Až donedávna bylo kolo v České republice vnímáno především jako sportovní nástroj a prostředek pro relaxaci a volný čas. V dnešní době však čím dál více obyvatel využívá kolo k dopravě za pracovními povinnostmi nebo zábavou, a to i ve městech, která nemají cyklistickou tradici. I když česká města mají rozdílné podmínky, pokud jde o vstřícnost k cyklistům, obecně postrádají celkovou koncepci rozvoje bezmotorové dopravy.
Foto: Miloslav Hamřík
Při hledání cesty jim může pomoci nový evropský projekt Central MeetBike, který právě startuje. „Často dostávám dotazy, která města v ČR považuji za cyklistická,“ říká národní cyklokoordinátor Jaroslav Martinek. Nejdůležitějším „tvrdým“ kritériem, které může sloužit k porovnání měst, je podíl počtu cest vykonaných na kole, tzv. modal split. S určitými omezeními vyplývají tyto údaje ze sčítání lidu, domů a bytů a poslední údaje tak máme z roku 2001.
Ve městech, která zlepšují podmínky pro cyklistickou dopravu, jezdí do práce na kole stále více lidí. Každé město však má jedinečné podmínky a například rovinatá moravská města mají naprosto jiný potenciál než třeba hlavní město Praha. „V některých městech jezdí lidé tradičně, kolo je pro ně přirozený dopravní prostředek. Jinde zase cyklisté potřebují pomoci speciálními opatřeními, aby se podíl cyklodopravy zvýšil (např. automatizované půjčovny kol, přeprava kol MHD zdarma apod.),“ říká dopravní projektant Květoslav Syrový. „Každé město však může pro rozvoj cyklodopravy něco udělat a právě aktivita měst je pro mě hlavním měřítkem jejich hodnocení,“ doplňuje Martinek.
Ve městech, která vsadila na podporu bezmotorové dopravy, jsou výsledky patrné na první pohled. Cyklistická doprava je především bezpečná a zdravá z důvodu fyzické aktivity cyklistů, je také cenově výhodná, bezhlučná, přátelská k životnímu prostředí a má malé prostorové nároky. Evropské statistiky ukazují, že se vzrůstajícím podílem cyklistické dopravy klesá podíl vážných dopravních nehod, proto jsou země jako Nizozemsko a Dánsko pro cyklisty až 5x bezpečnější než třeba „necyklistická“ Itálie. Města s vyšším podílem cyklodopravy také nemají takový problém s dopravními kolapsy a zácpami. Pod záštitou Evropské cyklistické federace (ECF) vzniklo před dvěma lety v Bruselu sdružení evropských měst, jejichž společným cílem je dlouhodobá podpora cyklistické dopravy. Tzv. Bruselskou Chartu již podepsalo na 57 měst, mimo jiné Budapešť, Krakov, Gdaňsk či Mnichov. V současné době se připravuje česká obdoba tohoto mezinárodního sdružení.
Opatření zaváděná v českých podmínkách jsou ale zatím pouze dílčí a realizují se postupně. Je to však běžný postup i v jiných podoborech dopravního inženýrství. I když jednotlivé technické prvky, jako například cyklopruhy či parkování pro cyklisty, jsou velmi důležité, podle architektů a urbanistů je hlavní výzvou pro česká města přehodnocení celého pohledu nejen na dopravní systém města, ale především veřejný prostor. „Vnímání potřeb cyklistů musí být zkrátka nedílnou součástí celkového dopravního řešení, jako se tomu postupně děje v celé Evropě,“ podotýká urbanista Tomáš Cach. „Zástupci samospráv v některých městech se dnes soustřeďují hlavně na dostavbu silniční sítě s tím, že tak bude problém dopravy vyřešen a teprve pak se lze v klidu věnovat dopravě ostatní. To je ale běh na dlouhou trať, mnohdy trvající až 20 let. Potřeby obyvatel jsou však i jiné, než se pohybovat pouze automobilem. Výsledkem je jen hašení požárů. Chybí tu preventivní opatření,“ doplňuje Květoslav Syrový. S tímto názorem souhlasí i další dopravní projektant Zbyněk Sperat: „Stále tu na všech úrovních přetrvává pasivní dopravní politika, kdy se dopravní návrhy silničních staveb přizpůsobují situaci vzniklé boomem automobilismu. Je třeba se přeorientovat na aktivní politiku a dopravu regulovat a řídit, ne se jí přizpůsobovat.“
Podle Jaroslava Martinka se můžeme inspirovat v zahraničí: „Vývoj, kterým prošla při budování svého dopravního systému západní města, dnes označovaná jako cyklistická, měl vždy přibližně stejné fáze. Jak ukazují naše zkušenosti, česká města procházejí naprosto stejným vývojem.“ Zatímco v západní Evropě trval tento vývoj zhruba posledních 30 let, jinde stačila k vytvoření základní sítě pro bezmotorovou dopravu poloviční doba. Příkladem mohou být německá města, která měla před dvaceti lety výchozí pozici srovnatelnou s ČR, jako například Drážďany či Lipsko. Po sjednocení Německa začala obě města velmi rychle měnit svůj dopravní systém a výsledky jsou dnes viditelné na první pohled.
A právě přenos zkušeností mezi městy čtyř států bývalého východního bloku je hlavním cílem projektu Central MeetBike. Česká města budou mít možnost se inspirovat „German Bicycle Academy“ (Fahrradakademie), která je základem vzdělávacího programu Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy Německa. Ta obsahuje nejen zásady strategického a dopravního plánování, ale i celou škálu konkrétních nástrojů podpory cyklistické dopravy.
