Česká nemoc etatismus

6. 5. 2004

Nižší mzdové náklady nemusí být vždy výhodou

Může se česká ekonomika i po vstupu do Evropské unie spolehnout na výhodu levné pracovní síly? Příslušný panel na pražské konferenci „Příležitosti a ohrožení firem v EU“ (4.-5. května) došel k překvapivému závěru: Nižší mzdové náklady nepovažujeme za konkurenční výhodu. V době, kdy mnozí zahraniční investoři stále vidí ve vcelku kvalifikované a především levné pracovní síle jeden z hlavních důvodů vstupu na český trh, zní toto tvrzení dost odvážně. Každý z účastníků panelu ostatně tuto tezi zdůvodňoval po svém.
Generální ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví Miloslav Mašek upozorňuje, že výhodu levné pracovní síly nelze využít při expanzi českých firem na zahraniční trhy. „Když naše stavební firmy pracují v Německu, musejí dodržovat tamní tarify a také další byrokratické překážky,“ tvrdí Mašek. Místní legislativa vlastně říká, za kolik tam budeme dělat. Kromě toho je nutné kupříkladu platit poplatek za každé pracovní povolení.

Nedohodnou se?

Předseda odborového svazu Kovo Jan Uhlíř soudí, že v Česku se příliš zažila koncepce ekonomiky levné pracovní síly na úkor vytváření moderní znalostní společnosti. Zaměstnavatelé a představitelé zaměstnanců by měli sami – bez vměšování vlády – řešit otázky, jež souvisejí s cenou práce a užitnou hodnotou této práce, tvrdí odborářský boss.
Uhlíř je nicméně skeptický: V Česku jsme příliš nemocní etatismem. Vláda se snaží mluvit do všeho. Podobným příkladem je údajně Řecko, jež je jedinou zemí, kde v době po vstupu do evropských společenství klesl hrubý domácí produkt. Ve vychvalovaném Irsku se zaměstnanci a zaměstnavatelé dokázali dohodnout na nezvyšování mezd při prvním počátečním úspěchu. Uhlíř tvrdí, že stát se tuto dohodu téměř nesnažil ovlivňovat a že zároveň šlo o dlouhodobé, závazné ujednání, které v Česku není představitelné.
S jiným varováním přišel vrchní ředitel Správy služeb zaměstnanosti Tomáš Špiroch. Je sice pravda, že v Česku je pětkrát nižší průměrná mzda než v Německu, ale pokud se poměří celkové náklady na práci podle parity kupní síly, německý náskok se snižuje na dvojnásobek. Při pouze šedesátiprocentní české produktivitě se dá dokonce říci, že obě země jsou na tom podobně. Tento pohled nicméně nijak nevyvrací skutečnost, že podnikatelům, které přepočet podle parity kupní síly nezajímá, se pořád vyplatí jít za pracovní silou do Česka.

Papežštější než papež.

Největším problémem jsou ve skutečnosti vedlejší náklady na pracovní sílu, tedy na odvody do systému sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. Jejich výše je z hlediska podnikatelů ještě důležitější než úroveň daní z příjmu. „Budeme usilovat o to, aby byly vedlejší náklady snižovány,“ prohlásil na konferenci šéf agentury CzechInvest Martin Jahn.
Jahn zdůrazňuje, že daňové změny nemají sloužit pouze slepému přizpůsobení se Evropské unii, ale především tomu, aby pomohly zkvalitnit podnikatelské prostředí. Tak třeba úpravy daně z přidané hodnoty by měly umožnit skupinovou registraci nebo vracení plateb DPH, které se vážou ke špatným pohledávkám.
Šéf CzechInvestu upozorňuje na časté stížnosti, že hrozbou pro české podniky jsou přísné normy EU či bruselská byrokracie. „Ve skutečnosti si tato ohrožení způsobujeme sami tím, že jsme papežštější než papež, či tím, jak chaoticky a neprofesionálně přistupujeme k legislativním procesům,“ uvádí Jahn.

Pět analýz pro české firmy Šéf agentury CzechTrade Martin Tlapa představil pět stručných analýz toho, co v EU čeká české podnikatele a firmy různé velikosti. 1. Živnostník