Evropě se nedostává elektřiny, a bude hůř
Nač máte Temelín, když veškerou jeho produkci vyvážíte, ptají se mě takřka pokaždé rakouští gymnazisté, za kterými jezdíme do jejich škol na debaty o jihočeské jaderné elektrárně a v poslední době také o daleko širším problému, energetické budoucnosti lidstva. A proč bychom neměli vyvážet, mají-li v cizině o náš proud zájem a dosažená cena je dobrá, opáčím pokaždé. Vadí vám snad, když někdo vyváží auta, potraviny, textil či cokoli jiného? Tak co máte proti exportu elektřiny?
Rakouské potíže.
Nerad bych, aby mě někdo zařadil do škatulky burzovních odborníků, kteří vždy přesně vědí, které akcie jste měli koupit – pravda, před rokem. Ale zkusím to: Myslím si, že v dnešní Evropě by nám bylo podstatně lépe, kdyby se v Temelíně postavily všechny čtyři původně plánované bloky. Určitě by vyšly levněji než reaktory, se kterými počítá Energetická koncepce do roku 2030, a jejich proud by si dnes snadno našel kupce.
Netušil jsem, a tím spíše to nevědí ani moji rakouští posluchači, že Rakousko už pět let není čistým exportérem elektřiny. Dokonalá kombinace sedmdesáti procent vodních s třiceti procenty uhelných a plynových elektráren dnes prostě nestačí na rostoucí spotřebu. Nic na tom nezměnilo 11,2 miliardy eur, které se přibližně rovným dílem investovaly během posledních deseti let do výstavby nových kapacit a přenosových sítí. Preferování takzvaných obnovitelných zdrojů, především větrníků, nepřineslo kýžený efekt.
Loni se v Rakousku spotřebovalo o 2,8 miliardy kilowatthodin, tedy o čtyři procenta více, než kolik se v zemi vyrobilo. Do roku 2020 to bude desetkrát více, napsal rakouský týdeník Economy, který se prodává i v nových členských zemích Evropské unie. Dnes tedy schází zhruba 300 megawattů, což je menší uhelná elektrárna, za patnáct let to budou výkony tří velkobloků velikosti temelínských. Zle může být už dříve, jak naznačilo horké léto roku 2003. Tehdy scházelo dokonce 5,6 miliardy kilowatthodin jenom proto, že v nádržích nebyla voda. Z Česka, které se na rakouském importu podílelo 40 procenty, přišlo v onom roce 7,6 miliardy kWh, uvádějí rakouské statistiky.
Italský blackout.
Rakousko v tom není samo. Itálie, která spoléhá na dovoz proudu především z Francie, už právě v onom roce 2003 zažila svůj první blackout: Domácí zdroje nestačily a 28. září 2003 nebylo odkud brát. Zhruba třetinová závislost na importu elektřiny si brala daň.
Berlusconi už mluví o návratu k jaderné energetice, s níž země rázně skoncovala do roku 1990, kdy (v odpověď na černobylskou havárii) uzavřela všechny tři atomové elektrárny. Nevím, zda lze znovu spustit bloky postavené v 70. letech a zda jsou Italové s to znovu do tohoto vlaku nastoupit.
Stejným směrem jako Itálie míří Němci. V roce 2020 by se na základě dohody mezi minulou rudo-zelenou koalicí a energetickými společnostmi měl uzavřít poslední jaderný reaktor. Žádný z dnes provozovaných sedmnácti by tak neměl vyrábět déle než 34 let. Do výslužby půjdou v době, kdy budou v nejlepší kondici. S největší pravděpodobností se Německo v té době dostane do stejného postavení jako Rakousko: Bude proud dovážet a nic na tom nezmění desetitisíce větrných megawattů ani proklamované úspory.
Trudná budoucnost.
Evropská elektroenergetika si dnes nestojí nejlépe a perspektivy nejsou o nic lepší. Zdroje nestačí rostoucí spotřebě a v roce 2030 jí bude scházet 750 tisíc megawattů, To je 750 temelínských bloků, nebo vyjádřeno v penězích nepředstavitelných 2,5 biliónu korun. A pokud by snad ještě někdo počítal s tím, že se spolehne na dovoz, má smůlu: Kapacita evropských přenosových sítí nestačí
Energetická soběstačnost – právě o ní se mluvilo nejvíce, když Rusko uzavřelo plynové kohoutky Ukrajině a do západní Evropy přicházelo najednou méně modrého paliva, než na kolik si zvykla a kolik objednala. S elektřinou to bude zřejmě trochu jiné: Při nedostatku zdrojů se prostě „hladové zóny“ odpojí, jak se to stalo třeba Italům.
Mít svou vlastní elektřinu se vyplatí už dnes Proto máme-li elektřiny více, než stačíme sami spotřebovat, není to hendikep, nýbrž velké plus.V nejbližších minimálně třiceti letech se to určitě vyplatí.
