Touha po moři je v Češích hluboce zakořeněná a je s podivem, že Habsburkové, kteří jediní svým nevděčným národům dokázali moře zajistit, Jadranem neoperovali více proti Masarykovu radikálnímu separatismu. Versailleský pronájem hamburských území je pak jen slabou náplastí.
Jako geniální se v souvislosti s odvěkou národní touhou jeví plán Miloše Zemana na vybudování kanálu Dunaj-Labe-Odra, který by na území Česka přivedl moře hned tři. Bezpochyby by to dodalo váhu vysněné pozici velkého kormidelníka, který je však nepřízní osudu nucen stát na velitelském můstku říční pramice. V očích oceánských kapitánů vám to respekt nedodá a rady, jak obstát v bouři, tak zůstanou o to víc neslyšeny.
Podobenství lodě a moře se v různých souvislostech objevuje často. Díky své jisté kýčovitosti je totiž srozumitelné takřka každému. Deficit moře nám nebrání podívat se na české reálie mořskou perspektivou.
Kapitán a žaludky
Zaprvé si zaslouží detailnější rozbor role kapitána. Na moři se traduje, že kuchař je po kapitánovi druhým nejdůležitějším členem posádky, proto se nelze divit přístupu některých „kapitánů“, kteří věří, že posádka s plnými žaludky se moc nestará o to, jaký směr vůdce plavidla velí.
Jídlo je do značné míry otázkou vkusu a chutě jsou různé. Morálka družstva je pro zdárnou plavbu zásadní a princip „rozděl a panuj“ na moři v žádném případě neplatí. Podobná krátkozrakost nakonec může vést k pochybám o schopnosti vidět za horizont, či dokonce nedej bože o úmyslech.
Přečtěte si o kanálu Dunaj-Odra-Labe:
Vyplatí se kanál Dunaj-Odra-Labe? Stát to zjistí za 22 milionů
V momentě, kdy je řeč o obzoru, je důležité si říci, že cíl plavby republiky byl stanoven už při jejím vzniku. Cíl v podobě ideálu je z podstaty nedosažitelný, mělo by se k němu ale stále směřovat. I když to někdy může znamenat probíjení se nepřízní okolností, jsou přípustné pouze takové korekce kurzu, které v součtu vedou k vytyčenému cíli. Bezcílné putování a bloudění demotivující posádku na jedné straně a sympatie s piráty nebo navigace do vod značených na mapě rudou hvězdou mohou vést až k úprku mužstva na záchranných člunech. Většině námořníků je navíc jasné, že pokud cíl navíc leží na západě, těžko k němu doplujete východním kurzem.
Podrobný rozbor v této perspektivě si zaslouží i samotná loď a principy, které na její palubě fungují. První pohled se týká velikosti. Těžko můžeme pomýšlet na křižník. Bezpochyby ale lze mít rychlou, dobře udržovanou šalupu v případě, že máte raději plachetnice, nebo hbitý dělový člun, pokud patříte mezi fanoušky vojenského pojetí. Řekněme, že velikost není podstatná, svět není závod jedné lodní třídy. Srovnání s tím, jak jsou na tom posádky ostatních lodí stejné kategorie, už ale za rozbor stojí.
Utahování a povolování
Na moři se zaprvé vždy vyžaduje pořádek a vzorně uklizené podpalubí. Jedině tak předejdete tomu, že vás při prudkém vychýlení lodi nezraní poletující věci schované doposud umně pod kobercem. Stejně tak vám řádně uklizená loď přece jen dodává důvěryhodnosti, pokud v rámci přístavní přehlídky na jednání kapitánů chcete poučovat ostatní.
Jde-li o jasnost a srozumitelnost povelů na palubě, nejen u složitých manévrů, není nutné nijak zvlášť zdůrazňovat, že čím ustálenější a jednodušší k pochopení povely jsou, tím snazší je jejich provádění. Vydávání protichůdných povelů pak samozřejmě zhusta vede ke zmaření manévru a často také k přetržení některé z důležitých součástí takeláže, která loď ve větru pohání. Obecně platí, že pokud někde utahuji, měl bych někde současně i povolovat. Napětí je žádoucí pouze ve vztahu k větru a výkonu. Námořní zákony pak ne náhodou patří mezi nejjednodušší a nejstálejší lidské normy.
Kdo někdy absolvoval jachtařský závod, potvrdí, že vítězné lodě se zpravidla obejdou bez křiku. Ten na jedné straně znesnadňuje velení a ovládání lodi a na druhé dává soupeřům jasný signál o stavu posádky a její schopnosti jednat chladně ve svém zájmu. Současně přílišný křik, navíc pokud je soupeř v doslechu, často vede k vyzrazení slabých míst lodi, osazenstva a taktiky.
Lodního velení se týkají i otázky hierarchie. Čím jasněji jsou jednotlivé pozice a odpovědnosti stanovené, tím lepší výsledek se dostaví. Pokud někdo překračuje své pravomoce a jeho místo spočívá například v péči o vlajku nebo předávání medailí, nepřichází v úvahu, aby se vměšoval do práce kormidelníka.
Mlze vstříc
Dostatek poučení bychom nakonec našli i v průběhu velkých námořních bitev, pokud budeme vnímat role jednotlivých lodí v kontextu loďstva nebo formace. Vítězná taktika Horatia Nelsona spočívala v rozdělení španělsko-francouzské flotily na menší skupiny, které pak dokázal snadno zlikvidovat.
Díváte se rádi na moře?
Výhled na moře má vliv na duševní zdraví, zjistili vědci
Pro Brity je moře fatální, a proto také David Cameron po vítězství zastánců osamocené plavby vstříc mlze prohlásil, že on není tím kapitánem, který by měl vést zemi do jejího dalšího cíle. Od premiéra tak skvělých námořníků, jakými vždy Britové byli, to zní přesvědčivě. Nová ministerská předsedkyně pak své úřadování zahájila standardním sepsáním Letter of Last Resort, tedy posledního rozkazu pro kapitány čtyř britských jaderných ponorek třídy Vanguard, pro případ napadení a zničení Spojeného království. Pokud zůstaneme v případě Britů u jejich vztahu k moři, tak se nelze divit jejich spíše emocionálnímu rozhodnutí. Oceán je ohromná a proměnlivá entita, kterou nelze změřit ani zvážit, a zkušení námořníci vám povědí, že jeho skutečnou velikost lze poznat pouze citem.
Inspirace a poučení, které nejen pro Čechy z alegorie lodě coby státu a moře coby světa plynou, bychom mohli najít bezpočet. Jejich přitažlivost mimo jiné vychází z let zkušeností a nakonec i řada českých občanů se vydala na moře za poznáním. Často vlivem okolností šlo i o cestu na svobodu. Jeden z nejsilnějších příběhů je ten Richarda Konkolského, rodáka z Bohumína, legendy námořního jachtingu světového významu a prvního Čechoslováka, který obeplul zeměkouli.
Dobří námořníci
Geograficky je České republice nejblíže Baltské moře. Jeho mělké a chladné vody se staly osudové Konkolskému i mnoha dalším - v komunistické diktatuře uvězněným - mořeplavcům. V roce 1982, během výjimečného stavu v Polsku, odtud společně s rodinou odplul do Spojených států na vlastnoručně vyrobené lodi Niké. Zážitky, které popisuje ve svých knihách, se netýkají pouze moře, ale také charakterů lidí. Konkolski je osamělý mořeplavec a jeho myšlenky dávají odpovědi na mnoho otázek lidského snažení.
Pokud bychom hledali inspiraci i v dalších příbězích, kde hrají roli Češi a moře, dojdeme až zpět do devatenáctého století. Konkrétně za teplickým rodákem Juliem Johannesem Ludovicem von Payerem, který se narodil v Šanově, symbolicky v domě U Jitřenky, která je jak známo třetím nejjasnějším objektem na noční obloze a vedle své bohaté symboliky slouží odpradávna k navigaci.
Julius Johannes Ludovicus von Payer byl významný horolezec, polárník, mořeplavec a objevitel. Byl mimo jiné jedním z vedoucích expedice, která koncem devatenáctého století objevila dosud neznámé souostroví, pojmenované na počest tehdejšího císaře Zemí Františka Josefa. Tento ledový a bohem zapomenutý kus země daleko v arktických pláních se stal jedinou kolonií, kterou kdy Rakousko disponovalo. Jádro posádky vedle von Payera tvořili i další čeští námořníci. Payerovo jméno pak nese jeden z ostrovů Země Františka Josefa a najdete zde nakonec i Teplický záliv a menší Šanovský ostrov.
Pokud ze životů obou výše zmíněných českých mořeplavců plynou nějaká ponaučení, tak se bezpochyby týkají odvahy a možností, které jedinci dává otevřené moře, nebo chcete-li svět, a nikomu by v přístupu k němu nemělo být bráněno. Ve vztahu k vlastní lodi, státu, posádce - spoluobčanům a politikům coby kapitánům, kormidelníkům a dalším - mořská alegorie poslouží vždy. Až ji někdo z čelných představitelů státu nebo kandidátů na veřejnou funkci ve svém projevu použije, ptejte se, jak jeho záměry korespondují s cílem plavby, jakým kurzem by se k němu chtěl dostat, jaké místo v posádce chce zaujímat, a pokud navrhuje přitáhnout, zda by nebylo od věci i jinde povolit.
Češi jsou dobří námořníci a nevadí, že dostali do vínku malou loď. Jak napsal Karel Čapek: „Nikdy zajisté nevyrosteme na velmoc; ale je velmi pravděpodobno, že budeme malým kouskem velkého řádu evropského nebo světového. Pak nám nebude nic platna žádná lokální a národní megalomanie, žádná mocenská okázalost, ale bude nám platno všechno, co budeme umět. Čili pro budoucnost se nemají chystat monumentální rámce; pro budoucnost se mají připravovat lidé.“
