Spor o výši poplatků za tranzit ropy v České republice graduje
Česká rafinérská (ČeR) hodlá vypovědět smlouvu o přepravě ropy společnosti MERO ČR. Týdeníku EURO tuto informaci potvrdily zdroje z obou společností. Mluvčí České rafinérské Aleš Soukup řekl: „Po několikaměsíčních vyjednáváních o možnosti úpravy některých článků současně platné smlouvy se společností MERO ČR o tomto kroku Česká rafinérská uvažuje.“ ČeR doporučí akcionářům schválit vypovězení smlouvy na zářijové valné hromadě.
Generální ředitel společnosti MERO ČR Jaroslav Pantůček potvrdil, že jednání jsou napjatá a je možné, že Česká rafinérská se rozhodla přitlačit ve vyjednávání právě hrozbou vypovězení smlouvy. „Pokud by smlouvu vypověděli, bezprostředně to nebude mít žádný dopad na zásobování českých rafinérií, protože výpovědní lhůta je tříletá.“
Jádrem sporu obou společností je výše poplatků, kterou si Mero za transport ropy účtuje. „Současné podmínky smlouvy jsou neudržitelné a v nadcházejícím období tří let (po kterou současná smlouva ještě bude platit v případě, že její výpověď bude odsouhlasena akcionáři naší společnosti) bude nutno sjednat smlouvu novou, pro naši společnost výhodnější a pro společnost MERO ČR, respektive jejího vlastníka, stále ještě přijatelnou,“ uvádí mluvčí České rafinérské Soukup. Smlouva o přepravě ropy mezi Českou rafinérskou a MERO ČR byla podle něj uzavřena v roce 1996 s tříletou výpovědní lhůtou aplikovatelnou nejdříve v roce 2008, fakticky tedy nejméně na 15 let. Tehdy nové společnosti MERO ČR garantovala příjem ke splacení investice do výstavby ropovodu IKL, což bylo strategické rozhodnutí státu podpořené všemi akcionáři ČeR. Tomu byla přizpůsobena i výše tarifu. „Nyní předpokládáme, že by tarif MERO ČR měl být běžný ve srovnání s podobnými společnostmi provozujícími ropovody v Evropě,“ doplnil Soukup.
Pojistka
„V současné době globální ekonomické krize se všechny společnosti snaží vyjednat lepší podmínky se svými dodavateli. Je srozumitelné, že o totéž se pokouší i Česká rafinérská, zvláště když rafinérské marže celosvětově významně klesly,“ říká Pantůček. Nicméně Česká rafinérská si podle něj musí uvědomit, že vyšší poplatky jsou dány vybudováním ropovodu IKL, který má jako pojistku pro případ výpadku dodávek ropovodem Družba. „Vyšší poplatky jsou tak vlastně cenou této pojistky. Že se to České rafinérské vyplatí, se ukázalo před rokem, když dodávky ropovodem Družba byly výrazně omezeny a my jsme byli schopni jim velkou část kompenzovat zvýšenými dodávkami ropovodem Ingolstadt,“ připomněl.
Námitku, že tranzitní poplatky u ropovodu IKL jsou vyšší než u navazujícího ropovodu TAL, ředitel Pantůček vysvětluje nižší vytížeností ropovodu IKL: „Celkové náklady na ropovod se rozpočítávají na množství přepravené ropy. Takže když Česká rafinérská využívá ropovod IKL pouze z jedné třetiny jeho kapacity, zatímco ropovod TAL je využíván z devadesáti procent, tak také musí počítat s tím, že podíl nákladů na tunu přepravené ropy bude u IKL vyšší.“
Státem vlastněná společnost Mero provozuje ropovody a sklady ropy v České republice a dodává ropu výhradně do českých rafinérií. ČeR své rafinérie v Kralupech nad Vltavou a v Litvínově zásobuje výhradně ropovody Družba a IKL, provozovanými Merem. Obě společnosti jsou tak na sobě bytostně závislé.
Česká rafinérská nemá jinou možnost zásobování své rafinérie než skrze ropovody. Cena železničního transportu ropy by byla nesrovnatelně dražší, protože ropa by musela po železnicích putovat už z Ruska (na česko-slovenské hranici není žádné stáčecí zařízení, které by umožnilo překládat ropu z ropovodu do železničních cisteren). To si musí uvědomovat obě strany sporu. Jaký pak ale může mít smysl smlouvu vypovědět? „Je možné, že České rafinérské nejde jen o dílčí úpravu stávající smlouvy, ale že má zájem o uzavření úplně nové smlouvy,“ naznačuje Pantůček.
