Viditelnost obchodů v segmentu B2B je všeobecně relativně nízká, o to větší jsou ovšem dosahované obraty. Na internetu obchody B2B už zdomácněly a objem obchodních on-line transakcí bude rychle narůstat. Odhady se různí. V USA by měl např.
Viditelnost obchodů v segmentu B2B je všeobecně relativně nízká, o to větší jsou ovšem dosahované obraty. Na internetu obchody B2B už zdomácněly a objem obchodních on-line transakcí bude rychle narůstat.
Odhady se různí. V USA by měl např. obrat internetových obchodů v rámci podnikové sféry letos podle odhadů firmy Goldman Sachs dosáhnout astronomické částky 1,5 bil. dolarů. Evropská unie jako jednotný obchodní prostor v tomto ohledu nijak výrazně za Spojenými státy nepokulhává, takže zanedlouho se i naše podniková sféra stane potenciálním účastníkem evropské e-commerce B2B. Rozvoj elektronického obchodování mezi podniky má mj. také technické příčiny - pronikání internetu do firemní sféry je takřka stoprocentní (kapacity připojení, softwarové vybavení apod.).
Rychlost, integrace, úspory
On-line obchody jsou efektivní pro všechny zúčastněné. Prodejci mohou svou nabídku představit rychle, uceleně, bez větších nároků na pracovní síly, finanční náklady spojené s provozováním kamenných obchodů atd. Virtuální nabídka se osvědčuje zejména tam, kde se jedná o produkty standardizované (v B2B segmentu jsou to suroviny či polotovary). Elektronický katalog lze (oproti tištěným) rychle aktualizovat a dodat zájemci takřka okamžitě. Pokud ale bude potenciální kupec zahlcen nekonečnými řadami údajů, čísel a kódů, svůj účel katalog nesplní. Vedle potřeby přehlednosti a srozumitelnosti je ve hře vždy čas. Pro zákazníka je hlavním přínosem elektronického obchodování koncentrace nabídky a její průběžná aktualizace. Na druhé straně toto soustředění nabízeného zboží vede k informačnímu zahlcení. Pro zákazníka je obtížné se v nabídce orientovat (zpravidla se pohybuje v řádech stovek a tisíců možností). Jednou z cest, jak se tento problém řeší, jsou specializované vyhledávací služby. Tento směr vývoje internetových služeb také někteří prognostici považují pro budoucnost za klíčový. Některé vize dokonce počítají s tím, že samotný zákazník se v internetovém prostoru bude pohybovat minimálně - jen tak, aby specializovanému dodavateli zadal informace, o jaké zboží a v jakém množství má zájem se současným zadáním hlavních výběrových kritérií (cena, kvalita, celní formality, lhůta dodávky atd.).
Burzy, trhy, tržiště
Jiným způsobem jak se vyrovnat s enormní sumou obchodních informací, které na internetu obíhají, je vytváření virtuálních trhů. Jde o koncentraci nabídky nebo poptávky, skutečně do jednoho místa, uživatelsky vzato na jednu webovou stránku, či spíše portál. Podstatná přitom je nejen koncentrace, ale také možnost spolehlivé komparace jednotlivých položek, tedy jejich jednotné formátování. Průkopníkem takových unifikovaných on-line trhů snad ve všech zemích vyspělého světa jsou peněžní trhy, zejména burzy cenných papírů. Jen o málo později ale začaly v on-line obchodech figurovat suroviny a polotovary. Tak např. USA jsou dnes už běžnou součástí obchodního života podnikové sféry elektronické burzy papíru, oceli, plastických hmot atd. Jejich hlavní výhodou je, že kontinuálně porovnávají nabídku s poptávkou a představují tak velmi dynamický model tvorby cen. Přitom se na takových burzách obvykle dosahuje cen nižších než obvyklými postupy. Neznamená to nutně ztráty pro prodejce. Pro ně představují přínos právě nízké náklady prezentace nabídky, rychlost realizace sjednaných transakcí, jejich vyšší objemy a v neposlední řadě i maximální transparentnost a bezpečnost všech operací. Zajištění všech těchto nároků a požadavků není organizačně a technicky jednoduchá záležitost. Také proto obvykle vzniká jeden hlavní on-line trh pro každou komoditu (nezřídka bývá provozovatelem dominantní subjekt příslušného trhu).
