Globální oteplování změní život každého Čecha. Asfalt už nebude černý, u silnic vyrostou nové stromy
V pražských Jinonicích nyní developerská společnost dokončila na české poměry jedinečný dům s devětadevadesáti byty. Unikátnost projektu spočívá v tom, že se vyčištěná voda z umyvadel, van a sprch používá ke splachování toalet. Noví obyvatelé bytového domu uspoří dohromady až 170 tisíc ročně na vodném a stočném.
Je to jeden z prvních praktických obrázků toho, jak bude vypadat Česko budoucnosti.
KLIMATICKÁ BIBLE
Vláda před pár dny schválila klíčový dokument s názvem Adaptační strategie. Je to de facto bible, která má Česko připravit na dopady globální změny klimatu. Připravovali ji přední čeští odborníci z Akademie věd, Univerzity Karlovy, Českého hydrometeorologického ústavu a ministerstev životního prostředí, průmyslu a zemědělství.
Pokud se naplní teze, se kterými přišli vědci, budou se stavět nejen podobně soběstačné domy jako ten v Jinonicích. Zezelenají také střechy kancelářských budov, v zimě se začne méně topit a v létě méně klimatizovat, kolem silnic vyrostou kvůli zastínění asfaltu stromy, vzniknou nové vodní nádrže a rybníky, na horách se už nebude uměle zasněžovat jako nyní a jiný bude i obrázek klasické české dovolené.
Změny, které vědci navrhují, se týkají téměř všech oblastí. Vláda se svým souhlasem zároveň zavázala k tomu, že začne pracovat na stovkách potřebných úprav v zákonech a předpisech. Klíčový dokument ukazuje českou sci-fi2030.
Právě do patnáct let vzdálené budoucnosti strategie vyhlíží. A obrázek to není úplně růžový. „Vstupujeme do nového období, pár let v něm už zřejmě jsme. Začne hrát roli malá spotřeba energie a nové způsoby hospodaření s vodou,“ říká geolog Václav Cílek, mimochodem host konference, kterou pořádal stavitel jinonického projektu.
Začnou se proměňovat například velká města. Jako problém se totiž ukazují betonové plochy, po kterých voda odtéká pryč. Václav Cílek nové hospodaření pojmenovává termínem „sklizeň vody“. Dešťová voda se má zadržovat a nenechávat odtékat do splaškové kanalizace. „Kolem budov by mohly být doplňkové terénní úpravy umožňující zvládání zvýšeného množství vody, protipovodňové příkopy nebo valy,“ stojí ve studii.
Aby ale dešťová voda krajině prospívala, budou muset vymizet některé zaběhlé praktiky. Třeba silnice se mají v zimě méně solit, v blízkosti řek se nemají používat pesticidy a herbicidy a ulice ve městech mají nechat radnice častěji zametat.
Z vody se stane cenná surovina. „Lidé budou muset změnit svoje myšlení. Voda není takovou samozřejmostí, jak s ní dnes nakládáme.
Je to klíčová surovina jedenadvacátého století. Kde to nepůjde změnit přirozeně, budou lidé donuceni ekonomickými nástroji, to se nedá nic dělat. Není možné, že za benzin platíme 32 korun za litr bez mrknutí oka a pár haléřů za litr vody je pro nás hodně,“ říká Mark Rieder, ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského. Například u silnic vyrostou kvůli zadržení vody zatravněné pásy, malé propustky a nádrže. Města se musejí také ochladit, což se zadržováním vody souvisí. Ideální jsou podle vědců střechy osázené zelení nebo popínavé rostliny na konstrukcích budov.
Změní se i způsob, jak se bude stavět. Podle vědců je potřeba upravit předpisy tak, aby domy více odolávaly větru, přívalům srážek nebo silným mrazům. Přibýt má i takzvaných energeticky úsporných budov. A začít s jejich stavbou má veřejný sektor, tedy města, kraje, úřady a ministerstva.
Nové stavební normy půjdou ruku v ruce i s tak praktickými věcmi, jako je třeba pojištění. Pojistit dům v záplavovém území má už být nemožné.
V domech se také nemá tolik topit a v létě příliš klimatizovat. Výjimku mají tvořit ty objekty, které si energii budou vyrábět svépomocí, například fotovoltaickými články, což má stát podporovat. Zastínění zajistí více rolet a žaluzií a černý asfalt na ulicích dostane jinou barvu, aby neakumuloval teplo. Města by také měla mít takzvané klimatizované útulky, tedy chladné prostory, kde se budou moci v parných dnech ochladit děti, nemocní a senioři.
BUDOUCNOST JE TADY
Některé nápady vědců se už v praxi začínají objevovat. Sami ve své studii jmenují například osázenou střechu nové budovy ČSOB v pražských Radlicích, střešní zahrady konírny zámku v Lipníku nad Bečvou nebo kampus Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích.
Ten představuje v rámci republiky unikát z hlediska hospodaření s dešťovou vodou na velké ploše zhruba 35 hektarů. Dešťová voda se tam zadržuje v nádržích na pozemku. Primárním důvodem nebyla ovšem ekologie. Impulzem byla omezující kritéria správce vodovodů a kanalizací na množství dešťové vody, které se může z území kampusu přivést do stokového systému města.
Vedra s sebou přinesou také více nemocí a kolapsů. „Je třeba zajistit dostatečnou zdravotnickou infrastrukturu připravenou na krizové situace spojené s výskytem epidemií nebo vyžadující zvýšený příjem léčiv a zdravotnických potřeb,“ poznamenali si autoři do studie.
A horko bude ničit i památky, na což mají úřady také myslet a zajistit jejich ochranu.
S památkami souvisí rovněž dovolená. I její průběh si strůjci moderní budoucnosti představují jiný. V ideálním případě nepůjde o nákladné cesty do zahraničí, ale stát se má zaručit za to, že bude podporovat tuzemské dovolené, a to zejména u těch podnikatelů, kteří si počínají ekologicky šetrně.
V dopravě, té osobní i nákladní, mají převzít dominanci železnice a lodě. Česko se proto musí co nejrychleji napojit na námořní kontejnerové přístavy. Nové železnice a silnice se pak mají stavět s ohledem na stoletou vodu.
JAK BUDE ZÍTRA
Podle tvůrců vládní studie se počasí v Česku promění a je potřeba se na to připravit. „Je zřejmé, že případná nečinnost v souvislosti se změnou klimatu by znamenala podstatné socioekonomické dopady a hospodářské ztráty,“ píší autoři dokumentu. Z odhadů budoucích nákladů a přínosů EU například vyplývá, že každé euro vynaložené na ochranu před povodněmi by mohlo ušetřit šest eur za náklady na likvidaci škod a že nepřizpůsobení se změně klimatu by celou EU ročně stálo minimálně 100 miliard eur do roku 2020 a 250 miliard v roce 2050. To už jsou velké peníze.
Nejde ale jen o povodně. Meteorologové na základě modelu Aladin předpokládají, že v Česku bude v roce 2030 průměrně o stupeň tepleji než nyní. V praxi se počasí projeví například menší pokrývkou sněhu. A to jak co do výšky, tak co do území, kde napadne. „Ve střednědobém horizontu jsou již patrné zimní poklesy srážkových úhrnů (například Krkonoše, Českomoravská vysočina, Beskydy až o 20 procent) a jejich navýšení na podzim,“ stojí ve studii.
V létě je pak třeba podle odborníků počítat s častějšími tropickými vlnami, podobně jako tomu bylo letos, a přidají se i přívalové deště. „Bez ohledu na scénáře růstu teplot i na to, nakolik úspěšné se ukáže úsilí o zmírnění změny klimatu, se budou dopady na změnu klimatu v příštích desetiletích zvyšovat, a to z důvodu opožděného dopadu nárůstu emisí skleníkových plynů. Je proto nutné přijmout adaptační opatření a zabývat se nevyhnutelnými dopady změny klimatu,“ vyzývají autoři dokumentu.
V krajině má přibýt více rybníků, vodních nádrží a poldrů. Jde o to, aby se podařilo zadržet vodu v krajině a ta se dokázala vsáknout a udržet spodní vody. S tím souvisí i větší zalesňování. V lesích by podle odborníků mělo být také méně zvěře než nyní, protože její stávající stavy nejsou na některých místech pro ekosystémy únosné.
Udržet vodu bude důležité zejména proto, že kolem roku 2050 bude v Česku v létě o 2,7 a v zimě o 1,8 stupně tepleji, než je nyní. To bude mít dopady v zemědělství na rostlinnou a nepřímo i na živočišnou výrobu.
TEPLO JAKO V INDII
Změny ale nebudou jen negativní. Ubude dvacet až třicet mrazových dní v roce, prodlouží se vegetační období, farmáři budou dříve sít a zrání plodin se uspíší o deset až čtrnáct dní, ve vyšších polohách až o dvacet dní. Lépe se také bude dařit vinné révě, a to i jejím raným odrůdám. Díky vyšším teplotám budou moci růst na polích dosud málo běžné plodiny jako polorané odrůdy kukuřice nebo čirok běžně pěstovaný v Indii, Nigérii či teplejších oblastech USA.
Naopak hrozbou pro farmáře budou častější jarní mrazíky a extrémní výkyvy počasí. Například dlouhá sucha začnou hrozit na jižní Moravě a ve středních či severozápadních Čechách. Spolu s teplem se také budou muset připravit na častější výskyt chorob plodin, jako jsou třeba plísně. Přibývat má i škůdců.
Aby byl obrázek nového Česka kompletní, vědci varují rovněž před dalšími migračními vlnami způsobenými neúrodou a vedrem v krizových oblastech světa. Na více než sto stránkách autoři skryli jasný vzkaz: se změnami podnebí už nic neuděláme, můžeme se na ně jenom připravit.
Horká léta se šíří na sever
Beauvais–Brémy V Brémách si už na stejně teplá léta, jaká bývávala po druhé světové válce v Beauvais, rádi zvykají od roku 1998 (tempo 3,3 kilometru ročně naznačuje, že počáteční teplotní rozdíl nebyl velký).
Brémy–Vestervig Ne všude je tempo, s jakým se léta oteplují, stejné – z Brém do dánského Vestervigu se oteplování o jeden stupeň Celsia plouží tempem 2,1 kilometru ročně.
Vilnius–Tallinn Také v estonském Tallinnu budou brzy (2017) stejně teplá léta, jaká kdysi bývávala o pár set kilometrů níže – v jižní Litvě; oteplování se posunuje na sever o 10,4 kilometru ročně.
Würzburg–Berlín Berlín dosáhl letních teplotních průměrů Würzburgu ve stejném roce, kdy padla berlínská zeď (1989; tempo přibližování bylo tři kilometry za rok).
Lvov–Vilnius Litevský Vilnius se blíží k letním lvovským teplotám rychlostí 12,2 kilometru za rok, dosáhnout by jich měl kolem roku 2019.
Bělehrad–Lvov Západoukrajinský Lvov se k vysokým letním teplotním průměrům, jaké panovaly v Bělehradu v 50. letech, přibližuje značným tempem 13,9 kilometru ročně a podle autora studie Martina Benistona by se měl dostat na stejné hodnoty kolem roku 2018.
Ženeva–Würzburg Také v západoněmeckém Würzburgu bylo letních teplotních průměrů Ženevy 50. let dosaženo již v roce 2001 (tempo 6,3 kilometru ročně).
Toulouse–Ženeva Ve švýcarské Ženevě panují stejně teplá léta jako po válce v jihofrancouzském Toulouse od roku 2002 při tempu 7,3 kilometru ročně.
Madrid–Toulouse Madridská léta „a la 1950“ se do Toulouse přibližovala tempem 11,2 kilometru ročně.
Jak se k tomu autor dopočítal? Regresní analýzou údajů z jednotlivých meteorologických stanic od padesátých let do roku 2011 vypočetl rok, kdy bylo dosaženo nebo kdy bude teoreticky dosaženo stejných letních teplotních průměrů jako v každé předchozí stanici od počátku každého řetězce. Vzdálenosti jsou kalkulovány jako roční posun v kilometrech protřebný pro protažení jednostupňové izotermy severním směrem (izoterma spojuje místa se stejnou teplotou, v tomto případě zvýšení teploty o jeden stupeň Celsia).
Zdroj: Martin Beniston, Institute for Environmental Sciences and Department of Physics, University of Geneva, International Journal of Climatology, 2013
Malaga–Madrid Malažská „padesátá léta“ se do Madridu dostala svižným tempem 12,9 kilometru za rok již dávno (1984), ale to neznamená, že by v Madridu sklízeli banány, v zimě tam dovede pěkně mrznout.
Lisabon–Bordeaux Na stejné průměrné letní teploty (červen až srpen), jaké panovaly v Lisabonu v 50. letech, si už v Bordeaux nějakou dobu zvykají. Lisabonské léto se přibližovalo tempem 8,3 kilometru na jeden stupeň Celsia ročně.
Boardeaux–Beauvais Léta v tomto severofrancouzském městě se budou podobat těm z Bordeaux v roce 2020, při ročním tempu 4,4 kilometru.
O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz
