Inovace jsou v obranném průmyslu naprosto klíčové pro udržení konkurenceschopnosti na světových trzích. Řada českých výrobců patří k evropské či světové špičce a jakékoliv zpomalení v oblasti vývoje by je z této špičky vyřadilo.
Vlajkovou lodí českého obranného průmyslu jsou pasivní sledovací systémy od pardubické firmy ERA, které umí sledovat vzdušné cíle protivníka, aniž by o tom věděl. Jejich nevýhodou donedávna bylo, že uměly sledovat pouze letouny s určitou zapnutou částí elektronických systémů. Díky významným investicím do vývoje se firmě podařilo vytvořit systém, který si i s vypnutou elektronikou umí poradit.
Jak je na tom tuzemský obranný průmysl z hlediska exportní výkonnosti?
Ve srovnání s minulými roky se oboru daří, za posledních patnáct let se export téměř zdesetinásobil. Naše vývozy nicméně výrazně limituje fakt, že nemáme přímý přístup k námořním přístavům.
Co to konkrétně znamená?
Pro uskutečnění obchodu českým firmám nestačí národní exportní licence, ale musejí žádat o tranzitní licenci orgány cizích zemí. Součástí žádosti je i předání veškerých podkladů k uskutečňovanému obchodnímu případu, tedy obchodně velmi citlivých dat. Dle našeho názoru jsou tím obchodně znevýhodňovány ty země, které nemají moře. Letecká přeprava není řešením, protože dodávky výrazně prodražuje. Bez zrušení tranzitních licencí okolními zeměmi nikdy nebudeme exportovat v tom rozsahu, v jakém jsme obchodně schopni.
V jakých zemích se letos podle vás chystají zajímavé příležitosti?
Jakékoliv veřejné deklarování zajímavých obchodních příležitostí či významných projektů je jen nahrávání zahraniční konkurenci. V každém oboru totiž probíhá skrytá průmyslová špionáž ze strany zahraničních konkurentů. Tato špionáž se ovšem netýká pouze technických řešení, ale mnohdy konkurence cílí hlavně na zjišťování připravovaných obchodů, cen, objemů a dalších obchodních podmínek.
V čem, resp. v jakých oblastech mají naše firmy ve srovnání s nejúspěšnějšími světovými vývozci rezervy?
Začal bych silnou stránkou českých firem, která jim mnohdy umožňuje porážet na zahraničních trzích nadnárodní koncerny. Je to schopnost vyhovět zákazníkovi v plném rozsahu jeho technických potřeb. České firmy umějí zaintegrovat jimi dodávanou technologii do již fungujících systémů. Bývají velmi flexibilní a starají se o již dodané technologie po celou dobu jejich životnosti. Další naší výhodou je, že Česko nemá na rozdíl od velmocí touhu ovlivňovat místní politickou situaci a podobně. Slabá místa pak bývají v nižší kapitálové vybavenosti českých firem a nedostatku kvalitních pracovníků.
V čem našim firmám pomáhá stát a jakou podporu by ještě potřebovaly?
Bez masivní státní podpory se neobejde obranný průmysl žádné země. Pro českého výrobce je klíčové, aby jeho výrobek používaly vlastní ozbrojené síly. Bez domácí reference je export téměř nemožný. Další významnou podporou bývají zahraniční cesty vysokých vládních činitelů společně se zástupci firem obranného průmyslu. V neposlední řadě je to mnohdy mravenčí práce pracovníků zastupitelských úřadů, přidělenců obrany či zaměstnanců agentury CzechTrade.
PDF verze březnového čísla magazínu Export a podnikání ke stažení
