekonomice. Zářijový meziměsíční propad cen spotřebitelského koše dosahoval 0,4 %, a tak si v září meziročně index spotřebitelských cen procházel poprvé od roku 2003 nulovým růstem. K tomu přispívá především vysoká produkční mezera a slabá poptávka, což je jeden z faktorů, který může držet ceny spotřebitelského koše pod cílem ČNB také v příštím roce. Co víc, domácí poptávka zůstává nadále velmi slabá, což potvrdily také nedávno zveřejněné výsledy maloobchodních prodejů, které se propadaly v srpnu jedenáctým měsícem v řadě. Jakýkoli výrazný nárůst chuti spotřebitelů utrácet je přitom v prostředí vysoké (a stále rostoucí) nezaměstnanosti téměř vyloučen. Konečně i zahraniční obchod se může do budoucna stát Achillovou patou české ekonomiky. Přestože v srpnu Česko zaznamenalo již osmý přebytek obchodní bilance v řadě, vděčit za něj může především skutečnosti, že import klesá ještě rychleji, než je tomu v případě exportu. Export navíc v letních měsících klesal poměrně mírně, a to především díky efektu šrotovného v Německu a okolních zemích, které pomáhalo zmírňovat následky krize na český automobilový průmysl. Právě v srpnu však německou vládou vyčleněné finanční prostředky pro šrotovné byly vyčerpány, což se zřejmě začne již v dalších měsících projevovat také na české ekonomice.
Nízký růst cen, silná měna a slabá ekonomika proto přispívají k tomu, že by ještě v tomto roce Česká národní banka mohla srazit základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu až na své nové historické minimum.
Vedle domácích vlivů však na korunu působily také negativní vlivy ze zahraničí, které byly společné všem měnám v regionu střední Evropy. S trhy totiž opět začaly hýbat spekulace o problémech v Lotyšsku. Tato malá baltská země, jejíž HDP se propadlo jen v tomto roce o 18 %, má značné problémy s požadavkem na razantní snížení rozpočtového deficitu, který je podmínkou k tomu, aby Lotyšsko obdrželo úvěr ve výši 7,5 mld. euro od MMF a EU. Pokud by Lotyšsko tento úvěr nedostalo, hrozil by mu přitom téměř nevyhnutelný bankrot, jež by mohl vyslat šokovou vlnu nejen napříč baltskými zeměmi, ale prostřednictvím averze k riziku také napříč střední a východní Evropou.
Více na Finance.cz.
