V tuzemském kosmickém průmyslu je několik špičkových firem, jejichž produkty snesou srovnání se světovou špičkou. A dají se komerčně využít
Ve vesmíru létají tisíce součástek, které vyrobily české firmy. Od malých filtrů, které nasávají vesmírnou atmosféru, přes kondenzátory na vozítku Curiosity, který jezdí po Marsu, až po mechanická zařízení, která umožňují otevírání a zavírání solárních panelů.
České mozky“ se přitom prosazují i v Mekce vesmírného průmyslu Spojených státech, které jsou pionýrem v komerčním výzkumu a dobývání vesmíru. Důkazem toho je osmatřicetiletý absolvent pražského Českého vysokého učení technického Ondřej Doule, který už řadu let působí jako architekt vesmírných obydlí na Floridském technologickém institutu. Jeho nafukovací domy“ mají putovat na Měsíc a později na Mars.
Jeden z nich chce Doule přivézt v září do Česka v rámci dnů NATO. Lidé si na tomto simulátoru planetární základny budou moci vyzkoušet, v jakých podmínkách pobývají kosmonauti ve vesmíru. „Náš vliv na masovou výrobu zatím není tak velký, ale i my teď chceme díky spolupráci v rámci Česka směřovat k levnějšímu a dostupnějšímu prototypu,“ popisuje Doule s tím, že cena 50 milionů korun za jeden vesmírný habitat by měla jít časem hodně dolů. Doule by rovněž rád postavil na Ostravsku za 180 milionů zábavní a vzdělávací park zaměřený na kosmonautiku, kde se bude možné prolétnout“ v jakékoli kosmické lodi.
Česko přesto zůstává zemí Magionu, první družice tuzemské výroby, která vyletěla na oběžnou dráhu v roce 1978, a po ní následovaly ještě čtyři. Dvě z nich dodnes kolem Země ještě krouží, i když jsme s nimi už dávno ztratili spojení. Když nic, je to důkaz, že tuzemské kosmické firmy jsou špičkou ve výrobě fyzických součástek, které musejí splňovat často extrémní požadavky, vydržet obrovské přetížení, start rakety, vibrace či být odolné vůči radiaci.
Brněnský klan
Jednoznačně komerčně nejúspěšnější je brněnská firma Frentech Aerospace, která vyrábí hlavně pro vesmírné družice.
V roce 2013 například vyhrála tendr na vývoj a výrobu mechanismu na otevírání solárních panelů pro americké satelity Iridium Next. Je to klíčový prvek, na kterém závisí úspěch celého projektu, jelikož v kosmu už není možnost díly opravit. Satelity by zůstaly bez energie a projekt na rychlejší datové přenosy za 2,5 miliardy eur by byl na odpis.
Máme teď ale větší projekt, dohromady za 2,4 milionu eur, struktury kryostatu. Zjednodušeně řečeno je to technicky velmi sofistikovaná skříňka, do které další firmy zamontují optiku a elektroniku,“ říká šéf Frentechu Pavel Sobotka. Jeho firmě létá“ v kosmu už řada součástek. Na družici Exomars 2016 Evropské kosmické agentury (ESA) dodávala HEPA filtry, které, jak název napovídá, nasávají atmosféru, jež se poté analyzuje.
Sobotka je nicméně přesvědčen, že tato část průmyslu ještě velmi zaostává za svým potenciálem. V Česku nemůže existovat firma, která by se věnovala kosmickému průmyslu stoprocentně. Kosmické projekty mají neustále zpoždění, přičemž do nich musíte investovat. Rizikovost je dána i tím, že se Česko k podpoře kosmického průmyslu nestaví dvakrát dobře,“ říká s tím, že čtyři pětiny z téměř 250milionového obratu firmy tvoří zakázky pro letecký průmysl, hlavně pro Airbus.
Každý, kdo má něco společného s kosmickým průmyslem, vždycky nakonec stočí řeč na Evropskou kosmickou agenturu.
Je to nezávislé sdružení řady států (viz grafika) s ročním rozpočtem 5,3 miliardy eur (1,4 bilionu korun), které zadává soukromým firmám komerční projekty.
Česko do jejího rozpočtu přispívá necelým jedním procentem (loni to bylo kolem 18 milionů eur), méně než Rumunsko či třeba sousední Polsko. Peníze, které každý stát dává, přitom putují vždy zpět do země původu. Čím víc jednotlivá země přispívá, tím více projektů se jejím firmám otevírá. Potenciál je v tom, že jako člen ESA se můžeme zúčastnit velkých projektů. Můžeme najít nějaké místečko. Je to turbo. Prostřednictvím ESA získají naše firmy potřebné reference a také technologie jsou nám přístupné,“ říká matador tuzemského kosmického průmyslu Petr Bareš, který vede Českou vesmírnou alianci, což je asociace firem z oboru.
Na projektech ESA se podílejí téměř všechny tuzemské kosmické firmy. Například další z „brněnského klanu“, G. L. Electronics, pracuje hodně na italských projektech, pro něž vyráběla kabely a rozvody elektrické energie a dat pro družici Lares, a dále pro raketu Vega, která byla vyvinuta v Evropě a nyní se staví.
Na ESA nedá žádný z výrobců dopustit. Díky spolupráci s ESA jsme podepsali kontrakty přímo se zákazníkem, což by bylo ještě před pár lety naprosto nemyslitelné,“ říká Marek Šimčák z firmičky CSRC, která pracuje mimo jiné pro výrobce letadel Airbus.
Kdyby stát začal přispívat do agentury ESA víc, podpořil by rozvoj tuzemských firem, které by pak samy zainvestovaly a rozvíjely se. Členství v ESA navíc umožňuje České republice přístup k technologiím, které používají ostatní členové. Ani návratnost kosmických dotací“ nemusí být špatná: podle Národního kosmického plánu se v oboru pohybuje od dvojnásobku do čtyřnásobku investovaného kapitálu. Nicméně současný ministr dopravy Dan Ťok, pod něhož kosmický průmysl v Česku spadá, není podle firem oboru příliš nakloněn.
Mezi zeměmi, které přispívají do ESA, není Česko zrovna nejštědřejší
Když měl podepsat podporu pro český satelit, který má zanedlouho vyletět, neudělal to, i když by ho to nic nestálo. Satelit tedy poletí pod záštitou Belgie,“ stěžuje si dlouholetý odborník z průmyslu, který si nepřál zveřejnit jméno. Kritika se však ozývá i z vlastních řad.
Firmy jsou zhýčkané. Nejsou ještě zvyklé do kosmonautiky investovat vlastní peníze. Hůř se tam vidí potenciál,“ říká Michal Václavík z Czech Space Office. Podle něho by mělo vzniknout uskupení firem, které by nevyráběly jen jednotlivé součástky a nepaběrkovaly na mezinárodních projektech, ale daly by dohromady komplexnější produkt. Firmy teď dělají drobnosti. Kdyby se spojily, mohly by při troše vlastních investic vyvinout nějaký systém pro družice, například motor pro orientaci družic. Schopnosti tady v Česku na to jsou. Měly by tak něco, co se už dá prodávat. Kdyby zainvestovaly, mají produkt,“ tvrdí.
Podobný názor má jeho šéf Jan Kolář, dlouholetý výzkumník a propagátor kosmonautiky v Česku. Ten prosazuje, aby se firmy soustředily na výzkum a přicházely například s vlastními družicemi.
Dva kohouti
Žádný píseček však není dost malý na to, aby na něm nevznikly třenice. Ostrý spor o budoucí podobu kosmického průmyslu v Česku vedl s Kolářem Petr Bareš z České vesmírné aliance. „Udělat malý satelit není žádný zázrak. Umí to každý. Peníze na tom ale nevyděláte,“ oponuje. Abychom rozvinuli průmysl, musíme jít komerční cestou, jak nás k tomu nabádá i ESA, tj. nedělat něco, co poletí jednou za třicet let na Mars, ale něco, v čem jsou peníze,“ horlí Bareš, který v roce 1968 emigroval a pracoval v kosmickém průmyslu ve Velké Británii, Španělsku a dlouhé roky v Německu právě pro ESA.
Malé satelity dnes dělají i týmy studentů na univerzitách po celém světě, takže je v nich komerční potenciál velmi malý. Podle Bareše musíme hledat tržní mezery, kdy můžeme být žádanými experty na špičkové světové úrovni. Jako třeba tuzemská firma AVX, která vyrábí nenápadné kondenzátorky z tantalu. Ty patří ke světové špičce a používá je například rover Curiosity na Marsu, ale zároveň se uplatní v mobilech. Jsou například ve všech telefonech Blackberry.
Součástky od české firmy byste mohli najít i na marsovském vozíku Curiosity
Oba vesmírní kohouti“ přitom mají úspěšné firmy, které se dokázaly prosadit. Barešova softwarová firma Iguassu Software Systems pracuje v oboru satelitní navigace. „Navigace je závislá na tom, jak dlouho k vám letí signál. Je tam spousta rušivých vlivů v atmosféře. Existuje ale systém, který je dokáže odstranit, a na tom se podílíme my. Náš software zlepšuje přesnost měření. Je to i v některých navigátorech. Teď se tento náš produkt pokoušíme prodat do Japonska,“ líčí.
Kolář se zaměřuje na aplikaci vesmírných výdobytků pro použití na Zemi. Vybudoval pražskou firmu Gisat, která je tuzemským pionýrem v oblasti dálkového průzkumu a tvoří pro zákazníky rozličné mapy.
Mohou sloužit například zemědělcům, kteří chtějí během roku zjišťovat stav úrody, jak dobře zaseli nebo jestli jejich pole není přehnojené. Zákazníkem Gisatu je ale i Evropská unie, respektive tuzemský Státní zemědělský intervenční fond, který kontroluje dotace zemědělců. Pomocí map zjišťuje, jestli jsou pole osetá, či nikoli. Dotace jsou přiděleny na jednotlivá pole, těch jsou statisíce a zkontrolovat je není v lidských silách. Namátkově se tedy kontroluje vzorek, což se musí provádět v určité vegetační době. Celá zakázka je asi za 1,5 milionu korun,“ říká Kolář, který už firmu předal pokračovatelům v rodině.
Vizionář Elon
Gisat je představitelem firem, které už nepracují přímo v kosmu, ale bez družic by nemohly fungovat. Data ze zhruba 2300 funkčních satelitů, které obíhají Zemi, slouží v současnosti k mnoha věcem. Nejběžnější jsou telekomunikace, kde se jedná o přenos hlasu a čím dál víc firemních dat. Bez družic by se neobešly ani mezinárodní finanční trhy, na nichž se obchoduje nepřetržitě. Celé meteorologické zpravodajství je závislé na družicích.
Data slouží ke sledování stavu atmosféry, jejího chemického složení, sledování klimatických dat. Bez družic bychom neznali teplotní profil planety, to samé se týká povrchů Země a oceánů.
Surová data z družic přicházejí často zadarmo. Důležitý pro komerční využití je tak nápad. Například česká firma Sprinx vyvinula software na mapování vody a sněhu. Jejich aplikace využívá reálná data. Vyberete si území, které vás zajímá, a zjistíte, kolik vody je v půdě. Podle toho lze poznat, na kterých místech hrozí při tání sněhu povodně. Projekt byl vytvořen původně pro ESA, ale je teď volně dostupný.
Podle Koláře však teď přichází doba, kdy se kosmické technologie a znalosti dostaly na tak vyspělou úroveň, že začínají prosakovat do soukromých komerčních firem. Zatím ale jen ve Spojených státech.
Mezi průkopníky patří Elon Musk a jeho firma SpaceX. Americký miliardář nedávno oznámil, že do roku 2018 chce prostřednictvím společnosti SpaceX vyslat kosmickou loď na Mars. Moderní verze jeho kosmické lodi Dragon má být schopna přistát kdekoli ve sluneční soustavě. Kalifornská společnost SpaceX už lodě Dragon využívá pro přepravu nákladu k Mezinárodní vesmírné stanici a příští rok se očekávají první pilotované starty. Má to být první krok ke kolonizaci Marsu.
Velké plány mají také Číňané, kteří chtějí postavit základnu na Měsíci už za dvacet let. Firmy, které se chystají dobývat vesmír, mají od loňska důvody k optimismu.
V listopadu totiž přijala vláda Spojených států zákon o těžbě ve vesmíru. Z Měsíce tak lze dostat nejen cenné kovy, ale třeba i helium-3, určené pro jaderné elektrárny budoucnosti. Navíc je tam snesitelnější prostředí než na dně oceánů.
Nyní tedy funguje ve vesmíru stejná právní zásada jako u rybaření v mezinárodních vodách: co dokážete ulovit, je vaše a můžete to prodávat. Jenže budete potřebovat nějakou základnu, z níž budete operovat, kde budete bydlet. A právě to by pro mnohé kosmické dobyvatele mohl vyřešit český architekt Ondřej Doule.
České firmy, které podnikají ve vesmírném byznyse:
Přečtěte si, co si o letu na Mars myslí Elon Musk:
