Není žádný důvod k tomu, aby společnost České aerolinie zůstala ve vlastnictví státu. Česko je už tak malá země, že nemůže mít nějaké mimořádné politické zájmy v rovníkové Africe nebo v Karibiku.
Pokud jde o běžné komerční linky po Evropě a do přilehlých oblastí, kdyby ČSA po privatizaci zkrachovaly, deset společností by je chtělo nahradit. Vláda zde není od toho, aby se starala o dopravu rekreantů k moři, a není její povinností zajišťovat leteckou přepravu odborníků na konferenci do Londýna. To vše může čistě soukromá firma zvládnout přinejmenším stejně dobře.
Státní od dvacátých let
Na druhou stranu však neexistuje žádný důvod, proč by aerolinie musely za každou cenu přejít do soukromého vlastnictví. Privatizace zde neznamená návrat k původnímu stavu. Zkratka ČSA nejprve znamenala Československé státní aerolinie. Ve dvacátých letech to bylo zcela logické. Rozdíl mezi vojenským a civilním letadlem byl tehdy mnohem menší a stát chtěl mít možnost „zmobilizovat“ také dopravní stroje. Rychlé spojení se vzdálenou východní částí mladé republiky bylo navíc považováno za záležitost strategického významu.
Dalším důvodem, proč někdejší ministerstvo veřejných prací prosadilo vznik státního podniku, byly předcházející krachy soukromých leteckých společností. Slovo „státní“ v názvu nové firmy mělo být synonymem výrazů spolehlivý a seriózní. Tehdy byla jiná doba. Lidé svému státu věřili.
Závod s jedním účastníkem
Ani dnes neplatí automaticky, že soukromník je vždy lepším vlastníkem než stát. Zákazníci některých ryze soukromých leteckých společností by mohli dlouze vyprávět nedávné strastiplné zážitky z nekonečného čekání v letištních halách, zatímco letadla ČSA stále létají.
V soutěži o akcie ČSA nyní zůstal jediný uchazeč, konsorcium firem Unimex a Travel Service. Ruský Aeroflot vláda do finále nepustila z bezpečnostních důvodů. Favorizovaná společnost Air France-KLM ze soutěže odstoupila, jako by si náhle vzpomněla, jak neslavně skončil první francouzský pokus o převzetí ČSA. Ministerstvo financí ale nyní nemůže říct, že tendr končí, protože závod s jedním účastníkem není žádným závodem. Mohly by následovat arbitráže a při nich by stát mohl přijít přinejmenším o stejnou částku, za kterou chce akcie prodat. Nedělejme si však iluze, že reálná hodnota společnosti je závratná.
Jedna z postav filmu Báječní muži na létajících strojích se vyjádřila zcela přesně: „Kdyby Bůh chtěl, abych létal, tak by mi dal křídla!“ V době hospodářských potíží se tímto heslem řídí stále více lidí.
