Český trh pracích prostředků se loni propadl o sedm procent na 3,5 miliardy korun. Dva roky předtím se meziročně snižoval dokonce i objem prodaných pracích prostředků a loni byl na devadesáti čtyřech procentech roku 2001. O důvodech tohoto vývoje, struktuře trhu a vstupu nových obchodních řetězců do Česka hovořil týdeník EURO s generálním ředitelem tuzemské pobočky společnosti Henkel a předsedou českého Sdružení výrobců mýdla a pracích prostředků (SVMPP) Peterem Güntherem.
EURO: Klesá hodnota prodeje pracích prostředků i v jiných zemích?
GÜNTHER: Český trh pracích prostředků má ve srovnání s většinou zemí západní i východní Evropy nejhorší výkonnost. Nikde jinde se celý trh nepropadá. Důvodem poklesu je nesmírně silná konkurence obchodních řetězců, které tlačí na snižování cen. Například mezi roky 2001 a 2004 se průměrná cena za kilogram pracího prášku snížila z 60 korun na 55, a ty nejnižší dokonce spadly z 22 korun na deset.
EURO: Bude tento propad pokračovat?
GÜNTHER: Věříme, že ne. Ceny pracích prostředků v Česku jsou tak nízké, že již není moc prostoru pro další pokles. Naopak očekáváme jejich mírné zdražení, neboť se v poslední době zvýšila cena ropy ovlivňující ceny základních surovin pro výrobu o pět až sedm procent.
EURO: Odhlédneme-li od vývoje cen, jaká je struktura českého trhu pracích prostředků?
GÜNTHER: Vidíme zřejmý trend přesunu k dražším prémiovým značkám, jejichž podíl na objemu českého trhu se mezi lety 2001 a 2004 zvýšil z patnácti procent na 23. Naopak podíl pracích prášků střední kategorie v tomto období klesl z 36 na 28 procent. Roste také množství segmentů trhu. Před pěti lety jej v Česku tvořily téměř stoprocentně obyčejné prací prášky. Dnes si již Češi zvykli nakupovat širší nabídku výrobků, silnou pozici mají s 18 procenty prostředky pro praní barevného prádla, speciální prostředky pro jemné prádlo zabírají jedenáct procent trhu a prací gely osm procent. Běžné prášky dnes představují 63 procent hodnoty trhu. Této segmentaci napomáhá i rostoucí kvalita ošacení Čechů.
Na druhou stranu se zde více nakupují i laciné produkty. Podíl levných značek je sice v posledních letech stabilní ve výši 49 procent objemu trhu, ale rychle se zvyšuje podíl nejlevnějších prostředků. To je však velmi nebezpečné, neboť podle testů českého Zkušebního ústavu lehkého průmyslu 74 procent těchto produktů tvoří obyčejná kuchyňská sůl, což značně zvyšuje riziko poškození prádla i pračky. Navíc zmíněný zkušební ústav zjistil, že účinnost takovýchto pracích prášků je jen o dvě až tři procenta vyšší, než když perete v obyčejné vodě. Musím říct, že kuchyňská sůl jako součást pracího prášku je pro mě naprostá novinka a je to česká specialita.
EURO: Mezi jednotlivými zeměmi často existují rozdíly ve velikostech balení, jak to vypadá v Česku?
GÜNTHER: To je další věc, ve které jste unikátní - zhruba 60 procent domácností kupuje devítikilogramová balení. V Polsku nebo v Maďarsku jsou nejčastější tříkilová, případně šestikilová balení, ta největší jsou výjimečná i v západní Evropě. S velkým balením souvisí i jiná věc - Češi nemají zájem o koncentrované prací prostředky.
EURO: Jak se na takovém trhu daří Henkelu?
GÜNTHER: Loni jsme zvýšili celkový obrat o čtyři procenta na 3,1 miliardy korun. Růst jsme zaznamenali zejména u produktů pro řemeslníky a lepidel, u pracích prostředků a kosmetiky jsme dosáhli stejného obratu jako před rokem. Navíc doháníme konkurenci.
EURO: Od počátku roku členové SVMPP (Henkel, Procter & Gamble, Reckitt Benckieser, Unilever) přestali v Česku vyrábět i prodávat prací prostředky obsahující fosfáty. Budou vás následovat ostatní firmy?
GÜNTHER: Členové SVMPP se k tomu to kroku zavázali již v roce 1995, bohužel někteří významní tuzemští výrobci ze sdružení vystoupili (Setuza - pozn.red.). Prací prášky obsahující fosfáty tvoří sice jen 30 procent hodnoty trhu, ale polovinu jeho objemu. Ministerstvo životního prostředí se proto rozhodlo přeměnit původně dobrovolný závazek výrobců na úplný zákaz fosfátů a nyní v tomto duchu připravuje vyhlášku. I když tuto aktivitu podporujeme, mrzí mě, že jsme se nedokázali dohodnout sami - dávám přednost samoregulaci firem v odvětví před zásahem z vnějšku. Podobný explicitní zákaz fosfátů existuje v Belgii a Itálii, ale například v Rakousku a Německu nejsou na trhu žádné takové produkty, i když zde oficiální zákaz neexistuje.
EURO: Často se spekuluje o vstupu nových maloobchodních firem do Česka. Jedním z adeptů má být německý Aldi. Dojde k tomu?
GÜNTHER: K Aldi se vyjadřovat nechci, ale obecně příliš ve vstup dalších obchodních řetězců nevěřím. Konkurence obchodních firem je tady nesmírně silná, na českém trhu je přeplněno a nejlepší místa pro stavbu obchodních jednotek jsou již dávno rozebrána. Ten, kdo zde bude stavět nové obchody, obsadí jen horší místa.
