Co ví průměrný Kolumbijec o České republice? Když zjistí, že pocházíte z této země, obvykle vysloví poměrně nesourodou směsici asociací. Šlo by ji nazvat jako trojúhelník Nedvěd–Praha– Kundera. Pro Kolumbijce je stejně jako pro většinu Latinoameričanů náboženstvím fotbal. Dokonce i ženy znají hvězdy evropských lig, včetně dřívější zlaté české generace. Okamžitě se českému protějšku pochlubí znalostí jmen Pavla Nedvěda, Milana Baroše nebo Petra Čecha. Dále mají v povědomí Prahu jako symbol krásné evropské architektury a mnozí ji chtějí navštívit. Dá se říct, že Praha a Budapešť jsou pro kolumbijské turisty jasnou volbou při druhé návštěvě starého kontinentu. Při té první většinou volí okruh po Španělsku, Itálii a Francii.
Další asociace jsou už překvapivější.
V Kolumbii je stejně jako v dalších zemích Latinské Ameriky velice časté uctívání Pražského Jezulátka. Je ironií, že zatímco mnoho Čechů tuto půlmetrovou sošku umístěnou v kostele v pražské Karmelitánské ulici nikdy nevidělo, miliony Jihoameričanů se k Jezulátku obracejí v modlitbách a ledaskde lze narazit na oltáříky s fotografií tohoto pražského Ježíška.
Vzdělanější Kolumbijci také často znají české spisovatele.
I v tom se ale skrývá drobet ironie. Dvěma nejpopulárnějšími českými spisovateli jsou totiž v Kolumbii Milan Kundera a Franz Kafka. Kunderova veliká fotografie například zdobila vstup u loňského knižního veletrhu v Medellínu. Co na tom, že literární teoretici spekulují, zda lze Kunderu vůbec ještě označit za českého autora, když dlouhodobě žije ve Francii a své novodobé texty píše ve francouzštině. Kolumbijci ho naštěstí mají za Čecha. Stejně tak populárního Kafku, u kterého je „českost“ ještě spornější, jestliže šlo o německy píšícího židovského autora na území Rakouska-Uherska, který navíc závěr života strávil v Německu.
Takže se k tomuto velikánovi rádi hlásí i Rakušané, Němci a Izraelci. Ale Kolumbijci mají jasno: „Vy jste Čech? Jé, zrovna jsem dočetla Proces od toho vašeho Kafky.“
