Čeští úředníci kladou překážky výjimečné technologii
Jestliže se české úřady rozhodly smažit houbu tak malou, že se do jediného gramu vejde milion jejích spor, nesvědčí to naopak o její velikosti? Ostatně by to nebyl první vynález, který byl soudobými byrokraty zneuctěn, aby v příští generaci našel místo v učebnicích. Ten maličký houbový organismus – trochu houba, trochu prvok – totiž dokáže věci, nad nimiž v našem specializovaném světě zůstává rozum stát.
Je to totiž malý kanibal, který žere své příbuzné houby a plísně, ať jsou kdekoli. Na klíčícím zrnku obilí v Čechách, na amerických jahodách nebo na palmách ve Sjednocených arabských emirátech. Nevybírá si ani v rostlinném druhu, ani v zeměpisném pásmu. Vítaným zákuskem jsou mu i nevzhledné černé plísně ve vlhkých koutech domácností. Můžeme mu však svěřit i své zdraví. Třeba budeme patřit k těm šťastným, jimž dokáže úplně odstranit kožní plísně. Většině ostatních alespoň významně zmírní jejich obtíže. I ta „lupénka, věčná milenka“ se musí třást před zmírňujícími účinky naší houbičky. Pomůže také lidem s atopickým ekzémem a s bércovými vředy i pacientům s proleženinami. Dáme-li si ji do úst, v tu ránu začne bojovat s paradentózou. Vůbec nejúspěšnější je proti aftům, ve vzorku ošetřených obyvatel se nenašel jediný, jemuž by proti dermatomykózám alespoň nepomohla, když 83 procent zcela vyléčila. A dál se jen šeptá: léčí i smradlavé nohy.
Žijeme v plísňové době. Hýčkáme vysokoplodé odrůdy zeleniny a polních plodin, které jsou k mykózám obzvlášť náchylné. Sami jsme na bohatém Severu taky rozmazlenější. A plesnivější. S klinickým postižením nohou se u nás potkalo už 60 procent obyvatelstva a každý rok osm procent obyvatel přibývá. Kolik zbývá do sta?
Chemický, kosmetický a farmaceutický průmysl se kvůli tomu všemu roztáčí na plné obrátky. Dnes už máme nějaký specializovaný chemický fungicid na každý druh plodin a u některých druhů málem na každou odrůdu. O dermatologických kosmetických přípravcích pro člověka ani nemluvě. Na plísňová onemocnění zvířat si v souvislostí s naším houbovým organismem ještě nikdo nevzpomněl, ale taky to jistě přijde. Nechtěl bych mít povinnost sepsat seznam všech přípravků, které se u nás užívají proti vyjmenovaným mykózám. Všem těm prostředkům přitom dokáže více či méně konkurovat jediný miniaturní živý organismus.
Ne tak výrobcům, většinou nadnárodním kolosům. Těm miniaturní laboratoř a malý distribuční sklad společnosti Biopreparáty konkurovat nedokáže. I když jen ona zvládá unikátní technologii vynálezce Dáši Veselého, který jako jediný na celém světě dokázal zázračnou houbu izolovat z půdy a připravit ji pro průmyslové množení.
Dalo by se očekávat, že stát si bude tuto zatím nenápadnou perlorodku hýčkat. Vždyť je v ní zrníčko naděje budoucí Nobelovy ceny. Nemůžeme donekonečna do živého prostředí vpravovat sebezničující chemii, a tak hledání přírodních technologií je stále sílící světový trend. V něm má Dáša Veselý díky celoživotnímu opojení houbou pythium oligandrum velký náskok.
Nikdo jiný na světě dosud nedokázal například vyvinout biologické mořidlo na obilí. Když se začalo mezi zemědělci rychle šířit, pohotový český úředník na něj zrušil státní dotaci ve prospěch chemicky ošetřeného osiva. To bylo něco pro české šetřílky, kteří si návrat k přírodě rychle rozmysleli a dali přednost jinému návratu - do vyjetých kolejí. Když pak dosti malicherná záminka posloužila k odebrání registrace na celý antimykotický biologický přípravek polyversum, mohl se úředník opít mocí. Oslavy sice pokazilo rozhodnutí soudu odložit zákaz a obnovit činnost poškozené firmy až do soudního jednání, ale to podstatné stejně zůstalo v úředníkově kapse – nepotvrzená registrace pro použití biofugicidu na řepku olejnou.
Tam by teprve mohla začít jakás takás konkurence, protože na ochranu řepky proti plísni se lije chemie horem dolem. To by při využití polyversa konečně mohlo přestat, jak ukázalo tříleté zkušební období, završené nevyřízenou žádostí o registraci. Před využitím už ověřeného biofungicidu na řepku načerno straší úředník astronomickou pokutou. Proč asi? Vždyť jediné riziko by nesl pěstitel, že se mu to nepovede a spláče nad výdělkem. Přírodní preparát – na rozdíl od chemie – žádné jedy po sobě nezanechává.
Když si všechny ty úřední zásahy poskládáme dohromady, nabídne se laický závěr, že úředník novou technologii na českých polích a zahrádkách nechce. Pole však nezůstane prázdné, náš pěstitel krom zapřísáhlých biozemědělců už bez přípravků hospodařit neumí a ani nechce. Vrací se tam chemie.
Na forbíně Osvobozeného divadla by se některý z protagonistů nepochybně zeptal: „Je to z hlouposti, nebo je někdo navedenej?“ Život je však tvrdší než divadlo.
I v USA naráží oligandrum na úředníky. Kdysi dávno bylo přistiženo na odumírajících rostlinách spolu s houbami, které nestačilo sežrat, a dostalo se spolu s nimi na seznam škůdců. Je tam pořád a vědci, aby nenarazili, musejí hovořit o užitečných nepatogenních kmenech této houby.
