MILAN RICHTR, ŘEDITEL LÁZNÍ LIBVERDA Severočeské Lázně Libverda jsou od roku 1992 v soukromých rukou. Mají za sebou zahraniční kapitál, přesto se nemohou rozvíjet, jak by chtěly. Ředitel lázní Milan Richtr říká: „Ve státem dotovaném lázeňství přetrvává totalitní struktura!
MILAN RICHTR, ŘEDITEL LÁZNÍ LIBVERDA
Severočeské Lázně Libverda jsou od roku 1992 v soukromých rukou. Mají za sebou zahraniční kapitál, přesto se nemohou rozvíjet, jak by chtěly. Ředitel lázní Milan Richtr říká: „Ve státem dotovaném lázeňství přetrvává totalitní struktura!“
* Jak se díváte na dnešní konkurenci v českém lázeňství? Existuje vůbec nějaká?
V současném lázeňském prostředí se o konkurenci nedá hovořit. Je omezena restrikcemi ministerstva zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami.
* Čeho se týkají tato omezení?
Podle vyhlášky ministerstva jsou pro každé lázně určené léčebné indikace, ve kterých má příslušný pacient nárok na komplexní nebo příspěvkovou lázeňskou péči. Tento indikační seznam se za posledních osm let nezměnil.
* Co to pro lázně znamená?
Klienti všech zdravotních pojišťoven jsou posíláni s určitým onemocněním jen do určitých lázní. Proto ani konkurence nemůže vzniknout. Současný systém vytváří anti-prostředí pro zavádění nových léčebných metod, pro posilování lázní o specializovaný personál, pro investiční rozvoj i pro koncepční práci.
* V čem je situace tak vážná?
S rozvojem léčebných výkonů narůstají i požadavky na rehabilitační péči, a to zejména u skupiny nejobtížnějších pacientů, kteří prodělali mozkové příhody, těžké úrazy apod. Tito pacienti vyžadují personálně i přístrojově náročnou péči a žádný podnikatelský subjekt nebude investovat do takto složitého vybavení, když mu ministerstvo zdravotnictví nepovolí rozšíření indikačního seznamu o danou specializaci.
* Lázně tedy nemají stejné šance?
V konečném dopadu to může znamenat situaci, že například pacient s indikací neurotické poruchy má v některých sanatoriích nárok na částečnou úhradu léčby a v jiných plně hrazenou péči. Stejný problém se týká i řady běžných nemocí, kde postrádám důvod, proč v některých personálně i přístrojově vybavených lázních má pacient péči jen částečně hrazenou a v jiných hrazenou plně.
* Kdo může současný stav změnit?
Partnerem pro vytváření tržního prostředí by měly být zdravotní pojišťovny, které by měly transparentně a individuálně sjednávat ceny, domlouvat objem klientely. Tyto mechanismy by určitě snížily cenu za poskytovanou lázeňskou péči. Podle mého názoru přinese optimální model až změna podmínek schvalování lázeňské péče.
* Kvalitní služby a nízké ceny pacienty nepřilákají?
Na základě mých zkušeností standardní způsob marketingu není cestou ke zvýšení poptávky ani při nabídce velmi dobrého produktu za nízkou cenu. Proto si myslím, že se české lázeňské prostředí nechová dostatečně tržně.
LÁZNĚ LIBVERDA
Severočeské Lázně Libverda vznikly na přelomu 16. a 17. století. Největšího rozkvětu dosáhly začátkem 20. století, kdy patřily šlechtickému rodu Clam Gallasů. Z tohoto období je také většina současných staveb lázní. Po 2. světové válce došlo ke konfiskaci majetku a odsunutí zaměstnanců, neboť to byli výhradně Němci. Za socialismu spravovaly majetek Československé státní lázně Teplice. Velmi zanedbaný ústav koupil ve velké privatizaci v roce 1992 obchodník a finančník Alexandr Seidl, český exulant z roku 1967. Vstup nového vlastníka umožnil společnosti novou úvěrovou strategii nutnou pro investiční rozvoj. Převážnou část pacientů dnes tvoří klienti českých zdravotních pojišťoven, které doplňují především němečtí samoplátci.
Foto autor| foto: Lázně Libverda
Foto autor| foto: ČTK
