Na povodňových ztrátách se bude muset podílet i stát, tvrdí šéf ČP
Bartoníček Ladislav (38) se narodil v Praze. V roce 1987 vystudoval Fakultu elektrotechniky na pražském ČVUT, obor silnoproudá elektrotechnika. Vzdělání si později rozšířil na U. S. Business School Praha a při ročním stipendiu na newyorském Rochester Institute of Technology, kde v roce 1990 získal titul MBA. Pracovat začal v ČKD Elektrotechnika jako zkušební technik. Během roku 1991 však v jeho kariéře nastal obrat. Stal se výkonným ředitelem PPF investiční společnosti a na tomto postu setrval až do roku 1996, kdy přešel na nejvyšší pozici v České pojišťovně. Dnes je jejím generálním ředitelem a zároveň předsedou představenstva. Mezi jeho koníčky patří sport, rád si přečte dobrou knihu či zajde do divadla. Má dva syny - Adama a Jáchyma.
EURO: Už podruhé v pěti letech se potýkáte jako šéf největší pojišťovny v zemi s následky rozsáhlé povodně. Jak teď vypadá život v největší pojišťovně ve státě?
BARTONÍČEK: Život ve firmě teď vypadá úplně jinak než normálně. Fungujeme trochu jako v armádě, protože pro řešení živelní katastrofy máme zvláštní směrnice, kterými se dnes řídí procesy v rámci pojišťovny. Vše probíhá
dobře, a to i díky zkušenostem z roku 1997 a let následných. Záplavy na úrovni krajů se vyskytly také
v letech 1998 a 2000. Ten největší úkol však stojí teprve před námi. Náš interní cíl stanoví zlikvidovat 90 procent všech nahlášených škod do konce tohoto roku. Musíme totiž lidem co nejdříve umožnit, aby se mohli vrátit k normálnímu životu.
EURO: Co může od pojišťovny očekávat člověk bydlící například v obci Metly, který si pojistil dům
u České pojišťovny, a teď mu ho vzala velká voda?
BARTONÍČEK: Jestliže byl domek poškozen, má již v této chvíli pravděpodobně za sebou prohlídku. Naši lidé na místě zdokumentovali stav poškození a předpokládám, že vyplacení první zálohy je otázkou dnů. Její výše závisí na
stupni poškození a na obtížnosti posouzení dané pojistné události. U kompletně strženého domu se dá předpokládat vyplacení záloh v desítkách procent ceny. Případy totálního zničení mají navíc určitou přednost v rámci procesu likvidace. Prioritu mají i lidé, kteří chtějí začít okamžitě stavět a potřebují na to peníze od pojišťovny. Následný výpočet konečného plnění jsme schopni u takzvaných totálních škod provést do jednoho až dvou měsíců.
V tomto horizontu bychom mohli vyplatit úplnou částku, na kterou má poškozený podle pojistné smlouvy a podmínek nárok. U částečných škod je likvidace složitější vzhledem k nutnosti detailního posouzení rozsahu škody.
EURO: Výhled několika dnů je pro nebydlícího člověka poněkud vágní pojem. Jak rychle, jakým způsobem a v jaké výši jste reálně schopni vyplatit zálohu?
BARTONÍČEK: Záloha může být vyplacena druhý den po návštěvě likvidátora, a to šekem. Případně bankovním převodem obvyklou rychlostí. Při totální škodě vyplácíme zálohu až do výše 200 tisíc korun.
EURO: Předpokládá se, že pojišťovny bude stát letošní velká voda 20 miliard korun. Není pravděpodobné, že letošní povodně si najdou oběť i mezi pojišťovnami? Při minulých povodních v roce 1997 zkrachovala Pojišťovna Morava, i když příčinou nebyly jen záplavy.
BARTONÍČEK: U Moravy existoval i problém nekvalitního zajištění. Domnívám se, že pojišťovny se poučily a mají dobré katastrofické zajištění. I tak však půjde z vlastních účtů mnoho peněz a pocítí to i Česká pojišťovna. Nepředpokládáme ale výraznější dopady na letošní hospodaření. Jinými slovy, ztrátu kvůli povodním nečekáme. Co se týká konsolidace, v budoucnu k ní možná dojde, ale nepředpokládám, že by to bylo v přímé souvislosti s letošními záplavami.
EURO: Znamená to, že nebudete ve ztrátě díky kvalitnímu zajištění, tedy pojištění vašeho ústavu u zahraničních zajišťoven? Je vůbec možné, že na sebe převzaly většinu rizika?
BARTONÍČEK: Pojišťovny se mohou zajišťovat jednak fakultativně proti konkrétním rizikům. Jde například o pojištění velkého podniku, kdy se pojišťovna rozhodne nést pouze část rizika. Deset procent vybraného pojistného si ponechá a zbytek pošle svému zajistiteli. Za zpracování pojistky a další administrativu získá pojišťovna zajistnou provizi. Další formou zajištění jsou obligatorní smlouvy. Pojišťovna smlouvami kryje určité druhy rizika a na bázi celkového vybraného pojistného v tomto segmentu posílá určité procento zajistitelům. Ti pojišťovnu kryjí pro případ, že se dostane s vyplaceným plněním přes určitou hranici. Nakonec je tu katastrofické zajištění, které je z dnešního pohledu nejzajímavější. Konkrétně Česká pojišťovna je zajištěna až do výše deseti miliard korun, které můžeme v jednom roce čerpat dokonce dvakrát. Katastrofická událost se musí odehrát v časovém úseku 168 hodin, což je
omezení, které zajišťovny velice sledují. Pojišťovny proto musí být schopné velice dobře dokumentovat, že ke škodám došlo v tomto časovém úseku. Při každé události jdou na vrub České pojišťovny veškeré škody, které v souhrnu činí 200 milionů korun. Nad tuto částku již přicházejí na řadu zajistitelé. Proto u nich přísně dbáme na jejich rating, abychom si byli jisti jejich kapitálovou silou. Hlavními zajišťovnami, se kterými spolupracujeme, jsou
syndikáty Lloyd?s, Munich Re, Partner Re, SCOR a Swiss Re.
EURO: Myslíte tedy, že čerpání oněch deseti miliard bude dostatečné? Letošní škody mají být enormní.
BARTONÍČEK: Kapacita je dostačující. Při hodně optimistickém odhadu tu dokonce existuje pravděpodobnost, že bychom mohli skončit v předposlední vrstvě katastrofického zajištění, která kryje škody do pěti miliard korun.
Zatím odhadujeme výši škod na osm miliard. Částečně však využijeme i krytí ve formě proporcionálního zajištění, a to v průmyslovém sektoru.
EURO: Po záplavách z roku 1997 pojišťovny uhradily pouze dvacet procent všech evidovaných škod, které přesáhly 63 miliard korun. Můžeme v této souvislosti mluvit o podpojištění, nebo jde naopak o nadprůměrné číslo?
BARTONÍČEK: Vezmeme-li objem neživotního pojištění ve vztahu k HDP na hlavu, můžeme prohlásit, že Česká republika má standardní propojištěnost. Dokonce se pohybujeme mírně nad evropským průměrem. Pojištění majetku má v Česku historickou tradici. Když se podíváme na záplavy v západní Evropě, zjistíme, že pojišťovny tam hradí ještě méně než u nás.
EURO: Před pěti lety vyplatily pojišťovny ze svého přibližně dvacet procent veškerého plnění, které šlo ve prospěch klientů. Zbytek šel na vrub zajišťoven. Jaký poměr lze očekávat letos?
BARTONÍČEK: Předpokládám, že tentokrát zaplatí zajišťovny ještě více. Všechny pojišťovny se po minulých záplavách daleko masivněji zajistily proti katastrofě. Nyní je zřejmé, že zajistitelé utrpěli v krátkém období již podruhé velké škody. Jenom naši partneři budou mít v několika případech škody přesahující půl miliardy korun. Tato zkušenost je pro ně jistě velmi negativní a odrazí se na cenách, které budou kotovány pro
příští roky. Zajišťovny se stejně jako pojišťovny snaží dlouhodobě vybrat více pojistného než kolik ho vyplatí. Kvůli těmto dvěma povodním zajistitelé vybrali mnohonásobně méně, než činily jejich výdaje. Jen pro představu: naše
katastrofické krytí v roce 1997 stálo dvacet milionů korun. Pro letošní rok nás toto krytí stojí
stovky milionů korun. Vůbec si nedovedu představit, kolik budou zajišťovny chtít v následujících letech. Jisté je, že se budeme bavit o několikanásobku. Vezmeme-li tyto rostoucí náklady a porovnáme je s vybraným
pojistným, vidíme automatické zdražení pojištění v desítkách procent. Jako jedinou schůdnou cestu v budoucnu vidím nový systém ochrany majetku občanů a firem před rizikem záplav. Ukazuje se, že ochrana pouze na bázi ko
merčního pojištění je neúnosná.
EURO: Proč by se měl současný systém měnit? Vypadá to, jako by se pojišťovny chtěly částečně vyvázat ze své odpovědnosti.
BARTONÍČEK: Svou roli by měl hrát i stát. Tak tomu totiž je ve většině zemí Evropy. Zajistitelé začínají být z vývoje v České republice nervózní. Je třeba si uvědomit, že záplavy se pojistnými smlouvami v Evropě standardně
nekryjí. Pokud je v nich ochrana před tímto rizikem obsažena, výrazně se to projeví v placeném pojistném. Vypadá to například, že v Rakousku utrpěl pojistný a zajistný sektor ztrátu z nedávných záplav pouze asi sto milionů eur. Aktuální čísla v Česku přitom hovoří o tom, že na vrub zajišťoven může jít i dvacet miliard korun. Objevují se hlasy, že riziko povodně u nás přestává být nahodilé. Zajistná kapacita pro český trh bude v budoucnu nejspíše chybět nebo bude příliš drahá. Je na nás, abychom hledali cesty, jak tento problém řešit. Česká pojišťovna se bude v rámci asociace pojišťoven snažit inicializovat jednání na toto téma.
EURO: Jak si nový systém představujete?
BARTONÍČEK: Systémů, které v Evropě fungují, je několik. Některé jsou na bázi poolu, kde se pojišťovny sdružují a poskytují plnění do určené výše. Pokud jsou škody větší, nastupuje stát. Druhou variantou je povinné
pojištění, jež akcentuje princip solidarity. Pokud bychom totiž správně ocenili riziko záplavy a dávali je do smluv separátně, lidé bydlící na kopcích by si toto pojištění nepořídili. Pojistné pro ty, kteří bydlí v záplavových oblastech, by se pak stalo prakticky nezaplatitelné. Dá se to připodobnit k principu solidarity, který známe z povinného ručení. Na straně pojišťoven je na rozdíl od státu již zaveden efektivní způsob výběru pojistného. Totéž platí o odborných kapacitách pro likvidaci škod.
EURO: Jak stanovujete rizikové oblasti, co se týká povodně? Máte zmapována záplavová území?
BARTONÍČEK: Používáme počítačový geografický informační systém, který umí velice přesně modelovat, kam až bude sahat voda při určitém úhrnu srážek. Při současných povodních se bohužel ukázalo, že tyto modely fungují. Povodně máme podrobně zmapovány pomocí leteckých snímků, na jejichž podkladě budeme mapy dále zpřesňovat.
EURO: Dá se tedy očekávat, že potenciálně ohrožená území se na vašich mapách významně rozšíří?
BARTONÍČEK: Diskuse je spíše o pravděpodobnosti, s jakou voda opět dosáhne této výše. Zní to trochu absurdně, ale zažili jsme stoletou vodu, která přišla v rozmezí pěti let. Dá se předpokládat, že frekvence takových událostí ve středoevropském regionu se bude zvyšovat. Počasí se u nás podle meteorologů přibližuje monzunovému charakteru a asi bychom si měli na povodně trochu zvykat. Tyto informace potvrzují i odborníci, a to nejenom v ČR.
EURO: Znamená diferenciace výše pojistného na základě oblastí, že například v Českém Krumlově budou pojistky dražší než doposud?
BARTONÍČEK: Obecně řečeno budou. Jedním z hlavních důvodů je politika našich zajistitelů. Je zřejmé, že přistoupí ke zdražení katastrofického zajištění, pokud vůbec budou ochotni povodeň krýt. Máme totiž signály, že by zajišťovny
mohly tlačit na vyloučení rizika záplavy z proporcionálních zajistných smluv. Členové vedení České pojišťovny byli v minulých dnech v Londýně, který je jedním z našich hlavních zajistných trhů. Jednali jsme se zajistnými brokery a také přímo s některými zajistiteli, kteří se významně podílejí na našem katastrofickém zajištění.
EURO: Může mít výraznější zvýšení pojistného dopad na podniky?
BARTONÍČEK: Nedomnívám se, že náklady na pojištění hrají u malých a středních podniků až tak významnou roli. Diskusi očekáváme spíše u velkých podniků, kde se teď budou obnovovat průmys-lová pojištění na další rok. Už
nyní je jasné, že v některých konkrétních případech bude jednání o pojištění proti povodni velice složité.
EURO: U občanských pojistek zahrnuje Česká pojišťovna riziko záplavy do standardních podmínek, avšak u pojištění podnikatelů tomu tak údajně není. Povodně v nich nejsou považovány za běžnou živelní pohromu a na ochranu před nimi se podnikatelé musí pojistit dodatečně. Některé klienty tak může čekat překvapení, když zjistí, že jim pojišťovna škodu neuhradí.
BARTONÍČEK: Obecně řečeno, lze předpokládat, že každý podnikatel uzavírající jakoukoliv smlouvu zná i její obsah. To se netýká jenom pojišťovny. Naše zaměstnance vedeme k tomu, aby při sjednávání pojistných smluv detailně vysvětlili jejich obsah a vysvětlili další možnosti, které klient má. Pojištění proti záplavě je pro nás dodatečným rizikem, za které vybíráme pojistné. Rozhodně není pravda, že bychom taktně zamlčovali absenci krytí
proti škodám způsobeným povodní. Je totiž v našem přirozeném zájmu, aby se lidé více pojišťovali. Podnikatelé mají možnost si navíc sjednat limity plnění, od kterých se odvíjí placené pojistné. Pro malé a střední podnikatele je takový limit standardně nastaven na deset milionů. Případné pojištění na vyšší částku logicky znamená i vyšší placené pojistné.
U velkých podniků žádné konkrétní limity stanoveny nejsou.
EURO: Odpovědnost pojišťovny neomezují jen limity, ale i výluky z pojištění. Jak vstřícná je v této oblasti Česká pojišťovna? Nehrozí, že v některých oblastech nebude možné se proti velké vodě pojistit?
BARTONÍČEK: Výluky z pojištění samozřejmě máme, ale není jich mnoho. Pod vlivem současných událostí lze však očekávat, že tržní praxe půjde směrem ke zpřísňování a rozšiřování pojistných výluk. Majetek, který se nachází v
pravidelně zaplavovaných oblastech, nebude již tak jednoduché pojistit. Například
u rekreačních objektů v blízkosti Berounky a na Sázavě registrujeme tyto škody poměrně často. Z našeho pohledu pak jde o ztrátovou záležitost. Tam, kde není riziko povodně nahodilé a vyskytuje se poměrně často, se dá
předpokládat, že bude velice složité se pojistit.
EURO: Jak jste záplavy přežil vy, nejste také mezi poškozenými?
BARTONÍČEK: Ne, bydlím v Černošicích, velká voda mě minula. Takže její následky pociťuji jako řada ostatních nepřímo. Musel jsem se vrátit předčasně z dovolené, do práce teď kvůli kritické dopravní situaci v Praze
jezdím o hodinu déle.
