Nepřehledné dění v nejvyšším velení armády dostává konkrétnější kontury. Aleš Opata, pravděpodobný příští náčelník generálního štábu, přichází o své blízké.
Opakuje se to každé tři roky v létě. A vždy je to stejné. Náčelník generálního štábu vyšle generály na zahraniční pozice a naopak přivítá navrátilce. Jak už jsme psali několikrát, letošní střídání ovšem rozhodně nudné není. Jak se navíc ukazuje, bude mít dlouhodobé důsledky.
Především v souvislosti s výběrem nového náčelníka generálního štábu, který by měl příští rok vystřídat Josefa Bečváře. Jeho nástupcem bude s největší pravděpodobností Aleš Opata. Ten se právě vrací z velitelství spojeneckých sil v belgickém Monsu. Jeho ambice však ohrožuje série několika čerstvých událostí týkajících se jeho možných nejbližších spolupracovníků.
Vzhledem k tomu, jak má Opata blízko k bojovým útvarům, mohli jeho tým – podle několika vysoce postavených důstojníků a ministerských úředníků – tvořit Miroslav Hlaváč, bývalý velitel 4. brigády rychlého nasazení, a Karel Řehka ze speciálních sil. Jenže takovým plánům odzvonilo.
Bez řidiče neodejdu. Generál chce na lukrativní místo protlačit svého šoféra
Jak už před několika dny napsal kolega Honza Hrbáček, Hlaváč přišel o bezpečnostní prověrku a s jeho kariérou v armádě je fakticky konec. Nebude zdaleka prvním důstojníkem, kterému Národní bezpečnostní úřad vzal bez vysvětlení osvědčení.
No a Řehka je zase od 1. srpna vyslán na tříletou misi do polského Elblagu, kde bude sbírat zkušenosti ve velení mnohonárodní spojenecké divize. Co ministerstvo obrany prezentuje jako velký úspěch, je pod jiným úhlem možné vnímat jako promyšlený krok, jehož cílem je zchladit Opatovy ambice.
Po těchto událostech – a samozřejmě řadě dalších, které z generálního štábu neuniknou – možná Aleš Opata ztratí chuť a do čela vojska se nepožene. Což by byla škoda. Tohle je totiž přesně situace, jakou si jeho rivalové v generálských kancelářích přejí. Vystřízlivěla by i řada vojáků, kteří ve zkušeném Opatovi vidí velkou šanci na změnu a průvan.
Přečtěte si další komentáře Ondřeje Stratilíka:
