Špidlův kabinet poskytl švédskému konsorciu reklamu k nezaplacení
Aktuální skóre v souboji o to, kdo prodá na středoevropském trhu NATO více nadzvukových letadel, je 48 ku 24 ve prospěch Američanů, kteří s převahou vítězí nad Švédy. Sebevědomí Poláci kupují bez váhání a ve velkém osvědčené americké letouny F-16, zatímco Praha a Budapešť volí švédskou cestu, když se rozhodly pronajmout si pro příštích deset let několik stíhaček Gripen. Dá se to ale brát i jinak: výrobce gripenů, konsorcium Gripen International, registrované ve Švédsku, překvapivě přežívá a dokonce si připravuje půdu k další expanzi.
Po letech planých debat - ve střední Evropě se o koupi moderních západních (hlavně amerických) letadel, která mají nahradit zastaralá sovětská letadla MiG a Suchoj, diskutuje již od roku 1992 - se do nákupů supersoniků jako první pustilo Maďarsko.
Budapešť v prosinci 2001 překvapivě oznámila, že si od švédské armády pronajme čtrnáct v boji dosud neodzkoušených stíhaček Gripen úvodní řady A a B. Mělo tedy jít o letadla, která by ještě nebyla schopna zúčastnit se společných operací leteckých sil států NATO. Byla totiž vyrobena pouze pro potřeby armádního letectva neutrálního Švédska, které se sice angažuje v Evropské unii, o vstupu do Aliance ale vážně neuvažuje. Vybraným letounům pro Maďary chyběla schopnost nést laserově naváděné bomby, nedokázala by také natankovat za letu jako jiná letadla armád NATO a postrádala komunikační zařízení umožňující kontakt s dalšími kolegy piloty z Aliance. To znamenalo, že Maďarsko by gripeny jako členský stát NATO mohlo použít maximálně k ochraně vlastního území.
Budapešť se proto později všemožně snažila svou chybu napravit a vyjednávala se Švédy o změně podmínek kontraktu. Hrozila dokonce i jeho úplným vypovězením. Zástupci maďarské vlády nakonec ve Stockholmu usmlouvali, že všechna letadla řady A a B, která dostanou k dispozici, Švédové předělají tak, aby se technicky vyrovnala novějšímu gripenu řady C a D. Ten už by měl být „NATO kompatibilní“, a mohl by tedy bojovat po boku nejrozšířenějších letounů Aliance, amerických F-16 či F/A-18. Změna kontraktu byla podepsána v únoru 2003.
Mezitím se pro gripeny rozhodla i česká vláda: v roce 2001 zamýšlela Zemanova vláda nakoupit 24 gripenů za zhruba 60 miliard korun), vzápětí však své rozhodnutí zrušila, údajně kvůli finanční tísni, kterou státnímu rozpočtu v létě 2002 způsobily rozsáhlé povodně. Gripen byl v té době v krizi, víceméně vyklidil dobyté pozice a stáhl se do ústraní.
Pozornost zbrojařů a jimi placených lobbistů se pak přesunula do Polska. Rozhodnutí tamní vlády - kabinetu největší země v regionu, která si pomalu, ale jistě klade za cíl stát se regionální velmocí - totiž mohlo ovlivnit další průběh přezbrojení střední Evropy. Výrazně proamericky orientovaný kabinet nezaváhal: polští ministři v prosinci 2002 oznámili, že stát nakoupí 48 letadel F-16 nejnovější řady C a D Block 52.
Pro Gripen to byla porážka, ze které se vůbec nemusel vzpamatovat, jak mínili odborníci. Švédové se v té době mohli pochlubit jediným exportním kontraktem: v září 1999 podepsali smlouvu s vládou Jihoafrické republiky na 28 kusů. Zakázka ale byla obestřena řadou pochybností, zejména kvůli podezření z korupce. V létě 2002 navíc Gripen International utrpěl krutou porážku v Rakousku, kde tamní vláda oznámila, že namísto gripenů – o jejichž výběru kvůli vazbám z minulosti prakticky nikdo nepochyboval - hodlá nakupovat v sousedním Německu letouny Eurofighter Typhoon.
Jediným jistým a velkým zákazníkem Gripenu tak zůstávala pouze švédská armáda, která si objednala, zřejmě i trochu z povinnosti, hned 204 gripenů najednou.
Zvrat pro Gripen nastal po návratu Maďarů k jednacímu stolu, šampaňské však mohou ve Stockholmu otevírat až po prosincovém rozhodnutí české vlády pronajmout si čtrnáct švédských letadel na deset let. I samotní Švédové připouštějí, že od českého rozhodnutí očekávají „prolomení bariér“.
„Věříme, že toto rozhodnutí odstraní zábrany, které až dosud odrazovaly ostatní od nákupu našich letadel,“ komentovala rozhodnutí české vlády švédská ministryně obrany Leni Bjoerklund. Špidlova vláda tím poskytla společnosti Gripen International reklamu k nezaplacení. A co víc, ještě Švédům zaplatí: pronájem 14 gripenů na deset let přijde na 21 miliard korun.
Česko se přitom pouští do poměrně rizikového podniku. Letadla pro Armádu ČR totiž mají být historicky vůbec prvními gripeny na export, které opustí švédskou továrnu v takovém stavu, že se budou moci prakticky okamžitě zapojit do společných operací NATO. Švédové zatím nic podobného nevyrobili a není jisté, zda to vůbec - bez zapojení v Severoatlantické aliance, která si svá technická tajemství pochopitelně bedlivě střeží - dokáží. Tvrdí sice, že to pro ně nebude problém, česká armáda se ale přesto stane jakýmsi pokusným králíkem.
I tak se ale Gripen může začít soustřeďovat na další trhy Ty se nalézají v Asii a východní Evropě, kde dosud dominují sovětské stroje MiG 21 a 29. Čtyři ze sedmi východoevropských zemí, které mají v květnu 2004 posílit řady NATO, navíc nadzvukové letectvo vůbec nemají a zřejmě budou muset uvažovat o tom, jak zabezpečit svůj vzdušný prostor. Steve Mead, dlouholetý zástupce prodejce gripenů v České republice, se už na sklonku loňského roku sbalil a i se svou českou manželkou přestěhoval do Bukurešti. To může být významný signál.
