V posledních měsících zažíváme nebývalý rozvoj vesmírného průmyslu. Tím
hlavním akcelerátorem byl bezesporu první let soukromé společnosti s lidskou
posádkou k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), o níž se se svou lodí Crew
Dragon postarala americká firma Space X miliardáře Elona Muska. Jen pár dní
poté tatáž společnost poprvé úspěšně odlepila od země i svou obří vesmírnou loď
Starship SN-5, jejímž úkolem není do budoucna nic menšího než cesta na Mars.
Česko přitom nechce být pozadu. Ve stínu těchto úspěchů se v tuzemsku odehrává řada projektů, které mají ambici k dobývání vesmíru výrazně přispět. Zárodky českého „kosmoprůmyslu“ přitom můžeme hledat už v roce 2008, kdy České republika pod dohledem veterána vesmírného průmyslu Karla Dobeše vstoupila do Evropské vesmírné agentury (ESA).
Dobeš dlouhé roky sbíral zkušenosti v Německu, kde působil v projektech
zapojených do vesmírného průmyslu. Po listopadu 1989 využil své zkušenosti i na
české půdě a i díky němu dnes v Praze sídlí evropská agentura GSA spravující
družicový systém Galieo a příští rok se k ní přidá i nová Agentura EU pro
kosmický program.
Výrazný růst
Projekty mohou české firmy získávat hlavně díky členství České republiky v
ESA, skrze níž se mohou ucházet o jednotlivé zakázky. Členské země pak posílají
do ESA příspěvky, jejichž drtivá většina se formou projektů vrátí zpět do země
původu. Právě členské příspěvky České republiky byly dlouhé roky na nízké
úrovni, ještě v roce 2014 vláda do ESA posílala „jen“ 374 milionů korun ročně. Od
příštího roku by se však český příspěvek měl vyšplhat až na 1,5 miliardy korun.
Strmý nárůst není náhodný, mimo jiné se odvíjí od toho, jaké projekty jsou české firmy schopny zvládnout. Česká delegace v ESA tak musí své kroky a vyjednávání úzce koordinovat se zástupci českého průmyslu, aby společně zvolili vhodné programy. „Spolupráce se státním sektorem probíhá velmi rozumně. Koordinační role se chopilo ministerstvo dopravy, které postupně cizeluje celý český kosmický ekosystém,“ pochvaluje si spolupráci se státní správou Josef Kašpar z Výzkumného zkušebního a leteckého ústavu (VZLÚ).
Důvodem zmíněného růstu příspěvku mimo jiné je, že české firmy pohybující se
ve vesmírném průmyslu udělaly za poslední roky velký pokrok a mohou se zapojit
do rozmanitější škály projektů. Pro lepší srovnání: v roce 2008 se do ESA
projektů zapojilo pouze 15 českých firem, o deset let později to bylo již 60
firem zaměstnávajících okolo 600 zaměstnanců a během dalších 18 let by pak
podle Svazu průmyslu a dopravy mohlo v tuzemském vesmírném průmyslu vzniknout
dalších 1200 míst.
Problémové financování
Potenciál by přitom podle oslovených odborníků mohl být i větší. „Využívají
se pouze prostředky, které formou ‚georeturnu‘ získávají naše firmy zpět z
příspěvků ČR do ESA. A to je zatraceně málo,“ říká již citovaný Kašpar z VZLÚ.
S problémovým financováním vesmírných projektů souhlasí i Lukáš Sobotka ze
společnosti Frentech Aerospace, která se podílí na vývoji mechanismu solárních
panelů pro americké satelity Iridium Next. „Ze základního požadavku ESA
vyplývá, že je možné pracovat s maximálním ziskem osm procent. U některých
projektů je povolen zisk dokonce nula procent a u dalších je povinná spoluúčast
firem deset nebo také padesát procent. ESA předpokládá, že si to firmy musejí
vynahradit u jiných komerčních projektů nebo zakázek,“ vysvětluje hlavní
problém Sobotka.
Richard Pavlica z kunovické firmy 5M popisuje zkušenosti z jiného úhlu
pohledu. „Na základě šetření ESA se zafixují mzdy pro dané pozice na
následující období. Může to být limitující zejména v rozvojové fázi, kdy
potřebujete nutně zaměstnat experty, jež nemáte a potřebujete je, ale jste
přitom vázaní úrovní mezd, které nyní máte,“ komentuje těžkosti průmyslu.
Nejsou lidi
Jistou drobnou zvláštností vesmírného odvětví v Česku je fakt, že na rozdíl například od Německa nebo jiných západních zemí u nás nepůsobí žádná vysoká škola, která by nabízela specifický obor zaměřený pouze na vesmírné inženýrství. Tyto obory jsou v českých zvyklostech vždy spojeny s oborem letectví. Přesně tak jako samotné firmy. S lehkou nadsázkou by se tedy dalo konstatovat, že v České republice se vesmírné inženýrství realizuje bez vesmírných inženýrů.
| České hvězdičky |
| Zřejmě nejznámější českou „kosmofirmou“ je brněnská společnost SAB Aerospace, která proslula vývojem unikátního dispenzeru - nosiče satelitů pro raketu Vega. Brněnský komponent je schopen dopravit na oběžnou dráhu naráz 15 satelitů, což je značný rozdíl oproti běžným nosičům, které většinou unesou pouze satelity dva.
Právě díky brněnským inženýrům se poprvé v historii na raketě startující do vesmírných končin objeví i česká vlajka. Raketa měla původně odstartovat už na konci minulého roku, dosud ale z kosmodromu ve Francouzské Guyaně nevzlétla. Za zmínku stojí i společnost Sprinx využívající data z družic k mapování vody a sněhu nebo klatovská ATC Space, která vyvíjí a vyrábí pomocné motory na nejnovější model rakety typu Ariane. |
Pro budoucí rozvoj tohoto odvětví v České republice by tak mohlo být
výhodné, pokud by na některé vysoké škole vznikl úzce profilovaný obor. Pokud
se však podíváme do oficiálního vládního dokumentu, tak v něm přílišný akcent
na rozvoj vzdělání nenalezneme. Na druhé straně Kašpar z VZLÚ říká, že vytvořit
úzce profilovaný obor je při komplexnosti vesmírného průmyslu těžký úkol. „Je
to velmi multidisciplinární obor, který se velice těžko sváže do jednoho oboru
na vysoké škole.“
Některé zaměstnavatele z oboru tak nevyhnutelně sužuje nedostatek
potenciálních zaměstnanců. „Máme nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, ale
chybí i lidé bez kvalifikace v oborech vesmírných technologií,“ hodnotí situaci
Petr Bareš z České vesmírné aliance, která sdružuje 17 zaměstnavatelů z českého
prostředí. Podle Bareše je však problém i fakt, že audity ESA tlačí výši
maximální odměny za práci na konkrétních projektech až na čtvrtinu německých
platů.
Šéf České vesmírné aliance se tak obává, že by s rozvojem a se zvýšenou kvalifikací
tuzemských odborníků na kosmické technologie mohli přijít bohatší a zavedenější
firmy ze Západu a experty se zkušenostmi jednoduše přetáhnout k sobě. Lákání
zavedených zahraničních firem by tak podle Bareše mohlo být ve srovnání s
českými malými až středními podniky věnujícími se vesmírným technologiím
nezdravě zvýhodněno.
