České 3D tiskárny Prusa jdou na dračku

Kousek od Negrelliho viaduktu montuje česká softwarová firma nejpoužívanější 3D tiskárny na světě.

Josef Průša stojí na začátku hvězdného příběhu. Před pár lety dostal od otce dvě stě tisíc, aby si založil firmu, příští rok už v ní protočí miliardu korun. Tím skvělým byznysem je budoucnost, konkrétně výroba 3D tiskáren. Typ Průša I3, který se rodil v několika malých kancelářích v pražském Karlíně, je dnes nejpoužívanější 3D tiskárnou na světě. „Nejsme česká firma, jsme firma internetu,“ říká podnikatel, nadšenec a jeden z čelných představitelů komunity, která 3D tisk vyvíjí a přenáší do praktického života.

Jak jste se ke 3D tisku dostal?

Řešil jsem tehdy vlastní specifický problém. Věnoval jsem se elektronické hudbě a chtěl si postavit controller, abych byl schopen při vystoupení hudbu různě modifikovat. Sháněl jsem součástky a jako nejjednodušší způsob mi vyšlo si je vyrobit na 3D tiskárně. Sedl jsem tedy k internetu a začal zjišťovat, jak se taková tiskárna vyrábí. Protože jsem byl začátečník a všechno mi přišlo složité, začal jsem tu její výrobu zjednodušovat. Všechny ty triky jsem pak nasdílel a lidé, co si tu tiskárnu také stavěli, začali místo původního postupu využívat ten můj. A to je vlastně celý příběh toho, kde se vzaly tiskárny Průša.

Dnes je vaše tiskárna I3 podle statistik 3D Hubs nejpoužívanější na světě. Je to jen tou jednoduchostí, nebo kroků vedoucích k tomuhle cíli muselo být víc?

To se špatně analyzuje. Důležitým krokem bylo určitě také jméno, i když na začátku jsem si to příliš neuvědomoval. Zjednodušovacích projektů na tiskárny existovalo více, ale všechny měly nezapamatovatelná jména. Začal jsem používat své příjmení u modelu Prusa Simplifies Mendel a ukázalo se to jako výhoda. Když se lidé bavili v online diskusích, začali ho používat také, protože to pro ně bylo snadné. Tím jsem získal mezi ostatními výhodu. Upřímně řečeno, když jsem to před pár lety z obýváku sdílel, nečekal jsem, že se stane tohle, co zažíváme.

Zajímavostí vaší tiskárny je, že se také dokáže sama vytisknout. Tenhle nápad přišel jak?

To je součást projektu RepRap, do kterého ta tiskárna zapadá. Aktuálně se ale nesnažíme zvyšovat procento tisknutých součástek. Zbytek jsou běžně dostupné věci, které seženete kdekoli.

Komplety k sestavení 3D tiskáren firmy Prusa putují do celého světa. (Foto: Tomáš Novák)

Tiskárny koneckonců tisknete i tady v Karlíně. Jaké jsou výhody téhle vaší farmy?

Jde o úsporu nákladů. Té tiskárně je jedno, jestli tiskne obyčejnou kostku nebo složitější model. Hlavně můžeme velice pružně reagovat, pokud je potřeba součástku upravit nebo vylepšit.

Kolik tiskáren se tady samo vyrobí?

Máme aktuálně převis objednávek nad výrobou, zákazníci čekají asi tři týdny na dodání. Představili jsme totiž novou verzi a zájem se ztrojnásobil. Na padesáti našich tiskárnách jsme schopni vyrobit šedesát dalších každý den. To je za měsíc kolem 1800 tiskáren.

Dokážete odhadnout, kolik tiskáren letos prodáte?

Jednoduše tolik, kolik dokážeme vyrobit. Bude to určitě přes deset tisíc.

Co vaši zákazníci nejvíce tisknou? Máte o tom přehled?

To nejsme schopni zjistit. Každý zákazník si tiskárnu pořizuje kvůli řešení vlastního projektu a každý je tedy unikátní. Kdyby nebyl, tak se najde někdo, kdo nabízí komerční sériové řešení. Je pár skupin, které se dají generalizovat, jako třeba modeláři, ale takových není mnoho. Hlavní výhodou 3D tisku je si tu věc personalizovat a přizpůsobit přímo vašim potřebám, což nikdo neumí lépe než vy sám.

Například?

Když jsem chodil o 3D tisku přednášet, přinesl jsem každému vytisknutou píšťalku se svým monogramem. Pak za mnou ale přišel kamarád a říkal, že to úplně nevystihuje potenciál 3D tisku. Že jsem si mohl udělat formu v Číně, na vstřikolisu vyrobit milion píšťalek a bylo by to stejné. Měl pravdu. Napříště jsem si tedy nechal poslat seznam jmen účastníků přednášky a každému jsem dal píšťalku s jeho monogramem. To už by sériově vyrábět nešlo. Tiskárně je jedno, jestli jsou píšťalky stejné nebo je každá jiná. Takové efektivity nemůže v současné době dosáhnout nic jiného, jen 3D tisk.

Jaká je budoucnost 3D tisku?

Četl jsem, že si už nebudeme nic kupovat a všechno jen tisknout. Nemyslím si, že tohle přijde v dohledné době. Spíš si budete tisknout unikátní a personalizované věci. Třeba budete chtít mít obroučky na brýle přizpůsobené vašemu obličeji a s vaším monogramem. Nebo si budete tisknout náhradní díly k domácím spotřebičům. Třeba když se vám porouchá myčka, plastové díly neseženete, protože výrobce chce, abyste si koupil novou. Přitom stačí si ho za pár korun vytisknout a myčku nemusíte vyhodit.

Kde se dá využít ještě přizpůsobivost 3D tisku?

Hodně je to v oblasti medicíny. Funguje třeba projekt e­Nable, kde si můžete zdarma stáhnout soubory a vytisknout na tiskárně velmi levnou protézu ruky. Teď kvůli tomu dokonce přijímáme vývojáře. Budeme vyvíjet protézu a bude možné si na poškozenou část ruky nasadit sondy a podle toho, jak zatínáte svaly, se bude ovládat. Taková věc stojí kolem půl milionu, tady to bude možné vyrobit za tisíce korun a každý si ji bude moci vytisknout tak, jak potřebuje. Výhoda je to zejména u malých dětí, kde se současně s jejich růstem musí protézy často měnit.

Je právě zdravotnictví tím oborem, kde cítíte největší potenciál? Je tu ještě velmi silný trh automotive a další.

Pro 3D tisk je dobrý každý obor, kde máte prototypovou nebo malosériovou výrobu. Využívají ho designéři k tvorbě modelů, což se hodí u stavebnictví, bytového designu nebo klidně i automotive. Četl jsem, že budeme jednou tisknout celá auta, ale nevidím v tom nyní nějakou komerční výhodu. Bylo by to jen pro tu zábavu, že se vytisklo auto. Dovedu si ale představit, že vám luxusnější automobilky na přání naskenují zadek a vytisknou sedadlo, aby se vám sedělo extrémně pohodlně.

Jsou tu ale i etické otázky. Hodně se o nich mluvilo v době, kdy si někdo vytiskl funkční 3D pistoli. To se dá nějak ohlídat?

Je úplný nesmysl tisknout si 3D pistoli. Je tu přece spousta daleko jednodušších způsobů, jak si opatřit funkční zbraň. Můžete v železářství koupit trubku, hřebík a kladívko a máte daleko lepší zbraň než cokoli, co jste schopen vytisknout na tiskárně, která je na bázi plastu. Existují samozřejmě drahé stroje za desítky milionů, které tisknou kov, ale ten tisk a pořízení stroje je zase daleko dražší než si koupit pistoli na černém trhu. Navíc tisíce lidí mají doma v garáži soustruh nebo frézu, kde jsou schopni si vyrobit zbraň, kterou nikdo nikdy neohlídá.

Máte nabídky na odkup firmy nebo vstup investorů, když se nyní stáváte globální firmou?

Občas nějaké nabídky chodí, ale neregistuji je. Tohle jediné mě naplňuje a nevím, co bych dělal, kdybych to tady prodal. Navíc společnost nese moje jméno a měl bych pocit, že prodávám kus sebe. Vznikla vlastně tak, že poté, co jsem odešel ze školy, mi dal otec dvě stě tisíc na založení firmy a řekl, ať víc nečekám. Všechno to, co vidíte kolem, pochází z těch prvotních peněz. Pokud by přišel nějaký investor, vzali bychom ho jen tehdy, pokud by přinesl nějaké nové zkušenosti, ne kvůli penězům.

Vrátil jste otci ty peníze?

Ano, už dávno.

Když rostete desetinásobně, máte představu o nadcházejících letech?

Přesnou ne, to ani nejde mít. Tahle firma není ani pět let stará. Můžeme být stokrát větší, můžeme být další Baťa, anebo také ne. Vidíme možná na příští rok. Tam si myslíme, že při sto zaměstnancích budeme mít miliardu obratu, a pak si budeme zakládat lokální pobočky po světě, protože řídit takové trhy, jako je USA, asi z Česka nepůjde.

Jak vás napadlo, že elektronické komponenty každé tiskárny zapojíte, vyzkoušíte a zase před odesláním rozložíte?

Tím, že jsou naše tiskárny open source, tedy takzvaně otevřený software, tak byznysově bojujeme s firmami, které prodávají klony našich tiskáren. Jsou hlavně z Číny. Když se podíváte třeba na obchod Alibaba, najdete tam dva tisíce prodejců, kteří nabízejí vlastní tiskárnu, ale pořád je to vlastně Průša I3.

Když chceme s Čínou bojovat, nemůžeme to dělat cenou. Chceme vyrábět v Česku a mít kvalitní komponenty, takže naše náklady jsou jinde. Naší zbraní je dobrá zákaznická podpora a vysoká kvalita. I když to zní jako klišé, funguje to. Nejlevnější klon naší tiskárny pořídíte za cenu kolem tří set dolarů a my stojíme 699 dolarů. Nicméně pro ten pocit, že vám někdo pomůže, a jistotu, že bude tiskárna fungovat, si ji zákazníci objednávají. Manuály navíc tiskneme v řadě cizích jazyků a i v zákaznické podpoře máme lidi, kterým můžete zavolat třeba španělsky a domluvíte se s nimi.

Vy ke stavebnicím také posíláte svým zákazníkům balíčky na přestavbu na novější verzi. To Čína asi také nedělá.

Jak říkám, funguje to. Lidé také vědí, že koupí originálu podpoří další vývoj. Každý rok díky tomu desetinásobně rosteme. V roce 2014 jsme měli obrat kolem čtyř milionů, v roce 2015 to bylo 25 milionů a letos máme jen za květen přes 11 milionů. Příští rok bychom už rádi měli miliardu.

Takže vás čeká stěhování, protože z pár kanceláří v Karlíně se už asi miliarda dělat nedá.

Je to tak. Mysleli jsme si, že najdeme nějakou starší bývalou továrnu poblíž centra, ale to se všechno teprve uvidí. Máme i záložní varianty, že bychom třeba kompletaci dílů k tiskárnám přesunuli na naše dodavatele a my bychom je jen testovali a balili.

Vaše trhy jsou kde? Je to stále převážně v Česku, nebo se to mění?

Asi přede dvěma měsíci jsme si udělali analýzu. Promítli jsme si na mapu směrovací čísla míst, kam jsme dodali za poslední rok alespoň jednu tiskárnu. Najdeme tam i země jako Saúdskou Arábii, Bahrajn, Novou Kaledonii a jednu tiskárnu si objednali i ve městě North Pole na Aljašce, kde je Santa's House.

Takže můžeme s nadsázkou říct, že Santa Claus tiskne dárky na naší tiskárně, byť jsme ji v reálu dodali o blok dál. Ale abychom to brali seriózně, většinu objednávek máme z Česka, Evropy a Spojených států, které jsou pro nás nyní největším trhem s třiceti procenty objednávek. Česko samotné má něco přes dvacet procent.

Mluvil jste o open source, tedy otevřeném řešení. Co je jeho výhodou a nevýhodou kromě toho, že vás kopírují v Číně?

Výhodou je snazší marketing. Je to také platforma, aby si zákazníci tiskárnu přizpůsobovali pro své vlastní potřeby. Lidově řečeno, mohou se v tom vrtat, což je zase prospěšné pro nás, protože můžeme produkt na základě jejich poznatků vylepšovat.

Přečtěte si o novém záměru firmy Prusa: Česká firma Prusa Research bude vyvíjet protézy rukou pro 3D tiskárny

Takže vývoj a náklady jsou rozprostřeny v celé komunitě. Samozřejmě jsou i nevýhody. Třeba společnost MakerBot se po příchodu investora uzavřela a celé to šlo dolů. Přechodem ke closed source modelu proti sobě totiž poštvala své skalní fanoušky. Uzavřením nejsou velké firmy také schopné rychle reagovat na změny trhu. Každou chvíli je v tomhle oboru něco nového. My jsme třeba novou tiskárnu vyvinuli za tři měsíce, což byla, musím říct, opravdu jízda.

Zmínil jste komunitu RepRap. Jak funguje?

Můžete si to představit jako skupinu lidí, které baví 3D tiskárny. Je spousta lidí, kteří tiskárnu používají jen jako produkt, a pak jsou další, kteří přemýšlejí, jak tiskárnu využít nebo jak ji vylepšit, a pak to všechno sdílejí na různých webových stránkách. Když to odlehčím, tak je to vlastně takový klub radioamatérů.

Trh 3D tisku je na úplném začátku a roste raketově. Vidíte nějaký jeho strop?

Tím, jak hodně edukujeme ostatní, podporujeme RepRap komunitu, natáčíme videa, tak tím si trh nafukujeme. Přidáváme do něj další lidi, kteří až dosud nebyli tak technicky zdatní. Ukazujeme jim 3D tisk jako reálnou možnost.

Takže myslím, že 3D tisk bude tak velký trh, jaký si ho uděláme. Každopádně bude ohromný. Není všeobjímající, ale vedle fréz, soustruhů a dalších nástrojů na obrábění to bude další silný konkurent. Navíc je to čistá technologie, kterou můžete mít doma a ovládat ji může i dítě.

Přečtěte si i o dalších úspěších českých firem:

Tomáš Kolář: Linet nebudu měnit

Olympionici v Riu budou sedět na českých lavičkách