Dovolte mi zareagovat na pasáž, že “Reakci Jacquese Chiraca (míněno na prohlášení osmi) je nicméně těžké pochopit. Když pomineme veškeré emoce, zdá se, že Chiracův krok postrádá logiku.” Podobné ohlasy zazněly například od polského ministra zahraničí, domnívajícího se, že Chirac se nechal unést emocemi, nebo jeho bulharského kolegy, který za Chiracovou lekcí vidí politikovu nervozitu.
Navzdory zdánlivé impulsivnosti a spontaneitě francouzského prezidenta se domnívám, že jeho vystoupení logiku nepostrádá. U politika tak protřelého a zkušeného bychom se měli vyvarovat podezření z bezmyšlenkovité prostořekosti či nekontrolovaného chování.
V současnosti kandidátské státy již téměř zcela otevřely svoji ekonomiku i pracovní trhy Evropské unii, což unie neučinila ve srovnatelné míře a její pozice je z tohoto i dalších důvodů výhodnější. Kdyby se v brzké budoucnosti na kandidáty a čekatele v podobném duchu obořil nějaký další významný politik, nejlépe německý kancléř, nedalo by se vyloučit, že Češi, Poláci a další by mohli v nadcházejících referendech vyslovit své NE vstupu do EU a kandidatury stáhnout.
Tím by bylo francouzsko-německé tvrdé jádro zbaveno přisluhovačů amerického imperialismu, žadatelů o dotace i levnější pracovní síly, přičemž východoevropská odbytiště by zůstala zachována. Elegantní pointa by spočívala v tom, že toto řešení by bylo naší svobodnou volbou a naším většinovým přáním. Taková může být moc správně zvoleného Slova.
Jan Hereit,
Praha
