Špidlovu vládu čeká další těžký test
Evropské unii může být lhostejné, zda do jednoho ze 732 poslaneckých křesel ve Štrasburku a Bruselu usedne senátorka Helena Rögnerová, nebo třeba exministr zdravotnictví Bohumil Fišer: dějiny modrého kontinentu to neovlivní. S českou politickou scénou však může výběr historicky první čtyřiadvacítky českých europoslanců o nadcházejícím víkendu zahýbat důkladně. Ne, že by snad opozičním stranám dovolil jejich očekávaný triumf přisvojit si některé ze 101 koaličních křesel ve sněmovně, dá se však čekat, že někteří vládní poslanci ztratí pod dojmem volebního debaklu své strany nervy a vypoví koalici poslušnost. Členský exodus hrozí hlavně Unii svobody: vyjdou-li chmurné prognózy jejího rozkladu, může si premiér Vladimír Špidla akorát tak bouchnout pytlík.
Poločas rozpadu.
Eurovolby se svým načasováním trefily přesně do poloviny české čtyřleté volební periody, kdy voliči bývají nakloněni změnám a účtování s vládou. Odhady výsledků to potvrzují. Suverénním vítězem s devíti až dvanácti euromandáty se zřejmě stane opoziční Občanská demokratická strana, a to aniž by se o to její postklausovské kolektivní vedení příliš postaralo. „Největším soupeřem ve volbách jsme si my sami,“ řekl týdeníku EURO předseda ODS Mirek Topolánek. Není to jen bonmot: právě výsledek v eurovolbách totiž delegátům podzimního kongresu ODS napoví, zda bude dobré ponechat Topolánka v čele strany další dva roky, a dát mu tak šanci stát se premiérem, nebo bylo-li by výhodnější hledat jiného vůdce jinde, třeba Vlastimila Tlustého nebo Petra Nečase. Čas zatím hraje pro Topolánka.
Volební billboardy sice navozují zdání, že nejdůležitějším úkolem ODS je zahradnické stříhání červených růží, více než ČSSD však občanské demokraty v jejich teritoriu ohrožuje nezávislý senátor Josef Zieleniec a jeho svazek s Evropskými demokraty (ED) dalšího odpadlíka z ODS Jana Kasla. Jejich spojené kandidátce průzkumy slibují dva mandáty. „To je jasný průlom, toho se ODS bojí, že bychom se mohli prosadit jako celorepubliková strana,“ řekl Kasl týdeníku EURO.
Naděje liberálů.
„Náš cíl a smysl účasti v eurovolbách leží spíše v rovině domácí než v rovině bruselské,“ tvrdí poněkud paradoxně šéf Evropských demokratů. Jako se úspěšná Unie svobody stala v roce 1998 záchranným člunem pro osobnosti z potápějící se Občanské demokratické aliance, mají Evropští demokraté se spojencem Zieleniecem šanci stát se východiskem pro některé tonoucí unionisty. Profesionální diplomat Zieleniec se sice snaží o nejnovějším projektu pravicové liberální strany méně mluvit a více pro něj dělat, jak se minulý týden svěřil MF Dnes, přesto roj liberálních planetek dál ovládá tradiční hašteřivost a konkurenční boj. „Pan senátor říká, že vstupuje pouze do stran, které sám zakládá,“ prozradil Kasl. Ani žádné slučování s Unií svobody se prý po eurovolbách nechystá. „Unie si svůj osud musí dožít sama. Nikdo jí v tom nebude pomáhat,“ prohlašuje Kasl na adresu vládní strany zmítané vnitřní krizí. „Velmi mě mrzí paní Rögnerová, která nehorázně lže, když tvrdí, že se s námi snažila vytvořit společnou kandidátku. Unionisté prostě dělají psí kusy. Kde je jejich slibovaných dvanáct procent?“ naváží se Kasl ironicky do konkurenční ministrany.
Nové tváře Zieleniec a Železný.
Už řadu let v české vysoké politice boduje jen pět subjektů – ODS, ČSSD, KDU-ČSL, US a KSČM. Veřejnost je proto u vytržení, že zkostnatělé schéma by o víkendu mohlo kromě Zieleniecovy kandidátky nezávislých a ED (dva až tři mandáty) nabourat i politické hnutí Nezávislí s lídrem Vladimírem Železným (také dva až tři kandidáti). Navzájem se nezávislí nemají v lásce. „Kandidátku doktora Železného neberu. Snaží se jen někam dostat a nemá to žádnou politickou souvislost. Doufám, že ta panická, čistá nezávislost dostane těmito volbami trošku na frak, protože pan Železný je ukázkou, jak se jí dá výrazně zneužít,“ řekl o bývalém televizním magnátovi Kasl. V ODS se na Železného kandidaturu dívají s nedůvěrou, soudí, že jim jen odčerpává příznivce. Jenže Zieleniec ani Železný stejně žádnými věrozvěsty nové politiky nejsou, oba svůj zenit prožili už v minulé dekádě a přímo se zasloužili o dnešní zabetonovanost české politiky. „Oba jsou dnes senátory, oba lze posuzovat dle senátorské práce,“ řekla týdeníku EURO místopředsedkyně lidovců Michaela Šojdrová. „Nechci nikomu brát iluze, ale oni žádnou novou politiku nepředstavují,“ tvrdí. Přesto je Zieleniec považován veřejností za nejvhodnějšího odborníka pro práci v Evropském parlamentu. Může za to jak jeho pětileté působení v čele české diplomacie, tak praxe ve vlastní bruselské lobbistické kanceláři JZ&P.
Vládní debakl.
Zatímco samotná pravicová opozice čili ODS a obě nezávislá uskupení možná dohromady získají kolem třinácti až patnácti mandátů, strany vládní koalice si v lepším případě přijdou jen zhruba na sedm křesel. Bude hodně záležet na volební účasti, tu však průzkumy veřejného mínění odhadují pouze na 40 procent. Vrásky na čele premiérovi Vladimíru Špidlovi nedělají snad jenom lidovci se svými očekávanými třemi mandáty. Bát se však musí o výsledky své strany a unionistů: debakl jedněch i druhých může snadno způsobit pád jeho vlády. Byl to právě Špidla, který do čela kandidátky ČSSD prosadil místo zemanoveckých zahraničněpolitických expertů Vladimíra Laštůvky nebo Jana Kavana nevýrazného bývalého mluvčího Zemanovy vlády Libora Roučka. Ukázalo se však, že 40 procent voličů ho vůbec nezná. Zemanovci se od zimy neúspěšně pokoušejí prosadit mimořádný sjezd strany, který by Špidlu sesadil a povolal do předsednické funkce zpět Miloše Zemana, zatím však nemají dost podpory.. Špidlu také chrání blížící se krajské a senátní volby. I Špidlovi skalní odpůrci si myslí, že před nimi by bylo krajně nevhodné měnit vedení partaje. Vyhráno však nemá.
Antišpidlovský dopis.
Nejnovější protišpidlovskou akcí na půdě jeho strany je dopis tří aktivistů ČSSD v Praze 12, který má týdeník EURO k dispozici. Jeho autoři Zdeněk Pleskot (někdejší senátorský kandidát a poradce expremiéra Miloše Zemana), Jaroslav Štalmach (zastupitel v Praze 12) a Jan Havlík otevřeně Špidlu vyzývají k odstoupení z čela ČSSD. „Píšeme vám jako řadoví členové, kteří marně vyzkoušeli všechny pro ně dosažitelné možnosti, jak Vás oslovit a upozornit na katastrofální důsledky, které pro naši stranu má Vaše činnost, jednání a osobní vlastnosti,“ uvádí se v textu. „Dokázal jste odradit svými metodami, postoji a charakterem již většinu našich voličů. Pod Vaším vedením ztrácí a bude dále ztrácet sociální demokracie i své členy. Podle našich zkušeností ze všech minulých voleb do Parlamentu ČR prohrajeme díky vám volby nastávající a ani plán Vašich mladších společníků spojit se do koalice s ODS nezabrání pádu ČSSD do nicoty hranice volitelnosti,“ vytýkají signatáři svému předsedovi. „Apelujeme tímto dopisem, který je pro nás katarzí, abyste svoji epizodu v historii ČSSD učinil co nejkratší. Apelujeme na Vladimíra Špidlu z počátku devadesátých let, za kterým jsme stáli a kterého jsme podporovali, aby přispěl svým odstoupením k co nejrychlejší asanaci ČSSD,“ volají v závěru autoři.
Kdo po Špidlovi?
Vládne-li v členské základně sociální demokracie už dnes taková deziluze a skepse, těžko předvídat, co by se stalo, kdyby vítěz voleb z roku 2002 dosáhl po dvou letech vládnutí třeba jen na dva mandáty v Evropském parlamentu. Tak by uspěla jen dvojice lídrů Libor Rouček a Richard Falbr, nikoli už třeba zemanovský exministr Petr Lachnit (čtyřka na kandidátce).
Na svolání mimořádného sjezdu by už rebelové v ČSSD nenašli dost času, odvolat Špidlu by musel zřejmě Ústřední výkonný výbor. Pleskot týdeníku EURO sdělil, že by si v čele strany uměl představit jak Miloše Zemana, tak i Jana Kavana, ústeckého vicehejtmana Jaroslava Foldynu nebo ministra zemědělství Jaroslava Palase. Pravděpodobnější však je, že by se Špidlovým nouzovým nástupcem stal v případě potřeby Stanislav Gross, který pro jistotu své nástupnické úmysly veřejně sdělil už loni na podzim. Řádný volební sjezd ČSSD se má uskutečnit na jaře roku 2005.
Uhnilá třetí noha.
Revolta uvnitř sociální demokracie není jediným nebezpečím, které ohrožuje pozici Vladimíra Špidly. Ještě větší riziko představuje pro vládu hrozící samovolný rozklad Unie svobody. Nejmenší vládní strana si minulý rok vytkla smělý cíl obsadit dvanáct křesel Evropských poslanců, dokonce tomuto projektu začala vznosně říkat Agenda 12. Realita je však taková, že volební preference unionistů nedosahuje ani zdaleka pěti procent hlasů potřebných pro zisk alespoň jednoho mandátu. Pokud volby tento odhad potvrdí, musí předseda US vicepremiér Petr Mareš dodržet svůj slib a na červnovém mimořádném sjezdu strany dát svou funkci k dispozici. Kdyby partajní kormidlo převzal – jak už sám avizoval - ministr pro místní rozvoj Pavel Němec a Mareš si ponechal vicepremiérský post, což nevyloučil, mohla by Unie svobody pod taktovkou obou loajálních Špidlových partnerů ve vládě nerušeně přežívat teoreticky ještě další dva roky. Jak týdeník EURO zjistil, sociální demokraté i lidovci jsou ochotni v zájmu udržení koalice tolerovat lecjaké výstupy či přestupy unionistických poslanců, pokud budou garantovat podporu stojedničkové vládní koalici. Tak jsou už několik měsíců loajální poslanci Tomáš Vrbík a Marian Bielesz, kteří sice vystoupili z Unie svobody, ale zůstali členy jejího poslaneckého klubu.
Ne všichni unionisté jsou však ochotni za dva roky přežívání obětovat celou politickou kariéru. Koneckonců jak Bielesz, tak třeba senátor Robert Kolář již zvažují vstup do ODS. Tím by ale Bieleszova podpora vládě logicky skončila a Špidlův kabinet by přišel o většinu. Zůstali by ve svazku, který by se čas od času neobešel bez podpory KSČM, nadále lidovci? Jestli se Špidlovi povede udržet kabinet alespoň do schvalování státního rozpočtu na příští rok, zda se do čela přechodné vlády dostane Stanislav Gross nebo Miloš Zeman a kdy by mohlo dojít k předčasným volbám, v tuto chvíli netuší nikdo.
S komunisty v zádech.
„Znamená to, že se KSČM uzavírá dovnitř a že je to těžká rána její evropské volební kampani,“ postěžoval si týdeníku EURO po svém debaklu na českobudějovickém sjezdu KSČM Miroslav Ransdorf. Přesto má ultralevicová opozice šanci získat příští víkend čtyři europoslanecké mandáty a zároveň s tím i větší vliv na slábnoucí Špidlovu vládu. „Evropské volby budou mít nějaký výsledek, ale katastrofou pro vládu nejsou a nebudou,“ řekl nedávno premiér Špidla deníku Právo. Pro vládu výsledek voleb skutečně katastrofou být nemusí, že by ČSSD měla vládnout menšinově, radil Miloš Zeman Špidlovi už v létě 2002. Co však Špidla neřekl a zřejmě to dobře ví: on sám by debakl ČSSD nebo Unie svobody politicky zřejmě nepřežil.
