Bývalý šéf portálu Atlas.cz pracuje pro internetový gigant Google
Byl jedním z prvních manažerů české pobočky Microsoftu, pak šéfoval portálu Atlas.cz, následně s několika kamarády rozjížděl softwarovou start-up firmu, již poté koupil Microsoft, a nyní pracuje pro největší internetovou firmu světa Google. Za 35 let života toho zatím Jaroslav Bengl stihl poměrně hodně. Dnes má v evropské vývojové centrále Googlu, sídlící ve švýcarském Curychu, na starost rozvoj produktů pro český trh. „Valná většina produktů vyvíjených v Curychu je věnována geografickým projektům a lokalizačním službám, proto se kromě jiného starám o Google maps pro Českou republiku,“ říká skromně Bengl. Ve skutečnosti je prvním česky mluvícím produktovým manažerem v internetovém gigantu, proto jako business product manager, jak zní přesný název jeho pozice, dostal na starost i vývoj nových, zatím utajovaných služeb, které chce Google uvést na český trh.
Mapy jako osud
Rodák z Roudnice nad Labem vystudoval ekonomii na Západočeské univerzitě v Plzni a brněnské Masarykově univerzitě. Po studiích založil s několika známými společnost Švamberk NET poskytující technické a internetové služby v IT oblasti. V létě 1997 ho zlákala největší softwarová firma světa Microsoft. V české pobočce vystřídal několik pozic, až se vypracoval na manažera týmu poskytujícího služby firemním zákazníkům. Po odchodu z Microsoftu si dal od IT branže oddych, zúčastnil se humanitárních projektů v Súdánu a na Srí Lance a věnoval se svému koníčku - cestování.
Návrat do vlasti a do technologického byznysu byl překvapivý. Na začátku roku 2003 byl jmenován generálním ředitelem portálu Atlas.cz. „Český internetový trh je velmi specifický. Nikde jinde na světě neexistuje subjekt s takovou silnou pozicí, jakou má Seznam.cz. Proto dlouhou dobu nejevili mezinárodní hráči o český trh velký zájem a celé řady nápadů a projektů nových služeb se chytili Češi,“ vzpomíná Bengl. Tehdy mohl naplno rozvinout svou vášeň, které se věnuje i v současnosti v Googlu - mapy na internetu. „Mapy a kartografie mě fascinují již od dětství, kdy jsem cestoval s rodiči. To se přeneslo i do současnosti, kdy mapám vládnou informační technologie. Mám dvě GPS navigace, ale v autě vozím i tištěné mapy a atlasy. Pro jistotu. Člověk totiž může zabloudit i s elektronickou navigací,“ dodává s úsměvem.
Po odchodu z Atlasu s několika kamarády, bývalými kolegy z Microsoftu, založil česko-americkou firmu Vizrea. „Byl to klasický start-up projekt. Měli jsme nápad, jak využít internet pro sdílení digitálních médií, tedy fotografií, obrázků či videosekvencí. Bylo to zajímavé především tím, že jsem se vrátil k softwaru,“ tvrdí Bengl. Část firmy sídlila v americkém Seattlu a část v Praze, kde probíhal především vývoj. „Na konci roku 2006 se však firma dostala do potíží. Jednání s investorem se nedostala do další fáze a museli jsme asi o polovinu zredukovat počet zaměstnanců,“ říká Bengl. Vizreu, která se následně přejmenovala na WebFives.com, nakonec koupil Microsoft. A byla začleněna do struktur softwarového obra z Redmondu. „Vtipné na tom je, že kdybych ve firmě zůstal, vrátil bych se zpět do Microsoftu,“ dodává Bengl. Mezitím se v Praze pustil do dalšího byznysu. Společně s Petrem Chylíkem rozjel projekt Obrázkárna.cz nabízející úpravu a profesionální tisk fotografií či různých obrazů.
Směr Curych
Další Benglovu kariéru ovlivnilo, jak to často bývá, náhodné setkání s Taťánou le Moigne. Současná šéfka české pobočky Googlu byla Benglovou kolegyní v Microsoftu, kde pracuje i její manžel. „Poslal jsem jí svůj životopis, ona jej poslala ve firmě dál a poté jsem absolvoval několik pohovorů,“ vzpomíná s úsměvem. Původně se Bengl hlásil do pražské pobočky Googlu, ale v průběhu přijímacího řízení se s budoucími nadřízenými dohodl, že pro pozici produktového manažera bude lepší, přesune-li se do Curychu.
„Zpočátku jsem vlastně ani nevěděl, co konkrétně budu dělat. O detailní náplni jsem se dozvěděl až těsně před nástupem. Google je firma, která se primárně snaží najít lidi splňující určité předpoklady z pohledu vzdělání, praxe a zkušeností. Poté sleduje to, bude-li se člověk hodit lidsky do kultury korporace - zda si sedne s ostatními. Až pak se mne nadřízení zeptali, co mám z IT nejraději, jaké oblasti mi jsou blízké a co bych chtěl dělat,“ popisuje Bengl.
Stěhování jeho rodiny do Švýcarska prý proběhlo až na výjimky extrémně hladce. „Firma zajistila agentku, která nám připravila na výběr osm různých bytů a domů v okolí Curychu, provedla nás po městě, ukázala důležitá místa a zajistila školku pro děti. Poté do Prahy přijela stěhovací firma, čtyři pánové, kteří v našem bytě zabalili kompletně vše od knížek přes CD disky až po marmelády ve spíži. A vše zase vybalili v našem novém švýcarském bytě. Jediné, co jsem musel udělat, bylo oběhnout české úřady a odhlásit si různá pojištění,“ vypočítává.
Zádrhel nastal jen ve Švýcarsku, kde jsou zavedeny dva oficiální stěhovací termíny, a během nich lidé mění byty. „Vždy na začátku dubna a října probíhá uvolňování bytů a stěhování do nových. Majitelé a správci domů totiž vždy dělají výběrové řízení na pronájem bytů a najít mimo tyto termíny vhodné bydlení je poměrně složité,“ vysvětluje Bengl. Zatímco on začal v curyšském vývojovém centru pracovat v srpnu, rodina se přestěhovala až na podzim. „Menší problém jsme museli řešit s pračkou. Ve Švýcarsku totiž není běžné mít pračku v bytě. V domech jsou prádelny a každá rodina má přidělené dva prací dny v měsíci. To bohužel s dvěma malými dětmi nelze moc zkombinovat, a proto jsme museli hledat byt s vlastní pračkou,“ popisuje Bengl.
Život v Curychu si on i jeho rodina pochvaluje. „Při příjezdu jsme dostali brožuru o životě a práci ve Švýcarsku, v níž je poutavě popsáno vše důležité. Žijeme v menším městečku za Curychem, na břehu jezera. Do práce jezdím čistým, moderním vlakem, který jezdí přesně na čas. Proto se do práce dostanu během 25 minut. Jedete-li autem, nikdo se na vás nelepí ani netroubí. Po několika měsících chápu, proč je Curych tak vysoko v kvalitě života a proč tam lidé chtějí bydlet,“ míní.
Benglovy představy o konzervativních Švýcarech prý vzaly za své hned po nástupu do Googlu. „Trefili jsme se do víkendu, kdy probíhají curyšské slavnosti. Je to jedna obrovská non-stop party, při níž se lidé celý víkend baví, popíjejí a tancují. Na závěr této akce proběhl ohňostroj, ke kterému hrála Smetanova Vltava. Tím mne úplně dostali,“ vzpomíná Bengl. Německy údajně moc nemluví, ale základní slovíčka a informace potřebné při nakupování nebo objednávání v restauracích prý již pochytil. V Googlu je univerzální řečí angličtina. „Jinak by to ani nešlo. V korporaci pracují desítky národností - od Američanů až po Rumuny,“ dodává.
Zmrzlina a čokoláda
Benglova práce v Googlu se skládá z komunikace s vývojovým týmem a schůzek s ostatními produktovými manažery. „Každý týden máme setkání s lidmi, kteří se podílejí na vývoji mapových novinek. Bavíme se o tom, co se stihlo udělat, co je třeba otestovat a co dalšího bychom mohli vymyslet k mapovým službám. Kromě toho se setkávám s produktovými manažery dalších služeb. Jednak abych věděl, co se děje v jiných oblastech internetu, jednak abychom se domluvili, jak se 'naše' služby mohou doplňovat,“ vypočítává Bengl. Zaměstnanci curyšského vývojového centra často komunikují i s lidmi z centrály Googlu, sídlící v kalifornském Mountain View. „Některé záležitosti je lepší řešit osobním setkáním, proto zhruba každý měsíc létám do Spojených států amerických. Velmi často však využíváme videokonferencí a výbornou pomůckou je i naše vlastní služba sdílení dokumentů. V jeden moment může na jedné tabulce pracovat pět lidí z pěti různých poboček firmy,“ vysvětluje Bengl.
Devítihodinový časový posun mezi Evropou a Kalifornií prý občas způsobí, že evropští zaměstnanci Googlu musejí zůstat v práci déle. Vyvažují to však příjemné pracovní podmínky. „V každém oddělení je kuchyňka, v níž je pracovníkům k dispozici kromě jiného zmrzlina a asi 30 druhů švýcarské čokolády,“ směje se Bengl. „Časový posun má však i své výhody. Třeba když večer před odchodem z práce odešlete do Moutain View e-mail a ráno máte ve schránce odpověď s řešením situace. To je fajn,“ dodává.
Rozhodováním o tom, které služby Google lokalizuje do češtiny a nabídne tuzemským internetovým uživatelům, většinou předchází dlouhá debata. „Portfolio produktů velkého, amerického Googlu je obrovské, čítá přes sto různých služeb. Je proto logické, že všechno nelze přeložit do všech jazyků. V takový moment se snažím přesvědčit kolegy a nadchnout je pro myšlenku, že daná služba je pro Českou republiku důležitá. Ale i bez mého přičinění se mnoho věcí lokalizuje do češtiny. Například nedávno jeden kolega sídlící v Googlu v irském Dublinu ve volném čase zakládal do map stanice pražské MHD,“ vysvětluje Bengl.
Na Googlu se mu líbí především to, že nikdo nikomu nic nepřikazuje. „Neexistují zde žádné striktní příkazy, vše se musí rozebrat, vysvětlit a vyargumentovat. Když se nějaká služba týká českého trhu, pak to rozhodně není rozhodování o nás bez nás. Na druhé straně je nutné si uvědomit, že český internet představuje méně než jedno procento celého www světa,“ uznává Bengl.
Kontrakt v Googlu má na dobu neurčitou, pracovní povolení je vystaveno na pět let, a proto Bengl zatím neřeší, jak dlouho v Curychu s rodinou zůstane. „Nejsme tak daleko od domova, abychom ztratili kontakt s přáteli. Citlivý okamžik však nastane, až syn začne chodit do školy - zda ve Švýcarsku, nebo doma v Praze,“ soudí Bengl. O svém působení v Googlu říká, že kvůli penězům tuto práci nedělá. „Pro mnoho mých kolegů je to vysněná firma, dělají práci, která je baví, a ještě si užijí legrace. Většina lidí nechodí do Googlu kvůli finančnímu ohodnocení. Pravdou však je, že firma platí dobře,“ uzavírá Bengl.
